Kdy se ozve, je opravdu slyet. Zpěvák Marek Ztracený neskrývá své fanoukovské srdce a během zápasů dokáe svůj hlas rozezvučet v podobné síle jako při největích koncertech. V rozhovoru, který probíhal přímo u trávníku Doosan Areny, nacházel spojitosti mezi koncertováním a fotbalovými zápasy a nedal dopustit na dres s vlastním jménem na zádech. Věnoval mi ho Pavel Horváth, a stejně jako celá Viktorka pro mě znamená hrozně moc, usmíval se při pohledu na červené a modré pruhy. Zpěvák, textař a skladatel, který skládá písně i pro taková jména jako je Karel Gott, Marta Jandová či Janek Ledecký si rád přidává jetě jeden přívlastek hrdý fanouek Viktorie Plzeň.
Píe si vechny texty sám?
Jojo, jsem autor textů i hudby.
Jak bys zrýmoval slovo Viktorka? Dá se to vůbec v něčem pouít?
Ty bláho. Já tedy nejsem takhle na první dobrou, ale teď mě nenapadá ádný důstojný rým pro Viktorku. To by muselo být něco velkého. Dej mi chvilku Moná e mi srdce bije ve jménu Viktorie.
Pěkně! Kdybys měl napsat nějakou písničku o Viktorce, o čem by měla být, aby odpovídala současnému stavu?
Asi by byla o obdivování. Zrovna včera jsem stál před stadionem, tak jsem si srovnal rok 2005 a ten, co je teď. Běhá mi husí kůe po zádech z toho, co vechno se vybudovalo. V létě jsem skládal písničku, která není o Viktorce jako takové, ale v jedné frázi jsem pouil, e fandím Viktorce jak v Plzni, tak i v Praze a jinde. Můete si ji pustit na nové desce.
Na fotbal tedy chodí od roku 2005?
Byl jsem jednou na druhé lize s kamarádem, protoe jsem studoval v Praze, ale vichni moji kamarádi ze elezné Rudy studovali v Plzni, take jsem sem dojíděl. Od roku 2005 to aktivně proívám.
Take si pamatuje vechny reálie jako sloupy, osvětlení, staré tribuny
No jasně. Právě, e tohle vechno si pamatuju nejvíc. Ale abych řekl pravdu, pro mě byla ta atmosféra stejná dnes jako před těmi dvanácti lety. Tady to bylo vdycky tak dobré, e to člověka strhlo k tomu, aby přiel znovu.
Na co vechno umí hrát?
PR manaeři, kteří občas dělají moje promo nebo rozhovory, tvrdí, e na osm nebo devět nástrojů. Realita je taková, e umím hrát asi na čtyři. Na zbytek taky, ale spí jen, e to tak vypadá. Bohuel nejsem ádný virtuóz, ale větinou to umím dobře prodat. Jak jsem zjistil za svoji hudební cestu, je to hodně o tom, jak se člověk prezentuje.
Take věci typu nezapojené klávesy, hluchá kytara
To ne, to jsem nedělal nikdy v ivotě. Vlastně jednou jsme dělali playback do televize. Pamatuji si, e jsem z toho měl dlouho depresi, ale jinak hrajeme vdy naivo. Byl bych mnohem bohatí, kdybych ty playbacky uměl, protoe o to je hrozný zájem. Přijít, pustit si CDčko a zaakovat. Nemusí mít ádnou kapelu, nemusí nic platit a tak dále. To ale není ten směr, kterým já jdu.
Take vdycky na srdíčko?
Vlastně jo. Teď to bude 10 let, co jsem na elezné Rudě sloil písničku Ztrácí. Tak nějak jsem si proel vím. Velkým boomem, pak tím, e jsem pár věcí nedělal správně. Pak to vypadalo, e zpívání pověsím na hřebík, ale nakonec se z toho dna stalo to, co se teď kolem mě děje. Je fajn vědět, e se člověku, který se opravdu hodně snaí, můe něco povést.
To má podobné jako fotbalisté
Zrovna jsem nad tím přemýlel. Někdy je dobré, e to dno je nejlepí odrazový můstek.
Má nějaký koncert, který si pamatuje? Jaký byl ten největí?
Paradoxně u to není o tom, kolik kde bylo lidí, ale spí o záitku. Vzpomínám si, e jsme hráli před Beyoncé v O2 Aréně nebo s Kabáty v O2 aréně. To bylo na začátku a byl to pro mě velký záitek. Ty největí koncerty jsem měl ale v posledních letech. Střídáme se na akcích s kapelami jako jsou Wanastovky, Team, Mig 21, No name, nebo Karel Gott. Někdy si připadám jako Alenka v říi divů. Nezapomenutelný je taky koncert na plzeňském náměstí, kdy jsme oslavovali s Viktorkou titul.
Kolik tam bylo lidí?
Já si myslím, e tam desítka byla. Hrál jsem v dresu a celé si to uil. Snad i ostatní.
Take trémou netrpí? Kdyby ses měl v Doosan Areně postavit před 11 tisíc fanouků a zpívat hymnu před zápasem, el bys do toho?
Úplně bez problémů. Musím se přiznat, e tenkrát jsem nervózní byl. To byl rok 2013 a já samým rozruením popletl hymnu A stále vítězí Viktoria. Úplně jsem se tam zakobrtnul a byl za největího ňoumu. Pravda je taková, e ji samozřejmě umím, můj estiletý syn jí umí, doma si jí často zpíváme.
Počítá, kolik koncertů má za sebou?
U jsme to dočárkovali, protoe jsme v tom měli zmatek, ale podle mě to vychází na 800.
Ano, v elezné Rudě mám registrační kartu jetě coby Miroslav Slodičák. Popravdě fotbal mě baví hlavně z hleditě, protoe jsem zjistil, e na něj nejsem a tak ikovný. Hodně mě baví hokej, u jenom kvůli tomu, e ho hraje syn. HC koda Plzeň je moje druhá váeň.
Ty má hokejovou postavu, ve fotbale bys byl stoper nebo útočník?
Já nevím, těko říct. Moná vyhazovač? Nejsem si jist, ale myslím si, e bych byl spí vzadu.
Křičí při zápasech?
Straně. Spousta lidí mě za to nemá rádo. Párkrát mě někdo i okřikne, a se snaím nebýt vulgární a nebýt taková ta lopata. Ale ty emoce musí ven. Myslím, e jako fanouek jsem dobrý v tom, e nelámu hůl, kdy se nedaří, co se prostě občas stane. Zároveň ale umím dobře oslavovat, kdy se daří.
Má od doktora dovoleno křičet?
Já vůbec doktory neřeím. Hodně jsem kouřil, alkohol hlasu taky nepřidává. Dokonce mi píchali nějaké injekce do krku. Pak jsem zjistil, e kdy chci být zpěvák, tak bude lepí nekouřit a nepít. Od té doby funguju dobře. Moc nevěřím na nějaké hygieny hlasu a učitele zpěvu, protoe jsem byl na konzervatoři a vystudoval jsem ji. Ne jako zpěvák, ale jako pianista a skladatel. Tam vichni zpěváci přili do prváku skvělí, s velkým potenciálem, měli správnou barvu a odcházeli naučení s vibratem a vichni stejní. Říkal jsem si, e takhle to já nechci. Kadý máme být originální.
Moná proto má tak charakteristický hlas
Moná jo. Otázka je, jestli dlouho vydrí. Kdy ne, tak budu na Viktorce pomáhat sekat trávu.
Má nějakého oblíbence, e by tady běhal někdo a ty by sis řekl, e konečně zase hraje?
S pár kluky se znám. S nikým si nepíu, nebo nechodíme na večeře, ale měl jsem je monost poznat. Bavil mě Horvi, který mi dal i dres, nebo Limba. Vím, e kolem sebe má zaprvé zvlátní pověst a zadruhé speciální energii, ale mně se líbí jeho emoce na hřiti. Vdycky kdy hraje, tak je to zábavnějí. Kdy ne, tak jsem z toho trochu smutný. Zrovna nedávno na zápase, kdy seděl za mnou, tak jsem byl trochu zklamaný. U jenom pro to, e jeho hra má koule a taky proto, e si nemůu zakřičet Limberský ty si hovado.
Limba je celkově plzeňský patriot. Ty jsi ze elezné Rudy. Dá se říct, e si západočeský nebo plzeňský patriot?
Stoprocentně. Zaprvé plzeňským dialektem, který je stejný v elezné Rudě jako v Plzni. Dostávám to dost serat, hlavně kdy jedeme s kapelou v dodávce. Co se týče sportu, je to jasné. Já kdy fandím, tak naplno. Občas se rád i dohaduji, kdy je potřeba. V Praze zastávám nai pozici, prostě k tomu mám vztah, jak k fotbalu, tak k hokeji. Líbí se mi, jak je ná klub takový rodinný. Sparta je spí obrovská firma, která je neosobní, vichni jsou takové ovce. Tady se kadý s kadým baví, má to ávu.
Práskni, kdo ze zpěváků nebo v tvém okolí je sparan?
Třeba Vojta Dyk, to je velký sparan. Leo Mare je zase velký slávista. Přemýlím jetě z těch slavných a populárnějích lidí a vlastně nevím.
Ty jsi zmínil svého syna. Bude to spí muzikant nebo sportovec?
Jetě nevíme. Hraje skvěle na bubny, je to takový rocker, jezdí občas s naí kapelou. Zároveň je to malá hokejka, od tří let bruslí hraje za Klatovy. Zatím mu říkáme ne hokejista, ale rockerista. Má monost volby. Teď začíná chodit na piano, sám si to vybral, do ničeho ho netlačíme. Necháme ho pár let, a se hledá a pak ho podpoříme v tom, v čem bude potřebovat. Je hrdý zastánce Plzně, furt se s někým dohaduje. Navíc přítelkyně je z Chomutova, take si k tomu taky řekne své. Je to sranda je pozorovat. Malý je fajn kluk.
Jak si to měl ty v mládí? Byl si vdy odhodlaný být zpěvák, nebo si chtěl dělat něco jiného?
Já jsem se s tím tak nějak narodil. Mně táta v sedmi letech pustil koncert Freddieho Mercuryho nebo Queenů ve Wembley 1986 na takové té roztřesené VHSce. Změnilo mi to ivot, úplně totálně. Od té doby jsem chtěl být zpěvák. Akorát jsem moc nevěřil, e umím zpívat, tak jsem jenom skládal a hrál na piano. Pak jsem skládal písničky i psal texty pro ostatní. Ale vadilo mi, jak je prezentují, tak jsem začal i zpívat. Rozhodl jsem se prorazit. Chodil jsem v sedmnácti letech po celém Plzeňském kraji, jestli mi někdo dá sponzorský dar. Vem jsem říkal, jak mám vude kontakty, e mě budou hrát rádia, e mě budou vídat v televizích a to jediné, co mi chybí, jsou peníze na demáč. Vybral jsem za rok za pomocí mého táty asi 120 tisíc a nahrál to.
Take jsi měl vyhráno?
Vlastně ani ne. Měl jsem v ruce demo, ale vůbec nevěděl, co s ním dělat, protoe jsem samozřejmě vem kecal, ádné kontakty jsem neměl, chtěl jsem udělat průlomovou písničku a neřeil jsem, co bude dál. Lidé na mě tlačili, abych jim ukázal, v jakém rádiu a televizi mě hrají, kdy mi dali své peníze. Tak jsem si říkal, e to polu nějakému hudebnímu skautovi. Nael jsem si na internetu prvního, který mi vyjel, a tomu poslal demo. Za pět minut mi zavolal, e se sejdeme a tři měsíce po schůzce hrála písnička Ztrácí v rádiu. Od té doby je to taková hollywoodská pohádka. Doufám, e jen tak neskončí.
Tak to je hodně velký
No, je to hustý. Myslím si, e jsem měl víc těstí ne rozumu.
Ale i to k tomu patří, ne?
Jo, tak já jsem hrál po konzervatoři po barech a po hotelech na piano klasiku a jazz. Vichni jedli, nikoho to nezajímalo. Rodiče mě v tom podporovali, byli trpěliví, e mě nehnali hned do fabriky, ale jetě mi dávali rok, pak dalí. Nebýt jich, tak si myslím, e dnes nejsem tam, kde jsem. Oni byli tak přesvědčení se mnou, e se zkrátka vechno podařilo.
Teď to má asi náročné, co se týče času, práce? Vechny ty povinnosti, které má, do toho rodina. Kde bere čas na fotbal?
Ono se to dá, ale musí plánovat vechno na minuty. Ráno jde do studia, pak na rozhovor, poté zajde vyfotit nějakou reklamu, potom je zkouka, večer na koncert, tam hodinu hraje, hodinu autogramiáda, tři hodiny jede zpátky a jde spát. V létě je to celkem nereálné v kombinaci rodinou. Dva dny v týdnu se vidíme, občas jede Mareček se mnou. Pravda je, e potom na podzim po festivalech si udělám dlouhé volno a jsem s rodinou furt, a je tvu. Take ono se to tak nějak vykompenzuje.
Plánuje si vechny svoje akce sám?
Děláme si to tak nějak po domácku, rodinně, sami. Mám manaerku, která byla nejdříve moje účetní. Road manager byl zase pojiovák, který nám nejprve nosil bedny. Vypracovali se a dnes patří k úplný pičce. Máme navíc své vydavatelství. Je toho hodně co řeit. Mě to docela baví, ale samozřejmě u to není jen o tom, e zpívá a skládá písničky, ale bohuel dělá vechny věci okolo, sponzory, koncerty a tak.
Zná nějaké zpěváky, co fandí Viktorce? Vím, e Pepa Bolan z Mandrage chodí do kotle.
Jo, s Pepou se známe. Vůbec Mandrage mám celkově rád, asi i proto, e jsou plzeňtí. Zadruhé, protoe mě baví, jak to dělají. A jetě někoho z Plzně? No, zrovna teď jsem napsal písničku Karlu Gottovi, tak jsme se bavili o Plzni. Narodil se tady a říkal, e na Plzeň rád vzpomíná.
Co by si vzkázal fanoukům? Co bys popřál Viktorce do dalích let?
A se nenechají rozhodit a ovlivnit médii. Plzeňtí fanouci jsou sice občas tvrdí, ale jsou vude po republice. Vím to, protoe vude, kam přijedu, se s některými potkám. Vude mají jméno, co je prostě skvělé. Myslím si, e i klub je díky nim tak úspěný. Tady by mohli být hráči, jací by chtěli, ale kdyby sem nechodili lidé, Viktorka by nikdy neměla takový úspěch. Přál bych jim, aby zůstali, jací jsou, aby jich bylo furt tolik.
Bude fandit Viktorce i v blíícím se zápase s Bukuretí?
No jasně, moc se mi líbí ambice trenéra i hráčů, kteří chtějí zvítězit ve vech zápasech. Bylo by skvělé, kdybychom utkání s FCSB zvládli a prokousali se do jarní části Evropské ligy. Moc se na zápas těím!"