David Bystroň bude letos nakupovat dárky na poslední chvíli

Mezi velké opory týmu patřil během podzimní části v dresu s okřídleným šípem sedmadvacetiletý obránce David Bystroň. S jeho příchodem se vyztužila nejen defenziva plzeňského týmu.

A právě David Bystroň byl mezi posledními, kteří opouštěli po závěrečném tréninku Plzeň. Po skončení přípravy zamířil s manželkou za nejbližšími do Ostravy. Přestože je David Čech, narodil se ve  slovenské Levoči. „Moje mamka je Slovenka. Na Slovensku se pak seznámila s otcem, který je původem z Havířova, když tam byl na vojně.“ Na Slovensku však pobyl opravdu jen pár okamžiků svého života. „Vzápětí jsme se přestěhovali do Havířova. Když mi byl jeden rok, tak jsme už žili v Ostravě,“ říká a dodává, že oba jeho sourozenci, starší sestra a mladší bratr, se už narodili na českém území.

V ostravském Baníku absolvoval první fotbalové krůčky. „Baník pořádal výběr a já se přihlásil. Taťka mne pak doprovodil, já jsem uspěl a nastoupil jsem do sportovní třídy. Od třetí třídy jsem tak začal hrát za Baník.“ Stejně jako ostatní začínající fotbalisté vyzkoušel většinu postů. „Nastupoval jsem jak na stoperovi, tak ve středu zálohy. Pár zápasů jsem dokonce odehrál i v útoku. Hodně branek jsem ale nedával. Jednou mě pak dali v mládežnické reprezentaci na levou zálohu, ale po dvaceti minutách jsem se vrátil na své místo ve středu,“ usmívá se při vzpomínce na krátkodobou anabázi na kraji středové formace.

Jeho podzimní rozhodování o nabídce Viktorie uspíšil i fakt, že s trenérem Pavlem Vrbou se potkal již během žákovských let v Baníku. „Pod jeho vedením jsme šli nahoru a hned v první sezóně vyhráli republikový titul. V dalším ročníku jsme s ním vyhráli dorosteneckou soutěž. V ´šestnáctce´ jsme zvítězili dokonce s náskokem 24 bodů,“ vyjmenovává všechny trofeje, na kterých se společně podíleli. Plzeňský fotbalista trenéra Vrbu označil jako kouče, pod kterým se určitě nejvíce zlepšil. „Chtěl po nás, abychom hráli fotbal. To je pro mladé kluky nejlepší škola,“ pochvaluje si spolupráci s koučem Vrbou, která funguje i nyní.

Během ostravského angažmá zažil jak mistrovský titul v sezoně 2003/04, tak i pohárové zápasy. „Celou sezónu chodil na Baník plný dům. Ostrava fotbalem žila a nám se podařil každý zápas, takže to bylo opravdu výborné. Oslavy titulu byly super. Já jsem vše slavil spíše vnitřně, než abych dával své emoce nějak výrazně najevo.“ V předkole Ligy mistrů Baník narazil na Bayer Leverkusen. První utkání odehrál Baník na německé půdě a zápas skončil neslavným výsledkem 5:0. „Člověk se nechtěl ani vidět. Sice jsme nezačali špatně, ale do konce první půle jsme dostali dva góly a pak nás už přehráli. Jeli jsme tam s očekáváním a odjeli s pětkou,“ mrzí urostlého fotbalistu. „Doma jsme ale hráli dobře a uhráli skvělý výsledek, když jsme vyhráli 2:1. Němci však přijeli bez svých opor. S Boro jsme prohráli v Anglii 0:3 a doma remizovali 1:1. Zvláště domácí zápas byl pro mě hezkým zážitkem, protože jsem dával branku,“ vzpomíná i na dvojzápas s anglickým Middlesbrough.

S úspěšnými výsledky a formou přišly i zahraniční nabídky. „Nakonec se dohodl s Levski Sofia. „Přestup proběhl velmi rychle. Zástupci Sofie přijeli a dohodli jsme se. Já pak za týden odletěl, absolvoval zdravotní testy a v klubu již zůstal.“ Co se soukromého života v Bulharsku týkalo, neměl k němu žádné výhrady. „Původně jsem bydlel na hotelu, pak jsem si sehnal velký byt. Ten ležel v komplexu s hotelem, bazénem, parkem a vším, na co si jen člověk vzpomněl. To bylo perfektní. Dorazila za mnou i manželka, takže když bylo volno, mohli jsme jít ven a bavit se. Pořád bylo co dělat, i když možnosti byly omezené,“ popisuje.

Z Bulharska tak David zamířil do Plzně. „Když se mi ozvala Plzeň, za což jsem byl hodně rád. Viktorka mě vysvobodila z problémů,“ chválí svého současného zaměstnavatele. „Viktorka se mi poprvé ozvala před zápasem s Baníkem,“ pokračuje, jak se zrodilo jeho hostování ve Štruncových sadech. „Věděl jsem, že Plzeň má dobrý kádr, který bude hrát na čele ligy. Byl jsem rozhodnutý, že pokud se kluby mezi sebou domluví, na plzeňskou nabídku kývnu,“ usmívá se. „Přesun proběhl velmi rychle. Po pár dnech v klubu jsem pak už nastoupil proti Liberci. Sice jsme to utkání nezvládli, když jsme prohráli 0:2, ale já byl za sebe rád, že hraji.“ Z plzeňské kabiny se před svým příchodem do Plzně znal velmi dobře s Michalem Daňkem, Františkem Rajtoralem a Davidem Střihavkou, se kterými nastupoval za ostravský Baník. Zjišťoval tedy nějaké informace o plzeňském klubu od svých bývalých spoluhráčů? „Vlastně jsem ani nikomu z nich nevolal. Naopak mě telefonoval Michal Daněk, abych neváhal,“ popisuje rozhovor fotbalistů, kteří se znají odmala. „V Plzni jsem spokojený, hraje se mi tu dobře. To samé platí o výsledcích a partě. Myslím, že všichni můžou vidět, jak jsme šli fotbalově nahoru.“ Který ze zápasů v dresu Viktorie byl pro Davida tím nejlépe odehraným. „Myslím si, že na Spartě. Tam jsme jako tým výborně bránili a Spartu do ničeho nepustili.“

S blížícími se vánočními svátky se těší na toto výjimečné období, kdy k sobě mají všichni lidé blízko. „Těším se na rodinu, těším se na známé, které během roku tak moc nevidím.“

A jak probíhají svátky v klidu u manželů Bystroňových? „Stejně jako u každého. Společně s manželkou zdobíme stromek, děláme salát.“ Je to skutečně tak? Zdobíme stromek, děláme salát? „Ano je,“ potvrzuje Davidova slova manželka Kája a jak hned doplňuje, David se prý žádné domácí práce nebojí. „Nejvíce ho baví luxování.“ Vánoce vždy prožívá doma v Ostravě. „I když jsem byl v Bulharsku, měli jsme měsíc volna a tak jsme jeli domů. Doma je doma.“ Vánoční svátky jsou spojeny s nakupováním, které nepatří mezi „silné mužské disciplíny“. U Davida je to naopak. „Rád chodím nakupovat. Nejraději nakupuji oblečení a módní věci. Manželka Kája mi říká, že mám i dobrý vkus, takže jsem schopen vybrat i něco pro ni. Bavím mě to. Vloni jsem měl dárky nakoupené s předstihem, letos budu nakupovat na poslední chvíli.“ A výběr vánočních dárků? „Praktické. Zeptáme se kdo co potřebuje a podle toho nakupujeme. K tomu přidáme vždy nějaké to překvapení.“

A jaké největší vánoční překvapení potkalo Davida? „Každý dárek potěší. Ale minulý rok jsem na vánoce, přímo u stromečku, požádal manželku o ruku. Takže asi tohle je mým nejsilnějším vánočním zážitkem.“ Součástí vánoc jsou i návštěvy příbuzných, známých, kamarádů, ale také sport. „Už se těším na rodinu, kamarády. Chodíme hrát s Alešem Neuwirthem, Michalem Papadopulosem fotbálek. Chodit budu také plavat.“ Vánoční svátky jsou spojené se spoustou lákadel v podobě různých sladkostí, což není pro sportovce optimální. Hrozí problémy s nadváhou. „S tímto jsme nikdy problémy neměl. Spíše naopak. Stalo se, že jsem přišel po vánocích a při vážení jsem měl o dvě kila méně. Doufám, že to tak bude i letos. Ale sladkosti i cukroví mám rád.“ A závěr roku? „Zatím ještě nepadlo definitivní rozhodnutí. Vloni jsme byli v jednom ostravském klubu, předtím v Německu na jedné akci. Takže uvidíme.“