Real Madrid na domácí půdě. Plzeň si to ve středu večer okusí vůbec poprvé, jeden z členů Viktorie ovšem nikoli. Sportovní ředitel a šéf mládeže Zdeněk Psotka už před 26 lety měl tu možnost zažít podobnou atmosféru coby brankář Sigmy Olomouc.

4. března 1992 v Olomouci nastoupil Real Madrid, kde jste působil jako gólman Sigmy. Jak na to dnes vzpomínáte?
„Je to jeden z mých největších zážitků. Tři týdny předtím jsem byl ještě v dorostu a pak mi přišla zpráva od trenéra gólmanů, že se v áčku zranili Martin Vaniak i Luboš Přibyl. Zapojil jsem se s nimi do tréninku. Týden předtím jsme hráli v Trnavě, což bylo taky super. Krásný plný stadion a vyhráli jsme tam 7:1. I společné předzápasové tréninky s Realem Madrid byly skvělé, panovala fantastická atmosféra… Pro mě jeden z nejsilnějších zážitků.“

Byla to i pro klub největší událost v historii?
„Stoprocentně. Pak se to tradovalo dlouho, pořád Real, Real, hrál tady Real. Někteří spoluhráči předvedli své nejlepší výkony, i stadion se uzpůsoboval. Bylo to první jarní kolo, takže přes zimu proběhlo spoustu rekonstrukcí – na hřištích, v kabinách. Vím, že se říkalo, že hostující kabina je kabina Realu. Když tam bylo mistrovství Evropy (U21, 2015 pozn. red.), tak se po nějakých dvaceti letech zrekonstruovala.“

Byl někdo, kdo na vás nejvíce zapůsobil v kádru soupeře?
„Tenkrát byl známý Butragueño, ten byl vynikající. Působil tam i útočník Hugo Sánchez. Už tenkrát mě svým charisma upoutal trenér Leo Beenhakker, což byl podobný typ jako pan Brückner, který trénoval nás. Nemyslím si ale, že na hřišti to byl takový rozdíl, jako je v dnešním pojetí mezi Realem Madrid a českými kluby.“

Butragueño teď v Realu působí jako funkcionář, vy v Plzni… Pozdravíte se tady?
„Jestli se uvidíme, tak ano. Tím, že mám i povinnosti s mládežnickou Champions League, tak se nedostanu na společný oběd, kam chodí funkcionáři. Ani nevím, jestli on tam bude. Těšil jsem se na to, pokud bychom se na oběd dostali, jako s ostatními kluby chodíme, tak že bych tuhle vzpomínku vytáhl.“

V dnešní době se po takových zápasech hodně často řeší i výměny dresů mezi hráči. Jak to bylo tehdy?
„Fakt vůbec nevím. Nepamatuji si a ani to nevnímám, jestli to tak taky bylo.“

Takže vy třeba žádný nemáte?
„Já určitě ne. Nakonec jsem se na lavičku nedostal, protože se uzdravil Martin Vaniak, ale to jsem neřešil. Byl jsem nejmladší v kabině, takže jsem poslouchal. V našem týmu hrály legendy, mužstvo bylo obrovsky silné a mělo spoustu super hráčů.“

Pro Viktorku je zápas s Realem největší v historii. Dá se to nějak přirovnat s Olomoucí?
„Dneska ta dominance velkých klubů je velikánská. Tenkrát nebylo tolik mezinárodních týmů. Kolo předtím se v Olomouci hrálo s Hamburkem, také se špičkovým mužstvem, ale nebylo tam tolik cizinců, takže se to dalo porovnávat. Dneska je Real složen z osmi deseti zemí a samého reprezentanta. Mají fantastickou kvalitu. Tehdy tam působili možná dva Jihoameričani. Úplně se ten rozdíl porovnávat nedá, ale co se týče zážitku a jména, Real je Real, to je top klub na světě.“

Podle vás je tedy dnes t잚í uspět proti klubu jako je Real Madrid?
„Jednoznačně. Olomouc se tenkrát dostala do čtvrtfinále (Poháru UEFA, pozn. red.), kde hrála díky taktice a kvalitě hráčů. Ty výkony byly srovnatelné. Doma se remizovalo 1:1, na Realu se prohrálo 0:1, ale Milan Kerbr měl velikou šanci. Kdyby dal gól, tak to pro ně možná bylo složitější. Tenkrát bylo mužstvo na tu dobu výborně takticky připravené.“

I plzeňská devatenáctka se utká s Realem v rámci UEFA Youth League. Jak vidíte tenhle duel? Pro ně to asi taky bude jeden z největších zážitků, ne?
„Určitě ano. Pro spoustu hráčů to možná bude vrchol kariéry, protože ne všichni se dostanou do ligy, i když momentálně jsou v Plzni silné ročníky. U nich jsme neudělali ostudu. Pro mě je to takový další milník ve vývoji a práci. Viděli jsme, že AS Řím i CSKA mají velkou mládežnickou kvalitu, ale Real je úplně odskočený. Jsou to stejně staří kluci, ale co všechno umí, dovedou s míčem, jak jsou na tom takticky a silově… Je to pro nás impuls do další práce, abychom byli zase lepší a důslednější ve výchově.“

Dá se tedy říct, že je i v této kategorii Real inspirace pro všechny?
„Jednoznačně. Za tu dobu, co jsme odehráli spoustu zápasů, tak dlouho to byl Paris Saint-Germain, kteří měli výbornou mládež, hráli dobře technicko-takticky a tohle je další z týmů, které jsou na top úrovni. O to víc mě těší, že kluci v druhém poločase ze sebe trošičku setřásli nervozitu, vyrovnalo se to i kondičně a začaly se ještě důsledněji plnit taktické věci, díky čemuž jsme si dokázali vytvořit na Realu spoustu šancí.“

Dělají vám mladíci, konkrétně v UEFA Youth League, radost?
„Zatím je to fantazie. Musím říct, že jsme před každým utkáním, kdy jsme s trenéry sledovali soupeře, tak jsme říkali – CSKA má výbornou kvalitu, vedou domácí soutěž, je tam rychlost a technika – a my jsme jim dokázali být konkurenceschopní. O AS Řím jsme tvrdili, že je o level výš a tam jsme dokázali vyhrát, i když herní srovnání bych řekl, že na některých postech vyznělo lépe pro soupeře. Ale s Realem Madrid je to opravdu obrovská škola a mohli jsme tam uhrát nějaký bod. Každopádně nás těší, že jsme se v některých pasážích hry proti nim dokázali prosadit, i když první půlhodinka byla ze strany soupeře ukázková.“

Když se nad tím zamyslíte, jak budete vnímat středeční duely, že tady jak devatenáctka, tak A-tým bude hrát s klubem jako je Real Madrid?
„Teď, jak v tom prostředí člověk je a má tolik pracovních povinností, si to nedokáže tolik uvědomovat a zažít. Ale časem, až si to řekne a podívá se na to s odstupem… Když český klub nehraje Ligu mistrů a dívá se na ty nejlepší hráče, tak si říká – to je paráda! Když to vidí na vlastní oči, tak je to poučení pro další práci a kariéru. V budoucnu, jak se vykládá o Barceloně s Plzní, tak stejně tak se bude mluvit o Realu proti Plzni.“