Na začátku prosince oslavil záložník plzeňské Viktorie Petr Trapp třiadvacáté narozeniny. A s úsměvem přiznává, že už není nejmladší. „Když se podívám v kabině kolem sebe, polovina kluků je mladší než já. Letí to….“

Vzpomínky na fotbalové začátky zaletí u Trappa k době před začátkem základní školy. „U nás v Mostě se konaly talentové zkoušky do nově vznikající fotbalové školy. Mne spolu s dalšími kluky vybrali, takže jsem nastoupil do vůbec prvního ročníku fotbalovky k panu trenéru Houškovi,“ vyzdvihuje trenéra, který mu dal základy a v kariéře pro něj znamenal nejvíc.

První až devátá třída základní školy byla tedy pro záložníka Viktorie ve znamení fotbalové třídy. „Bylo to super, škole vděčím za mnohé. Všechno bylo přizpůsobeno fotbalu, měli jsme dvakrát denně tréninky.“

Z rodného Mostu do Blšan

A protože mostecká škola teprve začínala, její mužstvo v mladších žácích hrálo nejnižší okresní soutěž. „To nám ale dalo hodně. Bylo nám deset let a nastupovali jsme proti daleko fyzicky zdatnějším, třeba patnáctiletým klukům. Hned první rok jsme ale vykopali A třídu,“ vzpomíná Trapp. A právě v A třídě přišel pro něj osudový okamžik. Tím byl zápas proti Blšanům. „Mne a ještě i některých dalších kluků si tam všimli a my jsme začali ve starších žácích dojíždět do Blšan. Dojíždění bylo hodně časově náročné, ale chtěl jsem jít výkonnostně výš a člověk musí něco obětovat. To, že vždycky je něco za něco, jsem si uvědomil docela brzy, do hlavy mi to vtloukal i táta.“

Po ukončení základní školy přišlo studium obchodní akademie a postupně i začlenění do A týmu Blšan. „Na Blšany nemůžu vzpomínat jinak než v dobrém. Prožil jsem tam řadu let a tam jsem nakoukl do ligy. I když zrovna moje ligová premiéra byla v roce, kdy Blšany z ligy spadly,“ říká současný Plzeňák.

Táta radí dodnes

Rodinu má ale stále v Mostě. Do ní patří máma, táta a šestnáctiletá sestra Karolína. „Když jsem hrál v Mostě nebo v Blšanech, táta jezdil na zápasy a turnaje pořád. Rodina ale zajede do Plzně i teď. Při rozcvičce je hledám očima na tribuně, na pár slov je ale čas až po zápase. Hlavně táta mi vždycky vytkne něco, co jsem udělal špatně,“ směje se záložník, který prý ale na tátovy rady dá dodnes. „Umí totiž i pochválit.“

S fotbalem toho už Petr Trapp prožil hodně a má na co vzpomínat. „Mezi nejhezčí okamžiky patří určitě, když jsme v žácích s fotbalovou školou vyhráli velký turnaj v Holandsku. Pak vzpomínám na to, když jsem v Blšanech začínal hrát ligu a také na pozvánku pana trenéra Škorpila do reprezentační jednadvacítky. To byl v první chvíli šok, protože jsem měl asi 14 ligových startů, Blšany padaly a já mohl jet s jednadvacítkou na turnaj ve Francii. Potom jsem ještě odehrál přátelák ve Finsku, ale pak už se tvořil mančaft pro Euro a do něj jsem se nedostal.“

První ligový zápas? Proti Plzni!

A další zásadní a pozitivní věcí v Trappově fotbalovém životě byl přestup do Plzně.

„S Blšany jsme spadli a mě si pan trenér Bílek vytáhl do Viktorie. Teď jsem tu už třetí sezonu a jsem vděčný, že tu můžu hrát,“ netají se. Když ale srovná zázemí Blšan a Plzně, vidí snad jediný plzeňský nedostatek. „V Blšanech bylo zázemí lepší, rehabilitace, tréninková hřiště, všechno pohromadě. Pro mě je ale rozhodující, že jsem se v Plzni fotbalově zlepšil a náš tým snad teď šlape. Jsem pevně přesvědčený, že ze sedmého místa po podzimu můžeme stoupat výš. A že tu jednou bude nový stadion i vytoužené poháry.“

Spojení Petra Trappa a Viktorie Plzeň bylo snad předurčeno osudem. „V legraci bych to mohl říkat, protože můj ligový debut v blšanském dresu byl právě v Plzni. Vzpomínám si dobře, že jsme tu ten zápas prohráli 0:2, i když jsme za bezbrankového stavu měli šance a všechno mohlo dopadnout jinak. Prohra mrzela, to je jasné, ale já byl šťastný, že jsem poprvé nastoupil od začátku a pan Bílek byl s mým výkonem celkem spokojený. A za půl roku jsem byl v Plzni jako její hráč.“

Na premiérový gól nahrával Fillo

Kromě prvního ligového zápasu se do paměti Petra Trappa vryl i ten, v němž dal první ligový gól. „To už bylo v dresu Plzně, hráli jsme proti Teplicím a Martin Fillo mi v samotném závěru naservíroval balon na desítku. Já to trefil a svou první branku jsem dal Tomáši Poštulkovi, s nímž jsem se teď v Plzni taky sešel.“

Mladý viktorián jako žádný fotbalista nemá rád prohry. „Jdete ze hřiště, jste naštvaný, hledáte, kde se stala chyba. Na druhou stranu ale vím, že nemá cenu se v tom babrat nějak extra dlouho. Život jde dál. A teď fakt věřím, že na jaře výher zažijeme víc.“

V kabině se Petr Trapp snaží být u toho, když se vymýšlejí srandičky. I když naposledy se stal sám obětí. „Nedávno si mě zavolal David Limberský stranou a žádal mě, jestli bych mu neobjednal nějaké věci od firmy Mizuno. Mě to bylo divné, proč si je neobjedná sám, ale slíbil jsem mu to a když jsem přišel zpátky do kabiny, měl jsem tam vylepenou fotku nějaké staré paní s natrvaleným účesem na hlavě a nápisem Hodně štěstí, Petře. Tím kluci naráželi na to, že když mám trochu odrostlejší vlasy, začnou se mi vlnit. Pavel Horváth mně a Šmejkymu pak říká Ovečko. No, tak jsem zašel ostříhat,“ chechtá se.

Doma s Pavlínou a Čikinou

Po trénincích v Plzni míří do Prahy, kde bydlí s přítelkyní Pavlínou a fretkou Čikinou. „S Pavlínou jsme se seznámili už před šesti lety na střední škole v Žatci. Myslím, že nám to vydrží, jsem věrnej kluk,“ opět se zubí. Už vážně ale dodává, že zázemí pro něj znamená hodně.

A jak by pro Petra Trappa vypadal ideální den bez fotbalu? „Hlavně musí být v klidu, ničím se nestresovat, mít na všechno dost času. Dlouho bych spal, pak nějaká dobrá snídaně, posléze oběd s Pavlínou. Odpoledne kino nebo nějaký pěkný film na DVD, prostě pohodička.“

Jako strávník prý není náročný. „Sám si umím udělat tak čaj nebo ohřát párky. Pavlína ale vaří dobře, z mého oblíbeného kuřecího masa se vždycky snaží udělat nějakou novou specialitu.“

Jídla si užil i o Vánocích, které trávil tradičně, střídavě u Pavlíniných rodičů v Žatci a u svých v Mostě. Teď ho čeká Silvestr. „Loni jsme byli s Pavlínou na horách, letos ani nevím, kde budeme. Uvidíme,“ nechává pohodář Trapp rozhodnutí na poslední chvíli.