Do tréninku Viktorie Plzeň přiel těsně před soustředěním v Rakousku, protoe bojoval za lvíčata na Euru. Od druhého kola s Hradcem nevynechal jediné utkání. Po podpisu nové smlouvy jsme pro vás vyzpovídali oporu defenzivní řady Robina Hranáče.
Robine, co tě přitáhlo k hraní fotbalu?
Kdy jsem byl malý, můj táta hrával fotbal. Chodil jsem se dívat na
jeho zápasy a fotbal mě začal lákat. Pořád jsem prosil rodiče, aby mě
přihlásili na fotbal. Prosil jsem tak dlouho, a mě přivedli na první trénink.
Z toho jsem s brekem odeel, protoe se běhali kolečka, a to se mi
fakt nelíbilo. Take jsem ho opustil, vrátil jsem se a za čtrnáct dní, a
nakonec u toho zůstal.
Kde to bylo?
Ve Kdyni, SK Kdyně 1920.
Odkud přímo pochází?
Narodil jsem se v Plzni, ale pocházím ze Verub u Kdyně. Je to
do Kdyně asi sedm kilometrů a nachází se to u hranic s Německem.
V kolika letech jsi přiel do Viktorie Plzeň?
Do Viktorky jsem se dostal ve čtrnácti letech, co si tak pamatuji. U
dříve tam ale bylo jisté oukávání z Viktorky. To nevylo, protoe mě
rodiče nechtěli pustit do Plzně tak mladého. Chtěli mě mít pod dozorem a
dováet mě takovou dálku do Plzně nelo, protoe oba pracovali v Německu.
Ve čtrnácti u se to upeklo. el jsem na internát a u jsem byl ve věku, kdy
jsem se o sebe uměl postarat.
Přicházel jsi do Plzně do deváté třídy, je to tak?
Ano, zhruba v polovině deváté třídy jsem přestoupil na 33.
základní kolu. Poté jsem el na Sportovní a podnikatelskou, kde jsem si udělal
maturitu.
Jak pokračovala tvá mládenická kariéra ve Viktorce?
Přiel jsem do U14, U15 a postupně jsem proplouval. Nijak výrazný
jsem nebyl a tehdy to nevypadalo, e by ze mě měl být ligový fotbalista. Hodně
se to změnilo v osmnácti letech. Začali jsme hrát mládenickou Ligu mistrů
a v tu chvíli jsem si uvědomil, e by to mohlo vyjít a e pro to budu
muset také něco udělat. Začal jsem na sobě pracovat a vybarvilo se to a tak,
e jsem skončil v přípravě A-týmu. Tam jsem teprve poznal, jak to funguje
ve velkém fotbale. Nasával jsem atmosféru a podle toho začal pracovat.
Proč sis vybral pozici stopera?
Tohle je u mě trochu sloitý. Kdy jsem hrával v mládei okresní
soutěe, tak jsem hrál střed zálohy nebo dokonce vpředu. Dával jsem i docela
dost branek. Kdy ale přiel nějaký těkých zápas, třeba přátelák proti
Viktorce, tak mě trenéři dávali hodně dozadu. Tam si mě vimli právě trenéři
Viktorky a přicházel jsem do Plzně jako stoper, s čím jsem teda nepočítal
(smích). Přetransformoval jsem se a u si teď nedokáu představit hrát jinde. Góly
bych tedy samozřejmě dávat chtěl, ale jsem rád, e hraji na stoperu.
Letos u jsi tři branky dal…
Doufám, e těch branek bude jetě víc. Prosazovat střelecky bych se
chtěl. To asi kadý hráč.
Nějaký čas si strávil hostováním na Slovensku a v Pardubicích.
Jak ti to pomohlo?
Určitě obě hodnotím kladně. V mé kariéře mi to určitě pomohlo.
Na Slovensko jsme li společně s Dominikem Sváčkem. Byl to pro mě dobrý
impuls, který jsem potřeboval. Zahrát si první ligu na Slovensku byl skok.
Vybudoval jsem si místo v základní sestavě a poprvé jsem cítil i tlak, na
který jsem si musel zvyknout. Poté přila nabídka do Pardubic. Mohl jsem
samozřejmě zůstat na Slovensku, ale vyhodnotil jsem si to tak, e je to pro mě
dalí krok v kariéře a e bych byl více na očích. Beru to jako povedené
hostování, které mi pomohlo se dostat tam, kde jsem teď.
Byl to pro tebe sloité i po osobní stránce? Sbalit se a
odjet na Slovensko.
Byl jsem na to zvyklý. Od čtrnácti let jsem u byl bez rodičů a musel
jsem se o sebe umět postarat. Nael jsem si tam byt a zvládal to v pohodě.
U jsem dlouho osamostatněný, a to mi dalo i hodně do ivota. Člověk se naučí
spoléhat sám na sebe. A kdy jsem někdy potřeboval pomoct, tak rodiče tu pro mě
jsou vdycky.
Po sezoně jsi odjel na Euro do jednadvaceti let, kde jsi
nevynechal ani minutu. Co tahle zkuenost?
Na mojí pozici bylo více hráčů, kteří tam mohli nastupovat. Trenér si
vybral mě a za to jsem mu vděčný, protoe mi to otevřelo i cestu do Viktorky.
Dalo mi to trochu lepí startovací pozici. Mrzí nás, e jsme nepostoupili,
protoe jsme na to určitě měli. To u je minulost, babrat se v tom nechci,
ale váím si toho, e jsem mohl na takovém turnaji nastoupit.
Zkuenost to byl asi velká, protoe kdy se podívám na
základní jedenáctku Anglie ze zápasu proti vám, tak drtivá větina nastupuje v Premier
League.
Ano, snad vichni kromě dvou tuím, e nastupují pravidelně v Premier
League. Bylo to znát. Bylo na nich vidět, e jsou i trochu jinak nastavení v hlavě.
Je to něco jiného, ne hrát českou ligu. Ten tlak na ně musí být obrovský,
protoe kadý jejich zápas sledují miliony lidí a bylo vidět, e jsou vyzrálejí.
Pomohlo vám malé Euro budovat si pozici i ve Viktorce?
Řekl bych, e nám to pomohlo. I kdy jsme kvůli tomu neměli běeckou
a fyzickou přípravu. To mě teda vůbec nemrzí, protoe tu ádný hráč nemá rád
(smích). Byli jsme celou sezonu v provozu, tudí jsme ji tolik
nepotřebovali. Určitě se nám to hodilo, protoe jsme si zvykli na tlak. Vechno
bylo pod drobnohledem médií a vechno se řeilo. Byla to taková příprava na to,
co nás čekalo tady v Plzni.
Jak vnímá mediální pozornost, která u tebe vzrostla
nejen od médií, ale i od naeho PR týmu?
Jsem rád za to, e je. Určitě je to lepí ne nemít ádnou. Ale v oblibě to úplně nemám. Snaím se to moc nevnímat a jedu si to svoje. Mám své nastavení u delí dobu.
Zpátky k fotbalu. Říkal jsi, e jste vynechali část
přípravy. Nebyl na podzim moment, kdy u jsi toho měl dost? Protoe kromě úvodních
dvou zápasů jsi nevynechal jedinou minutu.
Musím zaklepat, e zdraví drí, a to je to nejdůleitějí. Pár
momentů, kdy jsem se necítil stoprocentní tam určitě bylo. Třeba zápas doma
proti Pardubicím, ale to jsem vstřelil gól a vyhráli jsme, take pohoda. Jinak
jsem se cítil po celý podzim dobře. Jsem rád, e můu hrát. Navíc jsou i týdny,
kdy hrajeme dva zápasy. To je pro hráče vdycky lepí. To je ten důvod, proč
fotbal hrajeme.
Jaké je pro tebe hrát vedle Lukáe Hejdy, na kterého jsi
se sem jezdil dívat jako fanouek?
Jako malý jsem se chodil dívat na Viktorku, jetě před tím, ne jsem
sem vůbec přestoupil. Jsem rád, e můu nastupovat vedle hráčů jakými jsou Luká
Hejda, Vaek Jemelka, ale i Sampson Dweh. Vichni jsme na stejné vlně. Konkrétně
u Lukáe Hejdy vidíte, e na hřiti z něj jde respekt. Je to pro nás
obrovská zkuenost, protoe Hejdis u toho má opravdu hodně odkopáno. Je tu
prakticky celou úspěnou éru Viktorky. A je to na něm vidět.
Co se ti honilo hlavou, kdy si poprvé přiel do kabiny A-týmu?
Byl jsem nervózní, kdy jsem přiel do kabiny. V atně byli
hráči jako David Limberský, Luká Hejda, Tomá Hořava, hráči, kteří hráli Ligu
mistrů. Bylo to něco neuvěřitelného, ale postupem času si na to člověk zvykne.
Zjistíte, e to jsou taky normální lidi jako vichni ostatní.
Proel sis Viktorkou od áků, přes mládenickou Ligu
mistrů, B-tým, a po áčko, kde jsi poprvé naskočil do evropských pohárů. Co
bylo na tvé cestě nejsloitějí?
Nejdůleitějí je si to správně nastavit v hlavě. Kdy hrajete utkání
v třetí české lize, kde přijde třicet lidí, tak nemáte nervy, e něco
pokazíte. Tam vás nikdo neukamenuje. Naopak v lize a Evropě se u musíte
vypořádat s tlakem, který na vás je. Postupem času si na to zvyknete a pak
se teprve začne ukazovat, jaký potenciál máte. Kdy jsem nastupoval do prvního
zápasu v Doosan Areně, tak jsem samozřejmě nervózní byl. Nastupoval jsem
před lidmi, které znám, kteří mě vychovávali jako trenéři mládee, nebo se
kterými jsem hrál. Je to tady kraj, který znám. V tom je to jiné například
proti Pardubicím.
Jak ty osobně vnímá atmosféru na stadionu?
Kdy přijde zápas, tak si nasadím dvě pomyslné klapky a atmosféru okolo
moc nevnímám. Nerozhodí mě to. Moná při nástupu na hřitě to vnímám, e je na
stadionu hodně lidí, ale pak zapnu zápasový mód a nevnímám. Člověk musí na
hřiti vechno řeit s chladnou hlavou.
V sobotu se poprvé vrátí do Pardubic. Těí se na
to utkání?
Těím se tam hodně. Uvidíme, jaká bude kulisa. Kdy jsem tam půlrok nastupoval, tak bylo kadý zápas vyprodáno. Myslím si, e kdy tam přijede Plzeň, tak určitě plno bude. Znám tam spoustu lidí a určitě to bude něco speciálního.