Když se v dresu objevil u postranní čáry, Doosan Arena aplaudovala ve stoje. Ač strávil Pavel Horváth na hřišti jen pět minut, jeho jméno se neslo Doosan Arenou ještě dlouho po zápase. V plzeňském dresu získal již svůj třetí ligový titul.

„Doufám, že nějaký podíl na tom titulu mám. Jsem v týmu a u nás není tak úplně důležité, kdo je v základní jedenáctce. Jsme jedna parta a tak jsme i tenhle titul získali. I když se nám nedařilo, dokázali jsme se semknout a vyhrát ligu tři kola před koncem. Prostě paráda,“ hodnotí Pavel Horváth. „Že půjdu na hřiště, jsem zjistil v šestaosmdesáté minutě. Můj zdravotní stav není už takový, abych odehrál třeba dvacet minut nebo čtvrt hodiny. Jsem moc rád za to přivítání od fanoušků. Neměl jsem už ani na krajíčku, ale spíš až za ním,“ přiznává Horváth.

Dlouholetý kapitán Viktorie je jedním ze čtyř hráčů, kteří zažili v červeno-modrém dresu všechny tři oslavy mistrů české nejvyšší soutěže. „Hráči se tu vystřídali, mužstvo se obměnilo, ale je potřeba, aby všichni přijali naši filozofii a žili s týmem. Nikdy to není jen o jedenácti hráčích, já o tenhle tým strach nemám. Zažil jsem tu spoustu příjemných chvil a dá se říct, že odcházím na vrcholu. Za čtrnáct dní si zvednu pohár a tím skončím s aktivní kariérou. By jsem toho tolik neodehrál, odcházím nejšastnější, jak to jde. Lepší konec jsem si ve čtyřiceti letech nemohl přát,“ usmívá se Horváth.

„Titul patří jednoznačně Čišovi. Věřím, že Marián bude bojovat stejně, jako bojoval na hřišti a že svůj boj zvládne,“ uzavírá upřímně Pavel Horváth.

Fotogalerie

       
Další
fotografie