Psal se datum 15. září 1971, byla středa 19 hodin a ve truncových sadech za umělého osvětlení nastupoval k utkání Poháru vítězů pohárů mnichovský Bayern. S řadou světových hvězd v sestavě, členů národního mustva NSR, které se o rok později stalo mistrem Evropy a za tři roky mistrem světa. A proti nim druholigová koda Plzeň, jako vítěz Českého poháru a finalista Československého poháru.
Veřejnost měla obavy z debaklu, vdy mezi mustvy byl obrovský rozdíl. O utkání v Plzni byl obrovský zájem. U dlouho před utkáním přicházely objednávky na vstupenky z různých míst republiky, lágr chtěli vidět fanouci nejen z Čech, ale i z Moravy a Slovenska. Hodně zájemců bylo i z Bavorska. Hrálo před návtěvou 30 000 diváků! Mustva nastoupila v obvyklých sestavách. BAYERN: Maier Hansen, Schwarzenbeck, Beckenbauer, Breitner Zobel, Roth, Schneider Hoeness, Gerd Müller, Sünholz. Trenér Udo Lattek. KODA: J. Čaloun pinka, Plass, Michálek, Pleko Süss, Kamír, Bachner (70. Hoffmann) Sudík, Bican, Ziegler. Trenér Jiří Rubá.
Utkání mělo vynikající úroveň. kodovka bojovala, útočila, měla vyloené ance. Frantiek Plass a Karel Süss nastřelili dokonce břevno, ale daleko zkuenějí Bayern nakonec vyhrál 1:0 astnou brankou Sünholze. Plzeň vak překvapila velmi dobrým výkonem, přinutila věhlasný celek z Bavorska k tvrdé obranné práci. Nejlepím hráčem na hřiti nebyl ani císař Beckenbauer, ani kanonýr Gerd Müller, ale plzeňský Frantiek Plass. Předváděl svou technickou inteligentní hru a opět dokázal, e patří mezi nejlepí fotbalisty Československa. Sám mohl vstřelit dva góly. Podobné situace v lize proměňuji, ale těstí se k nám ten večer obrátilo zády, stěoval si Frantiek Plass. Nezapomněl ale pochválit diváky. Byli perfektní. Neustále nás hnali kupředu a my hráli ne na sto, ale minimálně na stopadesát procent. Byla to zvlátní vzneená atmosféra, umocněná září reflektorů. Pod umělým osvětlením jsem si připadal jako na divadle.
V odvetném utkání, které se hrálo za čtrnáct dní v Mnichově, kodovka jetě cestou vyhrála 8:0 v Regenu, musel volit trenér Jiří Rubá útočnou hru. Nic jiného kodovce nezbývalo. Plzeň brzo prohrávala, Ivan Bican stačil vyrovnat na 1:1, ale konečná poráka 1:6 znamenala vyřazení z druhé nejpopulárnějí soutěe v Evropě. Přesto to byl zlatý zápis do klubové historie. Brzy jsme prohrávali, ale podařilo se mi vyrovnat. Po přihrávce od levého křídla Zieglera jsem nohou překonal Maiera. Hrál se kvalitní a otevřený fotbal. Akce se střídaly na obou stranách, ve hře nahoru dolů jsme nedokázali opět proměňovat ance, ale domácí ano. Střelecky se dařilo Gerdu Müllerovi, který nám dal dva góly. Konečná poráka byla ale hodně krutá, vzpomínal na odvetu u s odstupem času Ivan Bican. Ve své době byly souboje s Bayernem zároveň se duely Středoevropského poháru s Juventusem Turín v roce 1935 nejvýznamnějími v historii klubu.
PAVEL HOCHMAN