V novém seriálu Mláde v dobrých rukách vám prostřednictvím klubového webu představíme formou rozhovorů trenéry mládenických kategorií plzeňské Viktorie. V rámci prvního dílu jsme si vybrali zkueného trenéra Josefa nebergera. 44letý rodák ze Stodu momentálně vede tým U13. Jaké jsou jeho trenérské principy? Kdo je jeho vzorem a co je podle něj u trénování mladých hráčů nejdůleitějí?
Pane trenére, jak jste se vůbec dostal k fotbalu?
Bylo to v Dobřanech, kde bydlím. Asi v 10 letech jsem tam sám od sebe začal hrát za áky. Asi ve 12 letech jsem přestoupil do Přetic. Tam jsem od 16 hrál divizi za mue, hráli se mnou třeba bývalí viktoriáni Frantiek ambergr, Tomá Doek... V 19 letech jsem si bohuel utrhl kříový vaz a dva roky jsem byl bez operace. Při tom jsem si dělal vysokou kolu, pak u jsem skončil a hrát úplně dobře nelo. Ve 24 letech jsem se začal věnovat trénování.
K tomu jste se dostal jak?
Studoval jsem pedagogickou fakultu, ale furt jsem chtěl hrát fotbal. Řeil jsem i monost jít do Německa, to koleno ale nebylo dobré. Tenkrát mi v Přeticích Antonín Dvořák řekl, jestli nechci učit, a tak jsem el na 33. Z. Trénoval jsem s ním pět let ročník 1989, který pak pod vedením Karla Krejčího a Jiřího Kohouta vyhrál dorosteneckou ligu. Poté jsem měl ročník 1993, kde hrál třeba Jan Sýkora, současný hráč polského Lechu Poznań. V ročníku 1997 jsem měl třeba Lukáe Matějku, u 1999 pak Jonáe Vaise, Václava Svobodu, Filipa Čiháka, Martina Graiciara. Poté jsem vedl jetě ročník 2001, hodně kluků je momentálně v béčku Viktorky. Následně jsem trénoval 2003, tedy některé současné hráče dorostu U19.
Jak za ty roky vnímáte vývoj trénování?
Dříve se řeila hodně síla, vyspělost hráčů, a to nepřináelo takové výsledky. Pak začala nějaká reorganizace, jene se trochu přehnala, začala se řeit jen technika a ostatní věci se zapomínaly. Nejblií mi přijde současný přístup trenéra Antonína Plachého, který dělá ve v rovnováze a hlavně vychází ze hry. Jeho přístup a rukopis Zdeňka Psotky jsou mi nejblií. Pan Psotka je hodně podepsaný pod tím, e jsou nae dorostenecké kategorie na pičce, to tu do této doby mockrát nebylo.
A co třeba trenérské zázemí na Viktorce, jak to se zlepuje pro vás trenéry?
S minulostí naprosto nesrovnatelné. Kdy si vezmu hlavně to zázemí na 33. Z, tak kdy jsem přiel, bylo tam spíe drnovitě, ze kterého se po letech muselo udělat pískové hřitě, protoe se na tom nedalo trénovat. Poté se tam udělala umělka. Z hlediska pomůcek i zázemí to jde straně nahoru, nyní máme k dispozici přírodní trávu a fitness zónu. Navíc je ve spojené přímo se kolou.
Co vás vůbec na trenéřině mladých talentů baví?
Ta práce s nimi. Kdy chtějí a dají si říct, tak se posouvají. Fotbal se neustále vyvíjí a i já sám se učím. Vyvíjení dětí a mě samotného mě baví nejvíce.
Na co je nejdůleitějí při trénování mladých hráčů dbát?
Je třeba vnímat jejich sen a dětskou dui s naprostou váností. Respektovat to, na druhou stranu být furt nohama na zemi. Fotbal je krásná věc, ale furt jsou to děti, které je třeba vychovávat jako lidi. Nesmí zůstat u toho, e fotbal je pupek světa a zbytek není důleitý. Je třeba jim vtípit, e jde o součást ivota, nikoli o ivot samotný.
Záleí v mládei na výsledcích? Jak to vnímáte z pohledu trenéra?
Na výsledku záleí vdycky. Je to princip soutěení, do zápasu jdete vdy s tím, e ho chcete vyhrát. Ale chcete to vyhrát tím způsobem, který trénujete. Jako trenér mládee vevnitř vdy víte, e výsledek není to nejdůleitějí, ale vítězství je pokadé cílem. My jako trenéři to chceme hráčům takto nastavit, ale sledujeme u toho i technickou a taktickou stránku věci. Kadopádně jestli jdu do zápasu, tak ho prostě chci vyhrát, to bych jinak nemusel za ten klub hrát.
Občas se u kategorií mladích áků objevují výsledky typu 31:0. Jak těké je v tu dobu hráče motivovat?
Je třeba jim dávat postupné cíle. Dám příklad: Kdy první poločas vyhrajete 8:0, tak hráčům řeknete, e do druhého poločasu nastupují s tím, jako bychom prohrávali o pět gólů. A pokud to neotočí, tak je čeká nějaká forma trestu, třeba klikování. Vdy je důleité, aby před sebou měli nějakou metu. Nebo třeba místo dílčího výsledku můete říct, e kdy dá soupeř gól, tak se počítá za dva, za tři. Kluci vdy musí zabrat, jde i o psychickou stránku.
Máte vy osobně nějaký trenérský vzor?
Dlouhodobě sleduju práci Marcela Bielsy. Líbí se mi u něj hlavně dvě věci detail a odvaha. Kdy se podívám na jeho tréninky, tak se hlavně zaměřuje na rozvoj hráče jako takového. Z průměrného či podprůměrného fotbalisty je schopen udělat hráče světových kvalit. Jako příklad uvedu třeba Kalvina Phillipse, který hrál v Leeds za rezervu, ale Bielsa z něj udělal hráče pro národní tým Anglie. Navíc má tento trenér obrovskou odvahu, zaměřuje se na útočnou fázi, na presink... To by tak mělo být i u mládee.
Jaké jsou vae trenérské ambice? Chtěl byste se třeba posunout výe, například k dorosteneckým kategoriím?
Určitě bych si to někdy chtěl zkusit. Ale jak říkám, ani pro mě není v ivotě jen fotbal. Mám rodinu, dvě děti. Uvidím, ale rád bych se třeba k dorostu někdy posunul.
Kromě trénování působíte jetě na 33. základní kole v Plzni...
Dva roky zde dělám zástupce pro sport. Vnímám to tak, e jsem spojovací článek mezi kolou a fotbalem. Funguje zde regionální akademie, jsem u toho od zaloení, plno věcí jsem tak navnímal a vím, co je potřeba na sebe více napojit.
Máte jetě nějaké záliby mimo fotbal?
Rád jezdím na kole a hodně čtu.
sdílet
Tweet
Kopírovat odkaz
Tisk stránky
