Výborný střelec, mající na kontě devadesát prvoligových gólů, z toho nejvíc jich nastřílel v plzeňské Viktorii, celkem 46. Ve Spartě jich potom přidal 43 a mezi Luční ulicí a Letnou byl jednu sezonu v bratislavské Slavii VŠ, kde přidal gól jeden

Hráčů, kteří oblékali dresy plzeňské Viktorie a také pražské Sparty je celá řada. Osudy těch nejpopulárnějších Pavla Nedvěda, Jana Bergera, Daniela Koláře nebo Pavla Horvátha jsou dostatečně známé, ale pojďme si připomenout jednu osobnost, která ve čtyřicátých a padesátých letech střílela góly v plzeňské Luční ulici a později i na pražské Letné.

Emil Svoboda se narodil 16. srpna 1928 v Písku, kde také začal hrát fotbal. Prosazoval se jako útočník, nejčastěji na postu tehdejší pravé spojky. Důrazný a pohotový střelec sázel v barvách Slavoje Písek jeden gól za druhým a stačil k tomu ještě dělat atletiku v SK Písek, za který hrál v zimě i lední hokej.

Všestrannost ho vybavila tak, že uspěl i ve vrcholovém fotbalu. Brzo se ocitnul v hledáčku lanařů prvoligových klubů a nejúspěšnější byla Škoda Plzeň, kam v roce 1949 před jarem přestoupil. V jedenadvaceti letech začal hrát první ligu a okamžitě se stal postrachem brankářů. První utkání za tehdejší Škodovku sehrál 20. března 1949 v Bratislavě proti Sokolu NV (Slovan). Plzeňský tým nastoupil v sestavě Folta – Berka, V. Svoboda – Süss, Šnajdr, R. Sloup – Perk, Zd. Sloup, E. Svoboda, J. Böhm, Švajner a prohrál 0:1.

Ale už za týden doma v Luční proti Trnavě po vedoucím gólu Antona Malatínského v závěru vyrovnával Emil Svoboda na konečných 1:1. Za další týden přispěl na Kladně dvěma góly k výhře 4:3 a potom už se s góly roztrhl pytel. Doma s Dynamem ČSD Košice (4:3) nastřílel hattrick, v Brně se Zbrojovkou (2:2) se trefil dvakrát, stejně tak v Luční se Žilinou (3:0), Manetem Povážská Bystrica (8:1) a v podzimní odvetě s Kladnem 7:2) nasázel další dva hattricky!

Od roku 1949 se hrály soutěže podle sovětského vzoru systémem jaro - podzim a Emil Svoboda nastřílel v plzeňských barvách hned 20 prvoligových gólů. Patřil mezi nejlepší ligové kanonýry a spolu s Vladimírem Perkem tvořili obávanou údernou dvojici. "Do Plzně jsem přišel z druhé třídy a měl jsem obavy, zda se v první lize chytnu. Ale hned v prvním utkání jsem vstřelil gól a bylo to potom dobré i v dalších zápasech. Jinak mám na Plzeň jen ty nejlepší vzpomínky, začal jsem tam při fotbale i studovat," vzpomínal po letech.

V roce 1950 překonal brankáře soupeřů jedenáctkrát. Prešovu, pražské Slavii a Teplicím vstřelil vždy po dvou gólech. O rok později se mu tolik nedařilo, do branek soupeřů nasázel jen šest gólů, ale dalších deset branek přidal v plzeňském dresu v roce 1952. Doslova oslnil v domácím duelu s ČSD Košice, které plzeňský celek rozstřílel 7:2 a Emil Svoboda vstřelil sám čtyři góly. Za čtyři sezony nastřílel za Plzeň dohromady 46 gólů.

Branky střílel všemi možnými způsoby. Pravou i levou nohou, přesnými hlavičkami, střelami z dálky i lehkými dorážkami. Sám nejraději skóroval technickou umístěnou střelou, stejně jako kdysi Pepi Bican. Dovedl přesně přelobovat brankáře, ale i překvapit ho technickou střelou daleko za hranicí šestnáctky. Prostě kanonýr k pohledání!

Když v roce 1952 Škodovka z první ligy sestoupila, on přestoupil do Slavie Bratislava VŠ, kde se mu však příliš nedařilo, do černého se trefil jen jednou a nedařilo se ani mužstvu, které po jednoroční epizodě z první ligy sestoupilo.

Celý rok 1953 už prožil útočník, hledající střeleckou mušku ztracenou na Slovensku, v pražské Spartě, tehdy Spartaku Sokolovo. Přestože v rudém dresu v první sezoně vstřelil jen dva góly, získal s mužstvem v tomto roce titul mistra republiky. Každou další sezonu přidával stále více branek, například v sezoně 1957 - 1958 jich bylo třináct. Měnili se okolo něj spoluhráči, a když v roce 1961 v rudém dresu skončil, byla už v sestavě Sokolova taková jména jako Andrej Kvašňák, Josef Vojta, TadeᚠKraus či Václav Mašek.

Díky svým výkonům si vybojoval i reprezentační dres. V letech 1955 - 1957 reprezentoval Československo za A mužstvo pětkrát. Vystudoval strojní inženýrství na ČVUT a své profesi se náležitě věnoval. Po skončení aktivní činnosti získal i trenérskou kvalifikaci a v sedmdesátých letech vedl v kyperské Nikósii mužstva Apoelu a Olympiakosu. Určité období pracoval i jako funkcionář Sparty. Takový je profil Ing. Emila Svobody, Csc., hráče rozdávajícího radost v Plzni i na pražské Spartě. Zemřel ve věku nedožitých 91 let 11. srpna 2019 v Mirovicích.

PAVEL HOCHMAN

FOTO

Škoda Plzeň v roce 1949. Stojící zleva František Berka, Jindřich Švajner, Václav Svoboda, Jaroslav Böhm, Emil Svoboda, Ladislav Fikerle, Emil Folta, vpředu zleva Josef Šnajdr - Pérák, Vladimír Perk, Josef Honomichl, Zdeněk Sloup, Rudolf Sloup.