27letý rodák z Ostravy se k Viktorii připojil v dubnu 2020, na svou šanci si ale musel počkat přes půl roku. Jak toto období zvládal a jak se mu v západočeském klubu líbí? Jak důležitou roli hraje v jeho kariéře trenér Adrian Guža? To a mnoho dalšího o sobě nám prozradil v rozhovoru pro včerejší vydání magazínu Viktorián.

Jak se ti líbí v Plzni?
„Je tu super prostředí a skvělá parta. Rychle jsem si zvykl. Cítím se tu super a věřím, že se budu i nadále cítit ještě lépe. Co se týče města, je to samozřejmě jiné než v Ostravě. Myslím si, že to je tady úplně v pohodě, ale přišel jsem v době koronaviru, takže jsem ještě město moc nepoznal. Ale určitě to tu bude super na život, blízko je i Praha… Ale doma je doma.“

Na tvém instagramovém profilu (@fkasa25) je první fotka ze zápasu s Plzní. Z jakého utkání to je?
„Bylo to v roce 2013, když jsem hrál za starší dorost. Myslím si, že jsme ten zápas vyhráli. Bylo to zde v Luční ulici.“

Tím jsi tedy založil svůj profil na sociálních sítích. Jak je vnímáš, jak k nim přistupuješ?
„Nejsem toho nějaký velký fanoušek. Mám jen profil na Instagramu, ani tam nejsem nějak přehnaně aktivní, spíše sleduji kamarády a ostatní. Snažím se tam dávat fotky ze zápasů i ze svého života, abych byl nějak ve spojení s fanoušky a s kamarády.“

Na šanci v plzeňském dresu jsi musel dlouho čekat. Bylo to hodně o trpělivosti, připravenosti na tu příležitost?
„Ta situace pro mě určitě nebyla jednoduchá. Byl to asi můj nejt잚í půlrok v kariéře, ale řekl jsem si, že si na tu šanci prostě počkám a jakmile ji dostanu, tak ji budu chtít chytnout. Nevzdal jsem to, byl jsem odhodlaný neustále bojovat. Věřím, že se mi to povedlo, ale rozhodně musím makat dál.“


CELÝ MAGAZÍN ČTĚTE ZDE


Dle rozšířené statistické metody „Goals added“, která zohledňuje přínos obránců v ofenzivní složce hry, jsi v lize suverénně nejlepší. Vždy sis takhle rád zaútočil?

„Tento styl fotbalu preferuji již odmala, hodně mě to baví. Když to řeknu zjednodušeně, tak mě prostě nebaví jenom dělat klasického obránce, nakopávat balony a stát vzadu. Rád s balonem vyběhnu dopředu a vystřelím. Cítím se pak na hřišti lépe.“

A čím to je? Byl jsi třeba v mládeži útočník?
„Právěže jsem odmalička stoper. Někteří trenéři mě ale ke konci zápasu dávali třeba i na hrot. Například trenér Hoftych mě v reprezentaci U20 dal na jednom turnaji proti Francii přímo do útoku hned od začátku zápasu. Francouzi nám ale nepůjčili ani balon, takže jsem jen běhal a bylo jedno, že jsem byl v útoku.“

Když už jsme nakousli fotbalové začátky, tak jaké u tebe byly?
„V nějakých šesti letech jsem začal v Baníku Ostrava. Fotbal mě samotného chytnul, ale odmalička mě k tomu vedla i rodina, která mě podporuje až dodnes. Za to jim moc vděčím, jsem za to velmi rád. Fotbal rodiče nehrají, ale fandí mu.“

V první lize jsi debutoval v březnu 2014 proti Příbrami, dva měsíce nato jsi Olomouci dal svůj první ligový gól. Vzpomeneš si na tyto zápasy?
„Určitě. Proti Příbrami jsme hráli doma 1:1, nastoupil jsem poprvé v základu ve stoperské dvojici s Honzou Baránkem, který v Plzni také hrál. Začátek se mi podařil, chytl jsem šanci, kterou jsem dostal. A na ten první ligový gól vzpomínám dodnes, v Olomouci jsme brzy prohrávali 0:2, těsně před poločasem jsem ale snížil krásným gólem (po autovém vhazování si ve vápně parádně zpracoval balon, nadzvednul si ho do vzduchu a napálil ho do brány). Ke konci jsme to pak otočili na 3:2.“

Jak jsi vnímal, že ses stal ligovým fotbalistou?
„V tu dobu mi bylo 20. Byl to můj sen dostat se do áčka. Nějak jsem to ze začátku při tréninku nevnímal, ani jsem nepomýšlel na to, že bych se mohl takhle rychle vyhrát. Jak jsem říkal, chytil jsem se šance a už jsem ji udržel.“

Působil jsi v mládežnických reprezentacích, byl jsi i na mistrovství Evropy do 21 let. Jak na to vzpomínáš?
„Určitě to byla zkušenost, i kvalifikace na šampionát. Byl jsem v týmu třeba s Alešem Čermákem, Milanem Havlem, Tomášem Chorým nebo i Patrikem Schickem. I když jsem na Euru neodehrál ani jeden zápas, tak to byl zážitek.“

Z Baníku jsi přestoupil do Žiliny. Jaké bylo toto angažmá?
„Beru ho určitě za vydařené. Dodneška si říkám, že to byl můj nejlepší krok v kariéře. Poznal jsem tam trenéra Gužu, který mi ukázal úplně jiný pohled na fotbal, než jak jsem ho vnímal jako mladý hráč v Baníku. Stále z toho těžím. V Žilině se s mládeží i hráči pracovalo výborně. Když jsem přišel, tak jsme hned získali mistrovský titul. Poznal jsem tam super kamarády, za to angažmá jsem velmi vděčný.“

Vyzkoušel sis i předkola evropských pohárů. Vstřelil jsi branku proti Kodani v kvalifikaci o Ligu mistrů, jak na to vzpomínáš?
„První zápas jsme prohráli doma 1:3, to jsem nehrál. V odvetě v Kodani jsem hrál od začátku a byl to pro mě velký zážitek. Na takovém stadionu proti tak silnému týmu, navíc se mi podařilo vstřelit i krásnou branku. Rád na to vzpomínám, jenom mě štve, že jsme nepostoupili. Vyhráli jsme 2:1, ale nestačilo to, i když jsme na to jinak měli.“

Krásný gól… Zní to, jako že když už se prosadíš, tak to stojí za to?
„Je to pravda, dal jsem pár pěkných gólů (směje se). Ale teď bych si přál, aby mi to padlo i tady v Plzni.“

Následně šla Žilina do likvidace, propustila všechny hráče. Byl to šok?
„Určitě. Něco takového jsem v klubu jako je Žilina opravdu nečekal, že by se mohlo stát. Na druhou stranu jsem se alespoň dostal sem. Za to jsem strašně rád a věřím, že angažmá zde mě posune zase dál.“

Když se ozvala Plzeň s trenérem Gužou, měl jsi hned jasno?
„Trenér Guža se mi ozval po dvou dnech od výpovědi a už jsem nad ničím neuvažoval. Měl jsem před sebou jen Plzeň a říkal jsem si, že to je asi nejlepší varianta, která mě může posunout v kariéře dál. Trenér mě zná, vím, jaký hraje fotbal, takže jsem neváhal. Neřešil jsem už žádné jiné kluby, i když jsem měl nabídky. Jsem rád, že jsem zde po tom půl roce dostal šanci, ale teď musím makat dál.“

Jaké jsou tvé fotbalové ambice?
„Nedávám si nějaké velké cíle. Spíše chci vyhrávat zápas od zápasu. Pro mě je teď priorita, abychom vyhráli MOL Cup a dostali se do evropských pohárů.“

Mᚠnějaký oblíbený zahraniční klub, případně také fotbalový vzor?
„Odmala fandím Manchesteru United, takže ten asi sleduji nejvíce. Fotbalových vzorů mám více, rád sleduju třeba Sergia Ramose.“

Zahraješ si, případně sleduješ i něco jiného než fotbal?
„Určitě, já obecně rád sportuji. Zahraji si třeba tenis, který i rád sleduji. Mým oblíbencem je Roger Federer.“

Co dělᚠrád mimo sport?
„Nejradši trávím čas s rodinou nebo kamarády. Rád také cestuji, ale to bohužel v současné době není možné. Nicméně na poslední dovolené jsem byl třeba v Dominikánské republice, tam se mi líbilo. Rád se dívám také na nějaké seriály, baví mě třeba seriál Narcos, Lupin, Papírový dům… Na další už si asi nevzpomenu.“