Po postupu do první ligy v roce 1967 hrála plzeňská koda na zájezdu v NSR a Belgii, zvítězila i nad věhlasným klubem Standardem Lutych.
Po postupu do první ligy v roce 1967 hrála plzeňská koda na zájezdu v NSR a Belgii, zvítězila i nad věhlasným klubem Standardem Lutych.
Fotbalisté plzeňské Viktorie se teď v Evropské lize potkávají dvakrát s Lokerenem, ale první kontakt s belgickým klubem měli v roce 1967, co je u více ne pětačtyřicet let stará záleitost. Tehdejí koda po čtyřech letech druholigového strádání postoupila v červnu 1967 pod vedením trenéra Vlastimila Chobota opět mezi elitu a po letní dovolené se začala pečlivě připravovat na prvoligové boje. Po absolvování domácích tréninkových hodin se jelo mustvo rozehrát do NSR, kdy byly plánovány tři utkání, na které navazoval poslední duel v Belgii.
Výsledky s amatéry v Západním Německu nebyly důleité, náročný trenér týmu naordinoval jetě tuhé tréninky, ale v Belgii tu u měl být opravdový herní a kvalitní test před mistrovskými boji. Se silným sokem měl ukázat, jak na tom mustvo opravdu je. A soupeřem plzeňských borců byl věhlasný Standart Lutych, v té době u několikanásobný belgický mistr. V roce 1967 získal mistrovský titul sice Anderlecht, ale Lutych se stal vítězem poháru a připravoval se na start v Poháru vítězů pohárů. A to byla druhá největí soutě klubových celků v Evropě, kterou si koda sama okusila o čtyři roky později s Bayernem. Výsledek utkání byl hodně okující: kodovka nad Lutychem po zásluze zvítězila 4:2.
Autorem tří gólů byl pozdějí olympionik Milo Herbst, který na tento mač velice rád vzpomíná. "Bylo to určitě jedno z mých nejlepích vystoupení v plzeňském dresu. Hrálo se v malém městě, na jeho název si u nevzpomínám. Dokončili tam nový stadion a na jeho otevření si pozvali Standart Lutych a my jsme mu měli dělat jakéhosi tréninkového soupeře. Stadion byl doslova obleen diváky, v poločase jsme sice prohrávali, ale po přestávce se nám začalo dařit, mně se povedlo vstřelit tři góly a naprosto nečekaně jsme vyhráli 4:2. Ten den se mi na hřiti vycházelo doslova vechno."
Zajímavostí bylo, e místní fandové příli Lutychu nepřáli. "Překvapilo nás vechny, e domácí fandili nám a nikoliv belgickému mustvu. A největí překvapení na nás čekalo po utkání. Jakmile rozhodčí odpískal konec, fanouci vtrhli na hrací plochu a jak se jim ná fotbal líbil, stahávali z nás v euforii dresy a braly si nae chrániče. Já sám přiel o dres, který ze mě stáhli tři fandové."
To ale nebylo vechno. Jednu pikantnost na Miloe Herbsta prozradil jeho spoluhráč Frantiek Sudík. "Miloe, který dal tři góly, tam doslova obdivovali. Po zápase k němu přiběhla jedna místní fanynka, vytáhla si tričko nahoru a ná kanonýr se jí musel podepsat na břicho. Docela jsme z toho byli v oku." I Frantiek Sudík po tolika letech tvrdí, e to bylo vydařené utkání plzeňského mustva. "Na západ jsme zase a tak často nejezdili, ale v tom belgickém městečku se nám dařilo. Okolo stadionu bylo takových pět a est tisíc diváků, v poločase jsme sice 0:2 prohrávali, vypadalo to patně, druhá půle byla vak zcela v naí reii."
FOTO: Milo Herbst se raduje nad gólem v síti praských Bohemians.
Noviny v Československu zaznamenaly jen strohý výsledek, podrobnosti chyběly. Zájezd absolvoval a do ligy vstoupil kodovácký kádr ve sloení Frantiek Čaloun, Jiří Hop, Milo Vacín, Bohumil Mudra, Jozef Bakič, Jaromír Svidenský, Miroslav trunc, Frantiek Plass, Jiří Matyá, Karel Steinigel, Jaromír Mysliveček, Zdeněk Michálek, Karel Süss, Zdeněk Böhm, Milo Herbst, Václav Kamír, Frantiek Sudík, Jaromír Pokorný. Sekretářem byl bývalý hráč Václav Svoboda.
V úvodním prvoligovém vystoupení hrála koda doma s Ostravou 1:1 a zahájila tak sezonu, po které sice opět sestoupila, ale vytvořila dosud nepřekonaný rekord v počtu diváků na vlastních domácích utkáních. Celkem 13 zápasů ve truncových sadech vidělo 263 000 diváků, co je průměr 20 230 fanouků na jedno domácí utkání!
Standart Lutych byl prvním belgickým soupeřem plzeňského celku, teď je před námi odveta s Lokerenem. A snad bude stejně úspěná, jako utkání v roce 1967 s Lutychem.