V úterý 2. června 2015 oblékl Pavel Horváth naposledy dres FC Viktorie Plzeň a vyběhl na hřiště Doosan Areny jako profesionální hráč. V závěru ´Horviho poslední desítky´ mu celý stadion tleskal vestoje, Horvi se loučil s aktivní kariérou. Nejenom na západě Čech během své kariéry rozdával radost, ale právě s Viktorií zažil největší úspěchy a nejkrásnější chvíle. Viktoria i její fanoušci navždy zůstanou zaryty hluboko v jeho srdci a Pavel Horváth po utkání jasně prohlásil: „S Plzní se neloučím!“

S fanoušky ses rozloučil ve velkém stylu, bude ti Plzeň chybět?
Já odsud úplně neodcházím. V Plzni se otvírá fotbalová akademie a já bych se tam měl nějakou částí podílet. Budu se určitě objevovat také na našem stadionu, záleží na dohodě s trenéry, jestli bude zájem o nějakou mou konzultaci. S Viktorií zůstávám se spojení.

Jaké jsou tvoje plány pro nejbližší budoucnost?
Jsem domluvený v Domažlicích, kde začnu trénovat tamní Jiskru, hrát už ale určitě nebudu. V úterý dopoledne jsem navíc měl přijímací zkoušky na trenérské studium, tak snad jsem prošel, i když výsledek ještě neznám. Doufám, že jsem se tam dostal.

Je role trenéra velká výzva?
Určitě ano. Bude to nové pro mě i pro hráče. Věřím, že se dokážu chovat tak, abych ty kluky přetáhl na svoji stranu. Musím a hlavně chci se vše naučit. V Domažlicích je dobré mužstvo a já bych chtěl hrát dobrý a ofenzivní fotbal, líbivý pro diváky.

Předčila rozlučka tvoje očekávání?
Předčila všechna moje očekávání. Bylo to ještě lepší než skvělé, stadion zůstal naplněný dvacet minut po zápase, což je neskutečné. Už jsem pak nemohl ani brečet.

V závěru zápasu nastoupil i tvůj syn Patrik. Je to naděje pro plzeňské fanoušky, že třeba v budoucnu je bude bavit další Horváth?
Tak to jedině pro hodně mladé fanoušky. Ale syn je na tom podobně jako já - fotbal má hrozně rád. Snem každého táty a syna je zahrát si spolu. Jsem rád, že to takhle proběhlo. On z toho ještě nemá rozum, ale až se na to podíváme třeba za deset let, tak se tomu budeme smát nebo brečet.

Než jsi přišel do Plzně, dokázal by sis představit, co tě ještě čeká?
Těžko si ve 33 letech šlo něco plánovat. Jsem hrozně rád, že jsem se dostal do Plzně. Odchod ze Sparty byl zvláštní. Proběhlo mi hlavou, že kdybych zůstal ve Spartě, určitě bych nezažil to, co tady. Všechno zlé je k něčemu dobré, přestup ze Sparty do Plzně byl životní.

Jaká bude kabina Viktorie bez Pavla Horvátha?
Nemyslím si, že jsem měl úplně zásadní vliv na kabinu. Mé reakce na cokoliv byly akorát víc vidět než u ostatních kluků. Kabina v Plzni žije normálním životem i beze mě, spoustu dní jsem tady ani nebyl, kvůli zranění jsem nemohl pořádně trénovat, měl jsem individuální plán. Kluci jsou zkušení, je tam plno reprezentantů a šatna pojede i beze mě.

Co z vaší kariéry se vám nejvíc vybaví?
Vzpomínek je strašně moc. Kromě Turecka jsem neměl angažmá, kde bych byl nešastný. Prožil jsem fantastických dvacet dva let sportovní profesionální kariéry, kamkoliv v Čechách na stadion přijedu, mám známé, kteří si se mnou rádi popovídají, pozdraví. Vytvořil jsem si spoustu vztahů ve fotbalovém světě, většinou jsou dobré.

Fotogalerie

       
Další
fotografie