Brankář Josef Čaloun neměl registrační průkaz, náhradník Vladimír Žalec si dal vlastní gól a těžce se zranil kanonýr Ivan Bican

Fotbal přináší neopakovatelné a hodně často neočekávané momenty. I proto je nejpopulárnější a nejrozšířenější sport naší planety tak krásný. Málokdy se však ve fotbalovém mači přihodí tolik doslova kuriozit jako v třiasedmdesátém roce, kdy tehdejší Škodovka ve Štruncových sadech přivítala Brno. Pamětníci si určitě vzpomenou, že proti plzeňskému týmu se ten den spiklo snad všechno, přesto nakonec zvítězil 4:3 a do prvoligové tabulky si připsal cenné body.

Vše začalo už před zápasem. Hrálo se 25. listopadu necitlivě v podvečer za umělého osvětlení. Plzeň měla v lize nejpozdější začátky, v létě to každý přivítal, ale v listopadu byla velká zima, po utkání dokonce začal padat sníh, a hlavně proto bylo v hledišti jen 5 000 diváků. Škodovka totiž ve druhé sezoně svého nepřetržitého osmiletého působení mezi elitou hrála dobře, doma zpravidla vyhrávala a pohybovala se ve středu tabulky. Fanoušci neměli důvod nepřijít - až na tu zimu.

Další kuriozita velkého kalibru se udála rovněž už před utkáním. Do škodovácké branky se měl opět postavit Josef Čaloun, kterému vypršel měsíční distanc za vyloučení na Bohemians, kde vehementně protestoval proti nespravedlivě nařízené penaltě v poslední minutě, až dostal červenou kartu a zápas dochytal obránce Karel Süss. Trest vypršel, Čaloun se do branky těšil, leč do ní nemohl, protože jeho registrační průkaz plzeňští funkcionáři zapomněli v Praze.

Tehdejší člen výboru Stanislav Skopeček to ve "Škodováku" vysvětloval slovy: "Čalounův registrační průkaz zaslal oddíl disciplinární komisi k zapsání trestu, jak ukládají řády. Zpravidla se do čtrnácti dnů vrací. Disciplinárka ale čekala, že se oddíl odvolá a registračku předala odvolací komisi. Škodovka se však neodvolala a průkaz zůstal v Praze." Tak se omluvil funkcionářský hřích, který rozhodně vzniknout neměl, a nakonec na něj mužstvo málem doplatilo.

Do branky se tak postavil na poslední chvíli náhradník Vladimír Žalec, který s tím nepočítal a snad i proto působil hodně nejistě. Plzeň byla proti celku, pohybujícímu se na samém konci tabulky, jasným favoritem. Brno ale trochu podcenila, hrála vlažně, hráči měli špatný pohyb, nepřesně přihrávali a chyběla jim agresivita před soupeřovou brankou. Přesto měla Škoda iniciativu, ale František Plass, Stanislav Štrunc a Milan Forman zahodili dobré šance.

A tak se dostavil kuriózní trest: v 35. minutě se brankář Vladimír Žalec dostal k míči a vyhodil ho od své branky tak nešťastně, že trefil do temene zády k němu stojícího obránce Františka Brusnického a míč se odrazil zpět do branky. Vladimír Žalec se k němu už nedostal, neboť byl brněnskými útočníky šikovně držen. Poločas skončil 0:1.

Druhé dějství hodně slibovalo a také to bylo drama. Ve 48. minutě František Plass vyrovnal hlavou na 1:1 a fanoušci očekávali nápor Škody. Přišlo však dvojnásobné zmrazení: vzápětí po vyrovnání unikl brněnský dlouhán František Mikloš, poslal svůj tým opět do vedení, a když v 56. minutě týž hráč zvýšil na 1:3, brali i diváci duel za rozhodnutý. Hosté měli našlápnuto ostře na výhru.

Ve fotbale však nikdy není nic definitivní. Právě zbývající půlhodina totiž ukázala, že v mužstvu Plzně je daleko víc, než co dosud předvádělo. Útok za útokem se valil na brněnskou svatyni, jejíž strážce Viliam Padúch byl neustále v jednom ohni. V 58. minutě Ivan Bican snížil na 2:3. Byla to jeho devátá branka v tomto ročníku a společně s teplickým Přemyslem Bičovským byl v čele kanonýrů. Při této brance se ale vážně zranil a zlomený kotník musel mít na dlouhou dobu sádru. Obrovská ztráta. Byl to totiž nejlepší půlrok kariéry Ivana Bicana a do podobné střelecké formy se už potom nikdy nedostal.

Kontaktní gól však vybičoval jeho spoluhráče k drtivému závěru. Čtrnáct minut před koncem Milan Forman srovnal stav na 3:3, pět minut před koncem byl hluboko v pokutovém území faulován Karel Süss, ale rozhodčí Ján Roxer se neodvážil jasnou penaltu odpískat. Ale za chvíli, tři minuty před závěrečným hvizdem, odpískal rozhodující čtvrtý gól Škody. A trefa to byla rovněž hodně kuriózní: František Brusnický vystřelil, brankář Viliam Padúch míč vytáhl, ale už za brankovou čarou. Hlavní sudí po domluvě s pomezním ukázal do středu hřiště. Hosté z Brna samozřejmě vehementně protestovali, za nesportovní chování inkasovali žluté karty Jan Klimeš a Ivan Lauko. Plzeň už výhru nepustila a s tvrdým, místy až bezohledným soupeřem zabodovala naplno. O převaze domácích svědčí i poměr rohů 10:3.

Dusno bylo i po utkání. Brněnský kouč František Havránek nepřišel na tiskovku a hostující výprava dávala po celou dobu, než odjela ze Štruncových sadů, hlasitě najevo, co si o vítězném gólu myslí. Plzeňská "Pravda“ druhý den napsala: "Bylo to drama, mužstva však nepodala oslnivý výkon a svůj den neměl ani rozhodčí."

Hrají se i taková utkání plná kuriózních situací a vzhledem k výjimečnosti souboje si připomeňme i jeho přímé aktéry. PLZEŇ: Žalec - Sudík, Plass, Brusnický, Hoffmann - Süss, Uličný, Bican (65. Pressl) - Forman, St. Štrunc (60. Gomola), Kříbala. Trenér Jiří Rubáš. BRNO: Padúch - Klimeš, Pospíšil, Uvízl, Lauko - Kotásek, Václavíček, Hrdlička (25. Mikloš) - Kroupa, Hamár, Hajský. Trenér František Havránek. Mezi diváky dramatický duel pozorně sledoval i autor těchto řádků.

Autor: PAVEL HOCHMAN

FOTO

Jedna z variant základní sestavy Škody Plzeň na podzim 1973. Stojící zleva Zdeněk Michálek, Milan Forman, Josef Kříbala, František Plass, Miroslav Pressl, Ján Gomola, sedící zleva František Sudík, František Brusnický, Ladislav Fojtík, Ivan Bican, Josef Čaloun.

Střelec vítězného gólu v dramatickém duelu s Brnem František Brusnický.