Trenér Vrba je za pøedvedenou hru po zápase chválil. Pøesto na nich bylo znát, že je pro nì bod s Jabloncem málo. Dlouhou dobu sahali po cenném vítìzství nad lídrem ligové tabulky, a až dramatický závìr zápasu rozhodl o tom, že se o body se svými soupeøi budou tentokrát dìlit.

Trenér Vrba je za pøedvedenou hru po zápase chválil. Pøesto na nich bylo znát, že je pro nì bod s Jabloncem málo. Dlouhou dobu sahali po cenném vítìzství nad lídrem ligové tabulky, a až dramatický závìr zápasu rozhodl o tom, že se o body se svými soupeøi budou tentokrát dìlit.

Zápas Viktorky s Jabloncem tentokrát rozhodovali obránci. Úvodní branku Viktorky vstøelil po standardní situaci Marián Èišovský. Na druhé stranì, pìt minut pøed koncem, rozhodl o dìlbì bodù Vít Beneš. Viktoriánùm se tak podaøilo eliminovat nejvìtší zbraò soupeøe, útoèníka Davida Lafatu. „My jsme vìdìli, že je nebezpeèný, hlavnì ve vápnì, a jsem rád, že se nám ho podaøilo uhlídat,“ øíká jeden ze strážcù Davida Lafaty, Marián Èišovský. Naopak to byl on, kdo poslal Viktorku do vedení po pøesném centru Pavla Horvátha. „Byla to nacvièená akce. Využili jsme postavení Jablonce pøi bránìní rohových kopù a jsem rád, že nám to vyšlo,“ øíká k sehrání standardní situace kapitán Viktorky Pavel Horváth. O to více oba hráèe mrzel závìr zápasu, kdy se po závaru pøed brankou Matúše Kozáèika hlavou dokázal prosadit Vít Beneš. „Já jsem byl pøekvapený, jak rychle nám dali ten gól. Tam byla ztráta, po které pøišel centr, a my jsme tam nechali dva hráèe volné na zadní tyèi a jeden z nich nám dal gól,“ hodnotí akci Jablonce ze svého pohledu stoper Marián Èišovský. Tento gól tak stanovil závìreèné skóre na 1:1.

Pøesto by Marián Èišovský ve zpùsobu hry svých spoluhráèù v závìru zápasu, kdy se hra pøelévala z jedné strany na druhou, nic nemìnil. „Já si myslím, že je to dobøe, že jsme i za stavu 1:0 hráli poøád tu svoji hru, protože to je to, co fanoušky baví a pro to chodí na fotbal.“ V tom s ním ne úplnì souhlasí Pavel Horváth. „Ten závìr jsme mìli dohrát jinak, ale nechali jsme se možná strhnout tou atmosférou.“ Pøesto sám uznal, že takový fotbal se zkrátka musel líbit. „Nìkteøí kluci jsou tam zkrátka od toho, aby hráli nahoru dolù, a já jsem tam od toho, abych je krotil,“ øíká s úsmìvem Pavel Horváth. „Ale jsem rád, že lidé to ocení, že na nás chodí a bavil jsem se i s hráèi Jablonce po zápase, protože tam mám spoustu známých a kamarádù a øíkali, že takový zápas ještì letos nehráli, že to bylo úžasné hrát tady.“ Nicménì i jeho mrzí špatná produktivita jeho spoluhráèù. „To že se do tìch šancí dostáváme je myslím dobrým znamením, že fotbal, tak jak ho hrajeme, by tak asi mìl vypadat. To, že ty šance nepromìòujeme, je druhá vìc, samozøejmì rozhodující, ale v tom momentì je tam každý sám a to už tìžko deset lidí ovlivní, když ten jedenáctý tu šanci nepromìní. Nicménì já vìøím tomu, že nemá smysl propadat panice, odehráli jsme další dobrý zápas a to, že jsme nevyhráli, nás samozøejmì mrzí, ale já si myslím, že nemáme žádný dùvod propadat depresím,“ uklidòuje i fanoušky plzeòský kapitán. Jak sám øíká, víru mu dodávají i samotní fanoušci. „Všichni jsou z toho zápasu nadšení a povzbuzují nás i nadále s tím, že ty výsledky urèitì pøijdou, takže za tohle jim mùžeme podìkovat a myslím si, že naši fanoušci opìt obstáli na výbornou tak jako ponìkolikáté už a já doufám, že v dalších zápasech jim už budeme moci dát tøi body,“ dodává na závìr.