Ta smutná zpráva přila opoděně, o to víc zarmoutila. Dne 19. února zemřel bývalý výborný hráč Viktorie a kody Plzeň Josef najdr - Perák. Zanedlouho, 26. března, by se byl býval doil úctyhodných 95 let.
S fotbalem začínal v Dobřanech a v roce 1930, kdy mu bylo devět let, hrálo jeho mustvo proti Viktorii, a vytáhlý mladík se zalíbil tak, e se hned záhy objevil v plzeňském dresu. Přes áky se brzo dostal do dorostu, kde rovně vynikal důrazem, dominancí v hlavičkových soubojích, ale i solidní technikou a dobrou střelou. O jeho obětavosti a lásce k fotbalu svědčí fakt, e k tréninkům musel jezdit třikrát týdně z Dobřan do plzeňské Luční ulice a zpět na kole. Vůbec mu to nedělalo ádné potíe, naopak to bral jako dalí trénink.Z Viktorie se dostal do Zlína, kde si zahrál nejdříve divizi a pak i několikrát ligu za Bau Zlín. V roce 1943 se vrátil do Viktorie. Ta vak v té době měla tolik hráčů, e ho pustila na hostování do divizních Rokycan a do plzeňské Olympie. Potom vak u trvale působil ve Viktorii. Nejdřív jako útočník a střelec, později jako výtečný centrhalv a tvůrce hry. V říjnu roku 1948 hrála reprezentace Československa s Rakouskem a pro trvale spolehlivé výkony v dresu Viktorie byl k mezistátnímu utkání nominován i Josef najdr, populární "Perák." Čekalo se, e nastoupí, ale nakonec se místo něj na hřiti objevil Pokorný z K Bratislava. ČSR zvítězila 3:1, ale časopis Ruch podrobil kritice trenéra Daučíka. "Nad vítězstvím leí stín. Na post středního záloníka byl nominován plzeňský najdr a měl nastoupit. Trenér Daučík si vak vynutil start Pokorného, který byl týden před tím vyloučen v Ostravě za napadení hráče bez míče a za reprezentaci hrát neměl. Morálka zaplakala a takto zhýčkané hvězdy neukázníme." Tak přiel Perák o zápis do reprezentační kroniky.
Ale ve Viktorii patřil k nejspolehlivějím hráčům. Při hře i mimo hru byl hodně odolný a o vlastní nátuře vyprávěl historku. "Jednou brzo na jaře jsme hráli v Českých Budějovicích na nově otevřeném hřiti. Kabiny sice byly, ale sprchy chyběly. Nezbývalo nám nic jiného, ne se jít umýt do Vltavy jetě zpola pokryté ledem. Druhý den mě převezli do nemocnice s akutním revmatismem. Doktor říkal, abych rok na fotbal nemyslel, ale já byl za pár měsíců u balonu." Za Viktorii sehrál desítky výborných utkání. "V roce 1948 jsme v jednokolové první lize skončili na druhém místě za Slavií Praha. A nebýt poráky s ATK Praha 2:3 v posledním utkání doma, tak jsme byli první. Přitom jsme byli poloprofesionálové. Za výhru jsme dostávali dvě stovky, a kdy jsme porazili Spartu nebo Slavii, dostali jsme tisícovku," líčil tehdejí podmínky Josef najdr.
Na dnení fotbal měl jetě nedávno svůj pohled. "Za nás běhal míč, a účelně, dneska často lítají hráči po hřiti naprosto neúčelně. Fyzičku jsme trénovali sami od sebe. Chodili jsme do Sokola a hráli fotbal i mimo tréninky. Jednou jsme prohráli ligu v Ostravě a druhý den trenér Jéňa Kuelík chtěl, abychom plhali po laně v rámci odznaku zdatnosti, co bylo tenkrát nařízené. Vyplhal jsem to i v kabátě." Na dnení agresivitu a vandalství na stadionech měl svůj názor. "V Plzni se fandové dělili na červené a zelené huby. Červená byla Viktoria, zelená barva patřila SK. Před Besedou bylo korzo, kde jsme se, my hráči i fandové vzájemně hecovali. Ale vechno bylo naprosto fér, bez násilností." Kdy Perák skončil s aktivní činností, začal trénovat. Mimo jiné v Dobřanech, kde s fotbalem začínal, také vedl dalí kluby, plzeňské i mimoplzeňské. V řadě z nich vychoval desítky dobrých fotbalistů. Byl i jedním ze zakladatelů "Staré gardy" plzeňských fotbalistů a pokud mohl chodit na fotbal, ligová utkání i zápasy niích soutěí sledoval pravidelně a dovedl ihned odborně, ale i peprně komentovat právě probíhající dění na hřiti.
Vichni spoluhráči i fandové ho znali pod přezdívkou "Perák." Na jednom setkání "Staré gardy" vyprávěl, jak k ní přiel. "Tak mi začali říkat v Rokycanech, kde jsem v roce 1943 za války hostoval. Tehdy tam nějaký odbojář dělal sabotáe proti Němcům, dokonce vyhazoval vlaky do povětří, uměl výborně skákat a měl přezdívku Perák. No a já výborně na hřiti skákal na hlavy, tak na mě při hře někdo vykřikl Perák a u mi to zůstalo."
S úspěchů milované Viktorky posledních let měl velkou radost, přestoe se vzhledem k svému zdravotnímu stavu u na stadion nedostal, ale pokud to lo, ve sledoval z televize. Bohuel se nedoil o více ne měsíc oslav svých 95. narozenin.