Do jarní části ePojisteni.cz ligy vlétl jako vítr, v jejích prvních třech zápasech nastoupil vdy v základní sestavě. Větinu března a začátek dubna ale strávil Milan Petrela na střídačce nebo mezi diváky. O trénincích, volném čase i o probíhajících Velikonocích s dcerkou Claudií se ve speciálním rozhovoru pro bulletin Viktorián rozvyprávěl právě pravý záloník Viktorie Plzeň.
V březnu převáně v posilovně
Plzeňtí fanouci monost vidět v zápase na hřiti Hradce Králové i doma proti Slovácku. Hrálo se mi celkem dobře. Byl jsem rád, e jsem po dlouhé době dostal anci od začátku. Zápasy to byly těké, ale zvládli jsme to, pochvaluje si Petrela, který před utkáním v Hradci nezasáhl do soutěního zápasu přes měsíc. Snáel jsem to těce. Kadý hráč chce nastupovat a být platným členem základní jedenáctky, ale vdycky je to na trenérech a jejich rozhodnutí. Pro mě osobně to bylo velice obtíné, ale jsem rád, e jsem se vrátil do základu. Snad se tam udrím co nejdéle, přemýlí Petrela. V době svého zápasového půstu ale rozhodně nelenil. Víc jsem trénoval, chodil jsem do posilovny, přidával jsem si. Kdy jsem věděl, e o víkendu nebudu hrát, chodil jsem do posilky víc, ne jsem musel. Kdy na to je prostor, proč si nepřidat, uvauje. Nedílnou součástí tréninku profesionálního fotbalisty je kvalitní regenerace. O tu má Milan Petrela doma postaráno. Mám doma dcerku Claudii, take s tou se vdy odreaguju. Musím říct, e i díky ní jsem lépe kousal svou situaci, kdy jsem nehrál, prozrazuje plzeňský záloník.Malá fotbalistka Claudie
Claudie zřejmě podědila po tátovi vrozenou neposednost. Kadý den vymýlí něco nového. Snaím se s ní dret krok a přizpůsobit. Baví jí spoustu věcí, teď mi třeba pomáhala na zahradě, trhala plevel, vozili jsme hlínu. Člověk s ní dokáe úplně vypnout, pochvaluje si Petrela, jen má v Claudii svou největí fanynku. Pořád si chce poutět hymnu Viktorky, tu zná celou nazpamě. Vdycky mi říká tati Vitojka, take si často zpíváme nebo fandíme. Má ráda strejdy Hubňu s Limbou, má svůj vlastní dres, ve kterém nám drí palce u televize. Vlastně si ani moc nepoutíme nějaké pohádky nebo pořady pro děti, to jí a tak nebaví. Ale jak se někde objeví Viktorka, stane se z ní velká fanynka, usmívá se hrdý otec. I do balónů u kope. Doma jich máme dost, protoe vdycky, kdy jdeme někam do obchodu, vybere si míč. Panenky jí moc neberou, je fotbalová, dodává Milan.O svátcích na hřiti
A jak se u Petrelů slaví právě probíhající velikonoční svátky? Musím se přiznat, e co jsme tady v Plzni, tak Velikonoce zase a tak neřeíme. Samozřejmě na Moravě jsou Velikonoce velkou tradicí, která se stále drí. Teď ale nemáme čas na Velikonoce jet domů, protoe hrajeme. Take si uděláme takové malé Velikonoce u nás. Přítelkyně má připravenou výzdobu, to je jasné. Moná pozveme pár sousedů na tamprlu, ale nebude to nic velkého, říká Petrela. Zatímco větina plzeňských fanouků si na velikonoční svátky bude uívat volného pátku i pondělí, plzeňtí fotbalisté budou makat na hřiti. Po nedělním zápase budeme mít v pondělí asi jen dopolední trénink, nebo trenér Bečka přimhouří oko a dá nám úplně volno, kdy je ten svátek. To jetě uvidíme, směje se viktorián s jedenáctkou na zádech.Velikonoce na jihu Moravy
Vyrůstal v Hoticích nedaleko Vykova, tedy v kraji, kde se slavení velikonočních svátků těí velké oblibě. Pamatuji si, jako by to bylo dneska, kdy jsem byl malý a chodili jsme upat. To jsem vstal v sedm ráno, nasnídal jsem se a kolem půl deváté jsme li k babičkám. Jedna bydlela kousek od nás a druhá vedle ve vesnici. To jsme prostě museli, byla to taková tradice a navíc rodinná povinnost. V jedenáct jsme pak měli sraz s kamarády a začali jsme obcházet vesnici. Vdycky jsme nasbírali vajíčka, sladkosti a dalí maličkosti, popisuje Petrela záitky ze svého mládí. Druhý den ve kole měli vichni na svačinu vejce natvrdo nebo vajíčkovou pomazánku. Kdy jsme toho měli doma hromadu, museli jsme to vyuít, rozesměje se při vzpomínce současný hráč Viktorie Plzeň. Kdy jsme byli starí, dostali jsme někde u i nějakého panáčka. Pamatuji si, e byli kluci, kteří u pak ani nechtěli vejce a brali jen tamprle, dodává s úsměvem od ucha k uchu. V Hoticích jsme měli takovou svojí tradici, e vdycky na Velikonoce chodili starí kluci po vesnici s velkou pomlázkou a holky jim na ní vázaly male. Pak taky jeden den chodili mrskat kluci a druhý den holky. Já jsem nikdy ale vyupáno nedostal, vdycky jsem dokázal utéct.Svátky u Petrelů
Zahrávat si s velikonočními tradicemi se nevyplácí, proto si letos pořídí pomlázku, neboli mrskačku, i Milan Petrela a doma dojde na mrskut, jak se říká na Moravě. Tak to je povinnost, holky doma trochu vylupu, aby přítí rok neuschly. I na barvení vajíček dojde, to si snad jetě pamatuju ze koly. Důleité je pořádně ho vyfouknout a pak u je to na kadém, my asi budeme s Claudinkou barvit tempery nebo nalepovat kytičky a dalí vystřihovánky, ale pamatuji si, jak se barvily vejce i v cibuli. To se na ně nakladly různé sedmikrásky, listy nebo tráva, zabalily se do staré punčochy a po obarvení měly různé odstíny hnědé, vzpomíná Petrela. Rozířeným zvykem je i pečení tradičního velikonočního beránka. Toho nevím, jestli budeme mít, ale určitě u nás nebudou chybět vejce, a ty pravé nebo čokoládové, a dalí figurky z čokolády. To má přítelkyně u nakoupené. Jednoho nebo dva zajíčky jsme dokonce u zlikvidovali, směje se Petrela.Velikonoční týden Milana Petrely
Modré pondělí: Na Modré pondělí dětem a studentům dříve začínaly jarní prázdniny.
My máme prázdniny pořád. Claudie je jetě malá, take si uívá prázdnin celý rok. To jí trochu závidím.
Tak to nebyla moje starost, protoe o hospodáři tam nic nestojí.
karedá středa: Podle tradice se v tento den měly vymetávat saze z komína.
Kdy topíte plynem, jde to těko.
Zelený čtvrtek: Utichly vechny zvony, které "odlétaly do Říma". Místo zvonů se vak ozývaly ve vsích dřevěné řehtačky a klapačky.
Přivezl jsem si řehtačku z Moravy, hlavně Claudinka z ní měla radost. Já u pak tolik ne, kdy s ní blbnula do večera.
Velký pátek: Dodroval se přísný půst, nemělo se pracovat na polích (hýbat se zemí), nemělo se prát prádlo. Také se tento den děly zázraky, zem se otevírala, aby ukázala své poklady.
Já teda ádný nenael, koda. Jinak na oběd jsem měl kuře, take to jsem asi úplně nedodrel. Ale slibuju, e se postím někdy po zápase.
Bílá sobota: Pekly se mazance, beránci a také chléb. Chlapci pletli pomlázky z vrbových proutků a zdobila se vajíčka.
Tak tady mám splněno, vajíčka, pomlázka i mazanec u nás byly.
Boí hod velikonoční: V neděli se také začala jíst tradiční velikonoční jídla - vejce, mazanec, beránek, víno a chleba. Tento den byl také ve znamení pojídání dobrých pokrmů, klobás, nádivek a dalích. Na Boí hod se setkávaly jen nejblií rodiny, bez přátel a známých.
Tak kdybych si před zápasem dal klobásku, nádivku, mazanec a zapil to vínem, asi by trenér neměl moc radost. Po návtěvách jsme jezdili minulý týden a určitě na to jetě čas bude.
Velikonoční pondělí: Brzy ráno vycházeli chlapci - koledníci s pomlázkami lehat děvčata, aby z nich vyhnali nemoci a lenost. Dostávali od děvčat malovaná vajíčka a cukroví.
No to budu muset, aby mi doma holky neuschly. U mají slíbeno, tak doufám, e si vykoleduju nějaké vajíčko.