5. prosince 2020 nastoupil Jan Kopic do zápasu s Karvinou. Po 30 minutách ale musel nucenì kvùli zranìní støídat, prasknul mu totiž vnitøní postranní vaz pravého kolena. Následovala operace. V tuto chvíli se dlouholetý viktorián pøipravuje na návrat na trávníky.

Honzo, jaké byly ty první pocity, když sis uvìdomil, že musíš na operaci, budeš dlouho chybìt a podobnì?
„Už na høišti jsem poznal, že to asi nebude jenom na týden. Byla to bolest, kterou jsem ještì necítil. Ten veèer jsem šel ještì na rezonanci, kdy mì potìšila alespoò zpráva, že jde pouze o postranní vaz a všechno okolo bylo v poøádku (menisky, køížový vaz a podobnì). Doktor øíkal, že to ještì vypadá dobøe, takže jsem byl rád alespoò za tohle.“

Jak se cítíš nyní, jak jsi na tom?
„Jsem dva a pùl mìsíce po operaci, takže hlavnì bìhám. Mùžu dìlat víceménì všechno, akorát jsem ještì nebyl na høišti s míèem. Cítím se dobøe. Teï bude záležet na tom koleni, jestli mi dovolí, abych se zaèal chystat s týmem.“

Míè ti ale asi chybí, viï? Pøi rehabilitaèním tréninku si ho víceménì pokaždé bereš aspoò na pár nožièek...
„Je to tak, už je to dlouho. Takhle dlouho jsem bez balonu nebyl od doby, co jsem zaèal hrát fotbal jako malý kluk. Je to strašné, když z toho èlovìk vypadne. Èlovìku se i ty dva mìsíce zdají jako hroznì dlouhá doba.“

Jde všechno podle plánu?
„Ano, musím to zaklepat, ale vše jde podle plánu. Jsem v zátìži, posiluji, dìlám døepy, bìhám a koleno neotýká, nebolí. Zatím to vypadá hodnì dobøe.“

Co výhled do nejbližších týdnù? Asi je dùležité to neuspìchat, souhlasíš?
„Urèitì. Fyzioterapeuti mì radši brzdí, já se cítím dobøe, chtìl bych zkusit už alespoò pøihrávková cvièení, ale radši jsme si øekli, že ještì týden budu nabírat sílu a stabilitu do kolena. Pak zaènu trénovat s týmem a bude záležet na tom, jestli mì koleno bude nìjak bolet.“

Je pro tebe tìžké sledovat zápasy jen z tribuny, pøípadnì v televizi?
„Radši bych na tom høišti byl sám. Ale nedá se nic dìlat, aspoò klukùm fandím a prožívám to s nima. Na druhou stranu vìøím, že bych do toho mohl brzy naskoèit, takže to teï nechci nìjak uspìchat. Když už jsem podstoupil celou rehabilitaci, tak musím vydržet posledních pár týdnù a budu zpátky.“

Je to tedy tvé první vìtší zranìní? Bavíš se o tom tøeba s hráèi, kteøí si nìèím podobným prošli?
„Ano, je to mé první vìtší zranìní. Jinak že bych se o tom s nìkým bavil, to úplnì ne... Spíše s doktorem, protože pro každého je to individuální. Nìkdo se z toho vrátí po 2 mìsících, nìkdo za pùl roku, nìkdo za rok. Je to tìžké s nìkým øešit.“

Fotogalerie