Kombinační hra Viktorky mi vyhovuje, mám rád míč, přiznává Tomáš Berger
Během prvních dnů v Plzni se často setkával s odezvami na působení svého otce v plzeňském dresu. Řeč je o šestadvacetiletém útočníkovi Tomáši Bergerovi, který plzeňskou Viktorii doplnil během zimní přestávky. Nejmladší z trojice synů Jana Bergera, který oblékal dres tehdejší Škody v letech 1976-1978. Zatímco Jan Berger zamířil v roce 1978 z Plzně do Dukly, Tomáš přišel na zápas Čech právě z pražské Julisky.
Hned po prvním tréninku v Plzni přiznal, že se na nové angažmá těšil, že je pro něj novou výzvou. „To je pravda. Plzeň mi vyloženě, jak se říká, sedla,“ říká na úvod rozhovoru. „Mé těšení se do Plzně bylo oprávněné. Je tu skvělá parta, vynikající podmínky. Moc se mi tu líbí.“ Od svého otce měl vyřídit pozdrav Josefu Čalounovi. „To jsem pochopitelně vyřídil. Byl rád a hned zavzpomínal.“ V Plzni si Tomáš kroutí už svůj čtvrtý týden. Jak tedy na něj působí téměř po měsíci Plzeň? „Po fotbalové stránce je to odlišné než v Dukle. Tréninky jsou zaměřeny více na hru s míčem, což je příjemnější asi pro každého fotbalistu. V tom směru nebudu žádnou výjimkou.“
O Plzni se traduje, že má výbornou partu, že kabina táhne, jak se říká, za jeden provaz. „To mohu potvrdit. Přestože jsem tu zatím krátce, musím uznat, že parta je opravdu výborná.“ Nejblíže má zatím k dalšímu nováčkovi Tomáši Wágnerovi, se kterým přišli společně. Během přípravy, kdy jsou každý den na programu dva tréninky, využíval možnosti přespat v Plzni. „Prvních čtrnáct dnů jsem byl na hotelu, ale poslední týden už jezdím domů.“ Každý den tak tráví v autě tři hodiny na cestě z Brandýsa nad Labem do Plzně a navečer nazpět. „Byla by tady ještě možnost jezdit s klukama z Prahy, ale těch už je pět, a do auta už bych se nevešel,“ dodává.
Viktoria během přípravy sehrála čtyři přípravná utkání. Jak mu sedl, či nesedl herní styl pod trenérem Pavlem Vrbou? „Určitě mi sednul. Mám rád balon a tady se hraje kombinační fotbal, takže člověk je skoro pořád u míče, což mi vyhovuje.“ V posledním utkání se Viktoria v boji o postup do semifinále zimní Tipsport ligy utkala s Duklou Praha. Pro Tomáše tedy specifický zápas…. „Že bych to nějak prožíval se nedá říci, je to příprava. Spíše jsem se těšil na kluky a byl jsem rád, že jsem si mohl proti nim zahrát.“ Před zápasem tak neprobíhalo žádné hecování. „Je to příprava a všichni toho máme dost. Až přijde mistrák, tak potom asi něco proběhne,“ směje se. Příští týden zamíří plzeňští fotbalisté na herní soustředění na Kypr, kde je čeká kromě evropských soupeřů, také přírodní tráva. „Těším se. Umělky nejsou optimální na kotníky, na kolena. Ale myslím si, že jsme ještě měli docela dobrou přípravu, bylo tam toho docela dost s míčem.“
Při svém příchodu do Plzně se setkával s oslovením Jan….. „Ze začátku, než si kluci zvykli, jsem slýchal Honzo, Patriku. Zatím ale žádnou přezdívku nemám.“ S tím, že by mu připomínali působení otce v Plzni se nesetkává. „Asi až bude chodit na fotbal ta starší generace, tak ty mě asi budou s tátou porovnávat. Což mi přijde normální.“ Tím, že má člověk otce slavného a známého fotbalistu, má to o něco snazší? „Tak asi jak v čem. Nikdy jsem si to ale nepřipouštěl. Nějaké prosazování jsem nezažil. Vždy jsem si vše vydobyl sám.“ Když Tomáš působil v Dukle, která tehdy hrála krajský přebor, měl za trenéra otce. Jaké bylo být pod drobnohledem otce? „Bylo to jen půl roku. A byl to amatérský fotbal, takže o nějakých velkých emocích nemluvil. V profesionálním fotbalu bych se ale tomu snažil vyhnout, nechtěl bych aby mě trénoval na profi úrovni.“
