David Limberský bude ve Španělsku kromě fotbalu i vydělávat
Pět dní se ohřál doma, krátce si užil dceru Natálku a už zase opouští rodinu a s týmem míří za Pyreneje, do španělského Jerez de
Řeč je o šestadvacetiletém obránci Davidu Limberském. „Z těch pěti dnů byly dva volna, takže to není až hrozné. Nyní v přípravě je to složité, volna opravdu moc není. A tak když nějaké je, snažím se ho veškeré věnovat právě rodině. Přítelkyně s tím počítá, že teď hodně cestujeme. Až přijde liga, bude to o něco lepší. Pak jim to vše vrátím,“ slibuje. Během sedmi dnů absolvují viktoriáni šest tisíc kilometrů na cestách. Nejdříve tři tisíce do Ruska, nyní tři do Španělska. „ Tak to cestování není příjemné asi nikomu. Bereme to však jako daň za to, že můžeme být na kvalitních hřištích, že se můžeme utkat, porovnat síly s kvalitními evropskými týmy.“ Viktoriáni se ze soustředění vrátí týden před ligou. „Pak už to jenom doladíme tak, abychom na první zápas byli připraveni co nejlépe.“
O spolubydlícím na pokoji má už Limberský jasno. Ten, kdo by čekal, že bude na pokoji se svým „dvojčetem“ Petrželou se však mýlí. “Budu na pokoji s Filipem Rýdlem, pokud bude zdravý. Jinak mám v záloze Frantu Rajtorala. Takže ještě uvidím,“ směje a pošťuchuje oba zmíněné, kteří rozhovor jen tak čisté náhodou poslouchali. Zatímco někdo sebou bere na cesty knížku, někdo laptop, David má potřeby zcela odlišné J. „Určitě karty a nějaké dobré hráče. Jako je Milan Petržela, Marek Bakoš a Michal Daněk, abych je mohl obrat o nějaké korunky,“ směje se. A jaké hry se hrají nejčastěji? „Prší, oko. V tom jsem, ostatně jako ve všech karetních hrách, mistr. Vždy si něco vydělám a když přijedu ze soustředění, mám o nějakou tisícovku více,“ vychloubá se dalším zdrojem příjmu. Když to tedy shrnu, vyhráváš v kartách, inkasuješ peníze za své zdokonalování ruštiny, napadá mi otázka, daníš tento příjem? „Ne, ale asi bych měl, že ano. A to jsem ještě vyhrál v Rusku nad Frantou Rajtoralem dva tisíce ve stolním tenisu. Toho si také hodně cením.“
A protože byl František Rajtoral poblíž, a vzhledem k tomu, že po vypnutí diktafonu zaznělo směrem k němu doporučení, aby si sebou do kufru přibalil i pálku na stolní tenis, nabízela se první otázka zela jasná. Františku, prý si budeš sebou do Španělska pro volné chvíle přibalovat i pálku na stolní tenis, aby ses mohl zdokonalit, alespoň taková slova tady padla….. „To určitě říkal David Limberský. Vyhrál jednou, náhodně, měl holt více štěstí,“ a s odchodem Limberského do kabiny si ještě dodal více odvahy. „Na něj pálku nepotřebuji, porazím ho třeba i s kuchyňským prkýnkem, nebo ze starou botou.“ Stejně jako spoluhráči i Rajtorala lákají hřiště s přírodním travnatým povrchem. „A také to teplo. Věříme, že to vše bude skvělé. Těším se.“ Asi jen málokdo by tipoval „Rajtyho“ na čtenáře historických románů, či životopisů. „Knížka do ruky nesmí chybět. Osobně dávám přednost životopisům. Teď mám rozečtené Cesty za sny svého otce od Baracka Obamy.“ Kromě knihy si přibalí také notebook a pár filmů, nejraději nějakou komedii.
