V úterý 2. června 2015 se dlouholetý kapitán Viktorie Plzeň rozloučil s aktivní fotbalovou kariérou. Ve čtyřiceti letech uspořádal benefiční utkání současných i bývalých spoluhráčů, které doplnil o kamarády z hokejového prostředí i společenského života.

‚Horviho poslední desítka‘ začala rozcvičením červeného a modrého týmu, při které se všem aktérům na hřišti dostávalo bouřlivého ohlasu tribun. A když v 18 hodin padl úvodní hvizd zápasu, strhla se ve Štruncových sadech nefalšovaná vlna potlesku, skandování, chorálů a dalších pozitivních emocí, kterými zaplněný stadion odměňoval snahu všech na hřišti. V útoku hlavičkoval vysoký Jakub Kohák, lajnu zase piloval technicky vytříbený Vojta Dyk. Hru tvrdili řízní Jaroslav Špaček s Janem Kovářem. Přirozeným lídrem byl kapitán z oblíbeného seriálu ‚Okresní přebor‘ Jirka Luňák v podání populárního Ondřeje Vetchého. Na trávníku se nakonec vystřídaly všechny známé osobnosti, které si spolupráci s Pavlem Horváthem i dalšími fotbalisty opravdu užívaly. V Doosan Areně bylo k vidění celkem devatenáct branek, tým červených porazil modré v poměru 12:7. O výsledek ale zas až tolik nešlo. Všichni aktéři i více než jedenáct a půl tisícovek fanoušků se především bavilo fotbalem.

Dojemná chvilka přišla chvíli před koncem, kdy Jana Rezka vystřídal Patrik Horváth, syn plzeňské legendy. Už po svém příchodu na hřiště dokazoval, že jablko nepadlo daleko od stromu. Ihned po rozehrání převzal míč, z bránících hráčů v modrém si udělal trhací kalendář a po narážečce s Ivanem Trojanem nedal Špitovi šanci. Jabloneckého brankáře překonal ještě jednou. To když se ke své poslední desítce postavil v závěrečné minutě Horváth senior. Pokutový kop rozehrál nakrátko a Patrik Horváth uzavřel skóre utkání. Jako by oba dva chtěli světu říct, že fotbalový rod Horváthů má pokračovatele.

Závěr celé akce se nesl více než kdy jindy v duchu poděkování tomu, který změnil tisíce životů. Horvi si užil objetí a gratulací spoluhráčů a když do strun sáhl Petr Janda, který Horváthovi zahrál na rozloučenou píseň ´Jasná zpráva´, byli naměkko všichni, kteří tento výjimečný moment měli možnost zažít na vlastní kůži. Po několika tónech Horváth nevydržel a k živoucí legendě české hudební scény se přidal. Diváci tak mohli slyšet i druhou píseň skupiny Olympic v podání loučícího se matadora.

„Chtěl bych říct něco vtipného, ale už jen to, že jsem tady, je velký vtip. Největší radost z mého konce má určitě nᚠtrávníkář Pepa. Už po mně nebudou na trávníku důlky a sekačka mu bude konečně jezdit rovně,“ rozesmál zaplněnou Doosan Arenu Horváth ve své závěrečné řeči. Už s vážnější tváří dodal: „Děkuji panu Paclíkovi s panem Šádkem, že jsem tady mohl být. Děkuji i panu Křížovi, který už tu bohužel není, ale já tady pod ním začínal. Chtěl bych poděkovat svým rodičům. Tátovi, který se mnou měl trpělivost, bráchovi, který mě nechával vyhrávat. Děkuji rodině, že se mnou má velkou trpělivost. Chtěl bych poděkovat svojí manželce, je krásná a já jí miluju. Chtěl bych poděkovat vám všem. Je vidět, že už jsme se tu už párkrát potkali a věřím, že se ještě potkáme,“ vzkázal všem na stadionu bezprostředně po utkání přímo z trávníku Pavel Horváth.

Červení - Modří 12:7

Branky: 16. a 17. Bakoš, 35.+2 a 39. Kohák, 26. Pletka, 47. Vlasák, 55. Vetchý z pen. - 15. a 53. Dyk, 33. a 52. Pilař, 41. a 60. z pen. Pavel Horváth, 43. a 47. Tecl, 61. a 63. Patrik Horváth, 10. Voráček, 20. Rezek
Rozhodčí: Královec, M. Paták. Diváci: 11 550.
Červení: Bolek, Pavlík - Limberský, Hejda, Kovařík, Kolář, Hrošovský, Pilař, Tecl, Holenda, Rezek, Darida, Kovář, Straka, Voráček, Dyk, Trojan, Pavel Horváth, Patrik Horváth. Trenér: Pavel Vrba
Modří: Kozáčik, Špit - Procházka, Rajtoral, Chramosta, Vaněk, Hořava, Petržela, Bakoš, Jiráček, Pletka, Vlasák, Hudler, Špaček, Hašek, Vetchý, Kohák, Pavel Horváth, Patrik Horváth. Trenér: Miroslav Koubek

Fotogalerie

       
Další
fotografie