Plzeňská Viktoria měla ve své bohaté historii celou řadu vynikajících brankářů, Frantiek Čaloun byl ale jenom jeden. Narodil se 12. května 1938, s fotbalem začínal v Tatranu Suice, kde vydrel a do nástupu na vojnu, kterou absolvoval v tachovské Dukle. U tam na sebe upozorňoval velkým brankářským umem. Vynikal mrtností, elegancí, efektními zákroky a skvělou brankářskou technikou. Pokud stál mezi třemi tyčemi, tak těko dostával góly. Na brankové čáře byl toti vynikající.
Proto si ho v roce 1959 vyhlédl tehdejí druholigový Spartak Plzeň, který usiloval o postup do nejvyí soutěe. Nová posila musela nejdřív o místo v sestavě zabojovat s výborným Janem Benediktem, ale u v dalím druholigovém ročníku stál Frantiek Čaloun v brance jako jednička. Měl také v roce 1961 velký podíl na postupu Spartaku do první ligy, kam se plzeňský klub vrátil po devíti dlouhých letech. Byl oporou, dokázal vychytat skvělé střelce, dařilo se mu hlavně na Slovensku, v Bratislavě chytil třeba penaltu Jiřímu Tichému z RH nebo Jánu Popluhárovi ze Slovanu.
Spartak ale po dvou sezónách z první ligy sestoupil a plzeňský brankář byl oporou i ve druhé lize. Kdy se v roce 1967 u koda Plzeň mezi československou fotbalovou elitu vrátila, nestál v brance nikdo jiný ne Frantiek Čaloun. Opět vychytal pro svůj klub řadu utkání, patřil k trvalým oporám týmu s okřídleným ípem na prsou. Přesto kodovka po roce opět spadla. Svého času o něm uvaovali i stavitelé reprezentačního mustva. V té době vak u nás bylo hodně výborných brankářů. Jen namátkou: Viliam Schrojf, Pavel Kouba, Frantiek Schmucker, Anton vajlen a třeba i později plzeňský Frantiek Hlavatý, který ho někdy v brance vystřídal.
Fanouci měli Frantika Čalouna hodně rádi, do hry toti vkládal i pověstné komické kousky, které naopak vadily trenérům. Přestoe měl problémy se svým zlobivým ramenním kloubem, chytal v plzeňském dresu devět let. Tři prvoligové sezóny a est druholigových. Jeho slabí chvilky na brankové čáře by se daly snadno spočítat, bylo jich hodně málo, těch výborných, kdy spoluhráče podrel, vak bylo nespočítaně. A to měl proti sobě takové ostrostřelce, jakým byl třeba Rudolf Kučera z Dukly, Václav Maek ze Sparty, Adolf Scherer s RH Bratislava, Miroslav Wiecek z Baníku Ostrava nebo Laco Pavlovič z Preova. Navíc se tehdy hrál útočný fotbal, hodně se střílelo z kadé pozice, a na výjimky se příli nebetonovalo, a o to měli gólmani těí ivot.
Výborný fotbalista, znamenitý sportovec a také pozitivně laděný člověk Frantiek Čaloun se v sobotu 12. května doívá 80 let. Ač na ně vůbec nevypadá, je tomu tak. Nakonec to mohou posudit pravidelní návtěvníci na utkáních Viktorie, kde nechybí ani dnení jubilant, raduje se z úspěchů svého klubu, a kde také bude přijímat gratulace. Blahopřejeme i my.