Viktorii Plzeň podporuje početný zástup fanoušků, návštěvy v Doosan Areně jen zřídkakdy klesnou pod desetitisícovou hranici, na hřištích soupeřů bývá plzeňský sektor také častokrát zaplněný do posledního místa. Ve všech případech se můžete spolehnout, že mezi plzeňskými příznivci bude Jan Kalina. Fanoušek, který nechybí na žádném zápase Viktorie na českých stadionech, cestuje za svým týmem po celé Evropě.

„Na podzim roku 1980 jsme se přestěhovali do Plzně a v tu dobu jsem začal pravidelně navštěvovat stadion. Ale abych řekl pravdu, jméno soupeře z prvního zápasu, na kterém jsem byl jako fanoušek, si za ta léta už nepamatuji,“ popisuje počátek své přízně k Viktorii Plzeň pan Kalina, který v letošním roce dovrší úctyhodný věk 74 let. Za více než pětatřicet let chyběl jen na málokterém utkání plzeňského týmu, z jeho vzpomínek by zkušený spisovatel poskládal rozsáhlou kroniku. „Tenkrát se vlastně pořád bojovalo o samotnou existenci, jednou jsme byli nahoře, jednou dole. Zůstal jsem plzeňskému fotbalu věrný, i když se tu hrála druhá liga. V té době by nikdo nevěřil, že se Plzeň může dostat na takovou úroveň, kde dnes je. Fotbal pro mě v té době byl a stále je podstatnou částí života,“ říká Jan Kalina.

Jeden z plzeňských hrdinů chyběl jen na málokterých zápasech Škody i Viktorie Plzeň. „Doma jsem sjezdil všechny zápasy ligy i poháru, při evropských pohárech jsem chyběl na jediném zápase. Ten se hrál v Tbilisi s FC Metalurgi Rustavi. Já si pozdě zažádal o vízum a zkrátka jsem ho nedostal. Už jsem měl objednané letadlo a všechno přichystané, ale díky vlastní hlouposti jsem odcestovat nemohl. Od té doby si víza hlídám,“ usmívá se dlouholetý fanoušek Viktorie. „Pracoval jsem celý život na dráze, takže můžu zdarma cestovat vlakem i v zahraničí. Kam šlo dojet vlakem, tam jsem se dostal, kam ne, tam jsem musel letadlem. Nějaké peníze jsme ušetřili a mám to štěstí, že mi žena všechny moje výjezdy toleruje,“ těší Jana Kalinu. „Moje žena chytala házenou, takže má sport ráda a pro moji vášeň má pochopení. Syn mi zase pomáhá shánět letenky. Třeba před zápasem s CSKA Moskva, které se na poslední chvíli přesunulo do Petrohradu, jsem měl štěstí, jinak bych skončil v Moskvě. Synovi se totiž na poslední chvíli podařilo sehnat letenku, takže mi tenkrát hodně pomohl,“ dodává Kalina.

Každý zápas v zahraničí spojuje s krátkým výletem. „Vždycky se chci podívat po městě a po okolí. Líbilo se mi třeba v Pompejích nebo na Vesuvu. Když jsem byl za Viktorkou na soustředění na Maltě, viděl jsem opět něco, co bych za normálních podmínek neměl šanci poznat. Díky Viktorce jsem doslova projel celou Evropu,“ usmívá se fanoušek, který cestování a fotbal opravdu miluje. Ovšem ne vždy je fotbalové fandění spojené jen s krásnými okamžiky a výjimečnými zážitky. „Největší trable jsem zažil na Schalke, když jsme hráli zápas Evropské ligy. Před zápasem jsem se dostal do skupiny plzeňských fandů, ve které byl jeden fanoušek poněkud posilněn alkoholem a dostal se do konfliktu s jedním z pořadatelů. V tu ránu jsme byli obstoupeni těžkooděnci. To jsem si hned řekl, že je zle. Naštěstí se celá situace postupem času vyřešila a já se dostal na stadion,“ vzpomíná Jan Kalina, který sám o sobě říká, že není ničím výjimečný a je pouze jedním fanouškem z mnoha. Jeho příběh ovšem mluví sám za sebe.

„Nedokážu si představit, že bych nějaký zápas měl vynechat. To už by musela být opravdu vážná situace. Nemoci i nějaké bolístky překousnu, zápasy Viktorky budu navštěvovat, dokud jen budu moci,“ potvrzuje Jan Kalina fakt, že v sobě nosí srdce obrovského fanouška.