Zatímco si plzeňští fanoušci po pátečním utkání na Slavii užívali slastný pocit vítězství, Vlastimil Kovář prožíval snad nejhorší chvíle svého života. V poklidu zamířil společně s manželkou a patnáctiletým synem z Edenu, když na něj přiletěla, i přes hradbu policejních těl, dlažební kostka. Sesunul se k zemi a následující minuty, ale i hodiny, si pamatuje jen útržkovitě.

Zatímco si plzeňští fanoušci po pátečním utkání na Slavii užívali slastný pocit vítězství, Vlastimil Kovář prožíval snad nejhorší chvíle svého života. V poklidu zamířil společně s manželkou a patnáctiletým synem z Edenu, když na něj přiletěla, i přes hradbu policejních těl, dlažební kostka. Sesunul se k zemi a následující minuty, ale i hodiny, si pamatuje jen útržkovitě.

„Pamatuji si jen, že to byla děsná rána a pak jsem procitl až na zemi,“ říká padesátiletý Vlastimil Kovář, který nejen, že patří dlouhá léta mezi příznivce Viktorie, ale kdysi za ni i kopal. „To je ale už hezká řádka let. Ale neprosadil jsem se a tak jsem šel hrát na tehdejší UZ,“ hned vysvětluje. Přestože jeho zdravotní stav po operaci stále není ideální, ze čtvrteční návštěvy měl velkou radost, prý se moc těšil. A to ještě netušil, že kromě generálního manažera Viktorie Plzeň, Adolfa Šádka a obchodního a marketinkového manažera Jaromíra Hamouze, přijde i kapitán Viktorky – Pavel Horváth. „Dobrý den Pavle, můžeme si tykat?“ byla jeho první slova při přijetí. „Jasně. Ahoj. Já jsem Pavel,“ představil se plzeňský špílmarchr a bleskově dodal. „Vezu pozdravy od celé kabiny a také od trenérů. Všichni Ti držíme palce, ať se brzo uzdravíš.“

A jak Vlastimil popsal osudný moment? „Šli jsme za asistence Policie ulicí k tramvajové zastávce. Snažil jsem se s rodinou nejít přímo s tím fanouškovským jádrem, ale odděleně. Najednou se ozval nějaký křik a zvuky a přiletěla dlažební kostka, kterou jsem dostal do spánku. Ještě štěstí, že manželka se synem, když slyšeli ten křik, se rychle schovali. Nedovedu si představit, kdyby to měl schytat syn, nebo manželka. Teď když to tak vezmu, tak jsem měl štěstí, že to nezasáhlo je, ale mne. Navíc doktor prohlásil, že jsem měl obrovské štěstí, že jsem tou kostkou dostal na plocho. Kdybych dostal úder hranou, dnes bychom tu neseděli.“ Přestože by člověk očekával pomoc od okolí, nepřišla žádná. „Nakonec mi tam nějaká rodina příznivců Slavie dala vodu, abych se mohl opláchnout, neboť jsem byl celý od krve.“ S krvácející hlavou pokračoval v cestě. „Došli jsme až k metru, kde mi potom Policie zavolala záchranku.“ V nemocnici na Vinohradech absolvoval CT vyšetření. „Naštěstí tam krvácení do mozku nebylo. Měl jsme spánkovou kost vraženou dovnitř a tak jsem ihned musel na operační sál. Musím pochválit zdejší personál, všichni byli vstřícní, moc bych jim chtěl za vše poděkovat.“

Příští pondělí by měli panu Kovářovi vyndat stehy, poté se znovu podrobí vyšetření a pokud bude vše v pořádku, mohl být propuštěn do domácího ošetření. „Doufám, že to dopadne dobře.“ Na Viktorku i přes tuto příhodu nezanevře. „Rozhodně ne. Budu i nadále její fanda. Jen si už budu hodně rozmýšlet, zda vyjet na zápasy ven. A to jsem byl jak na finále Ondrášovka Cupu, či na Bešiktaši. Teď však budu hodně vážit výjezdy na hřiště soupeřů.“

Návštěva pochopitelně nepřijela s prázdnýma rukama. „Dovolte mi, abych Vám předal podepsaný dres, na němž s vaším jménem a číslem sedm, které symbolizuje štěstí. Myslím, že ho nyní budete potřebovat“, dodává při předání generální manažer Viktorie Plzeň, Adolf Šádek. Pavel Horváth zase předal doživotní permanentku na domácí zápasy Viktorie. „Stejně tak i kabina má pro vás přichystaný dárek, ale ten ti předáme až budeš fit a třeba i na stadionu.“ Od Jaromíra Hamouze převzal viktoriánskou šálu a také triko věnované zápasu Superpoháru, který Viktoria sehrála se Spartou Praha. „Ta šála, jak vidím, se bude hodit, neboť ta tvoje je celé od krve.“