František Plass: Ocenění jsem opravdu nečekal
Mezi nezapomenutelné hráče v plzeňském dresu patří František Plass. Přestože o jedenáctinásobného reprezentanta několikrát usilovala Sparta Praha, svoji rodnou Plzeň nikdy neopustil. Oblékat dres Spartaku (Škody) Plzeň pro něj byla srdeční záležitost. Třináct let patřil k jejím oporám, sehrál za ni v první lize 169 utkání a nastřílel 16 prvoligových gólů.
František Plass (18. dubna 1944) začínal s fotbalem v tehdejším ČSAD Plzeň, odkud roku 1963 přestoupil do Spartaku Plzeň kde působil až do roku 1976, kdy zamířil do Rudé Hvězdy Cheb. "Vysoký, technicky vybavený a s přehledem hrající hráč. Pro svůj vynikající fyzický fond, nezdolnou vůli jít za každým míčem a pro schopnost orientovat se při zrodu nadějných a mnohdy klíčových situací se stal klasických volným hráčem v zadních řadách,“ tak o něm psal Zdeněk Šálek v encyklopedii Slavné nohy. Začínal jako záložník, největší úspěchy ale slavil později na postu stopera. Na sklonku svého působení ve Škodovce se znovu vrátil do zálohy.
V anketě Jedenáctka století získal prvenství na postu středního záložníka v konkurenci Petra Uličného, Daniela Šmejkala a Petra Jiráčka za svoji oddanost klubu, ale i herní projev. „Mile mě to překvapilo. Nejsem však jediný z té naší, starší generace, kteří by si to zasloužili,“ přiznal bezprostředně po oznámení výsledků. Zároveň zavzpomínal na tehdejší zápasy a divácké návštěvy. „Pamatuji, že i když jsme hráli druhou ligu, přišlo patnáct tisíc diváků. Moc bych přál dnešním klukům, aby jim to vydrželo. Myslím jak po fotbalové stránce, tak i z pohledu diváckého zájmu. A to říkám naprosto upřímně. Vždyť pamatujeme tady, a není to tak dávno, kdy na fotbal chodilo jen pár stovek lidí.“
Předváděná hra v podání viktoriánů a jejich úspěchy opět přilákaly do ochozů Štruncových sadů, dnes Doosan arény, opět slušné divácké návštěvy tak to vnímá i plzeňská legenda. Podle českého Beckenbauera, jak byl často nazýván, plzeňský tým vždy zdobil především týmový duch, kdy jeden hráč dýchal za druhého. „O tom jsem přesvědčen. Osobně jsem neodešel do Sparty pro to, že jsem věřil, že zde společně se spoluhráči dokážeme být úspěšní. A troufl bych si říci, že se nám to i podařilo. Zásluha to však byla celého týmu, trenérů.“ Po skončení hráčské kariéry se vrhl na roli trenéra. Mimo jiné působil v Blšanech, Chebu, Dukle, Ústí nad Labem ale i Škodě. V Plzni převzal tým hrající v roce 1982 ve druhé lize, postup mezi elitu tehdy unikl jen o vlásek. Stejně jako dnešní kouč Viktorie i Plass preferoval kombinační hru. „Nikdy se mi nelíbil destruktivní fotbal. Takový fotbal lidi na stadiony nepřiláká.“
Přestože během své kariéry odehrál v reprezentaci jedenáct zápasů a podílel se na postupu na mistrovství světa do Mexika roku 1970, na šampionát nominován nebyl. Velkou roli v jeho reprezentační kariéře sehrálo to, že nedal na nabídky Sparty, Slavie, či bratislavského Slovanu a dal přednost „své“ Plzni. "Tehdy jsem to těžce nesl. Byla to doslova hrůza, ale už jsem to překonal. Život jde dál,“ neztrácí víru v život, i když jej neměl v posledních letech jednoduchý.
