V roce 1957 přišla konečně vrchnost našeho fotbalu na to, že hrát v československých podmínkách systémem jaro - podzim je holý nesmysl, proto rozhodlo o návratu k tomu, co vyznávala většina Evropy, to znamená mistrovské soutěže hrané systémem podzim - jaro, ostatně takto fungují dodnes. Přechodová sezona z jednoho systému do druhého tak byla rozdělena na tři části: jaro 1957 - podzim 1957 - jaro 1958. Platilo i pro II. ligu, která se v Plzni hrála.

Pokud jde o tehdejší Spartak Plzeň, jeho hráčský kádr byl posílen. Z Liberce přišly dvě významné posily: Josef Strejček a František Homola, ale jejich start v Plzni byl provázen mnoha potížemi. Také byl získán z Lokomotivy František Hrneček.

Ještě než byly zahájeny mistrovské soutěže, sehrál Spartak v Luční ulici přípravné utkání s reprezentačním mužstvem Československa, které se připravovalo na kvalifikační boje o postup na MS ve Švédsku v roce 1958. Národní tým povinně zvítězil, ale jen 2:1. Do vedení poslal favorita Milan Dvořák, ale po přestávce Jindřich Švajner vyrovnal. O výhře reprezentantů rozhodl až dvě minuty před koncem Svatopluk Pluskal, který později na konci sedmdesátých let ve Štruncových sadech trénoval.

Před ligou se plzeňští fanoušci dočkali i mezinárodního soupeře. Do Štruncových sadů ještě bez tribuny a Brány borců přijel brazilský celek EC Bahia. Utkání mělo před návštěvou 11 000 diváků výbornou úroveň. Exotický soupeř převyšoval domácí hlavně po technické stránce. Plzeň sice prohrála 1:3, ale diváci byli spokojeni, viděli fotbalovou kvalitu.

Ve II. lize to však žádná velká sláva nebyla, přestože těsně před jejím zahájením prohrál Spartak s mistrovskou pražskou Duklou v přípravě jen 2:3. K úvodnímu utkání doma s Mladou Boleslaví postavil trenér Václav Svoboda sestavu Folta - Fuja, Ženíšek, Hrneček - Šerý, Beránek - Zoubek, Přibyl, Růžička, K. Sloup, Šafařík. V sestavě chyběly liberecké posily Josef Strejček a František Homola. Proč? Pražská vrchnost sice nevyhověla libereckému protestu proti přestupům, naopak je schválila, ale zároveň oba borce potrestala pětiměsíční karenční lhůtou, takže mohli hrát až od léta.

Přesto si Spartak s Mladou Boleslaví hladce poradil a vyhrál 4:0. Góly vstřelili Bohumil Zoubek, František Beránek, Otto Růžička z penalty a Oldřich Šafařík. Úvodní výhra fanoušky navnadila. Doufali, že tentokrát by už ten postup mohl vyjít, ale potom nestačili zírat. Spartak prohrál v Liberci s Jiskrou 2:4, doma pouze remízoval 1:1 s Lokomotivou Nymburk, a když Spartak ve čtvrtém kole prohrál 1:2 v Českých Budějovicích se Slavojem, klesl na devátou příčku z dvanácti účastníků.

Postupně se ale mužstvo začalo zvedat, a když přijelo v 16. kole do Mladé Boleslavi, tak už bylo v horní polovině tabulky. Domácí naopak bojovali o záchranu. Podle toho také utkání dopadlo. Plzeňský tým zvítězil 3:1, když góly stříleli Josef Rejšek, Karel Sloup a Otto Růžička. Třetí vzájemný duel s mladoboleslavským týmem v této sezoně se hrál na jaře 1958 ve 27. kole a plzeňský Spartak zvítězil vysoko 7:1. Třikrát tedy v sezoně nad Středočechy vyhrál.

A jak dopadla konečná bilance této dlouhé sezony natažené na jaro - podzim - jaro? Plzeň skončila na čtvrtém místě za postupujícím Stalingradem (dnes Bohemians), Ústí nad Labem a Teplicemi. Daleko hůře dopadla Mladá Boleslav, která z posledního místa sestoupila.

PAVEL HOCHMAN


Popis fotky:

Druholigový Spartak Plzeň ve druhé polovině padesátých let. Stojící zleva Otto Růžička, Karel Sloup, Oldřich Šafařík, Rudolf Sloup, Bohumil Zoubek, Emil Folta, Stanislav Sventek, sedící zleva Oldřich Ženíšek, Přibyl, Jindřich Šerý - Škrabka, Zdeněk Sloup, trenér Václav Svoboda.