Hráčů, kteří oblékali dresy plzeňské Viktorie a také praské Sparty je celá řada. V minulosti, ale i v současné době. Osudy těch nejpopulárnějích Pavla Nedvěda, Jana Bergera nebo Pavla Horvátha jsou dostatečné známé, ale pojďme si připomenout jednu téměř zapomenutou osobnost, která ve čtyřicátých a padesátých letech střílela góly v plzeňské Luční ulici a později i na praské Letné. Hráčů jménem Svoboda hrálo nai nevyí soutě celá řada, ale Emil Svoboda byl jenom jeden.
Hráčů, kteří oblékali dresy plzeňské Viktorie a také praské Sparty je celá řada. V minulosti, ale i v současné době. Osudy těch nejpopulárnějích Pavla Nedvěda, Jana Bergera nebo Pavla Horvátha jsou dostatečné známé, ale pojďme si připomenout jednu téměř zapomenutou osobnost, která ve čtyřicátých a padesátých letech střílela góly v plzeňské Luční ulici a později i na praské Letné. Hráčů jménem Svoboda hrálo nai nevyí soutě celá řada, ale Emil Svoboda byl jenom jeden.
Narodil se 16. srpna 1928 v jihočeském Písku, kde také začal hrát fotbal. Prosazoval se jako útočník, nejčastěji na postu tehdejí pravé spojky. Důrazný a pohotový střelec sázel v barvách Slavoje Písek jeden gól za druhým a stačil k tomu jetě dělat atletiku v SK Písek, za který hrál v zimě i lední hokej. Vestrannost ho s největí pravděpodobností vybavila tak, e uspěl i ve vrcholovém fotbalu. Brzo se ocitnul v hledáčku lanařů prvoligových klubů a nejúspěnějí byla koda Plzeň, kam v roce 1949 před jarem přestoupil. V jedenadvaceti letech začal hrát první ligu a okamitě se stal postrachem brankářů. V roce 1949 se hrály soutěe podle sovětského vzoru systémem jaro - podzim a Emil Svoboda nastřílel v plzeňských barvách hned 20 prvoligových gólů. Patřil mezi nejlepí ligové kanonýry a spolu s Vladimírem Perkem tvořili obávanou údernou dvojici. "Do Plzně jsem přiel ze druhé třídy a měl jsem obavy, zda se v první lize chytnu. Ale hned v prvním utkání jsem vstřelil gól a bylo to potom dobré i v dalích zápasech. Jinak mám na Plzeň jen ty nejlepí vzpomínky, začal jsem tam při fotbale i studovat," vzpomíná po letech.
V roce 1950 překonal brankáře soupeřů jedenáctkrát. Preovu, praské Slavii a teplicím vstřelil vdy po dvou gólech. O rok později se mu tolik nedařilo, do branek soupeřů nasázel jen est gólů, ale dalích deset branek přidal v plzeňském dresu v roce 1952. Doslova zazářil v domácím duelu s ČSD Koice, které plzeňský celek rozstřílel 7:2 a Emil Svoboda vstřelil sám čtyři góly. Pro doplnění dalí přesné trefy v tomto vydařeném utkání přidali Hyha, amberger a R. Sloup. Jeho tehdejími spoluhráči ve čtyřech letech, kdy v Plzni působil, byli brankáři Emil Folta, Jan Benedikt, dále Frantiek Berka, Jan Fábera, Ladislav Fikrle, Frantiek Formánek, Josef Brand, Josef najdr - Pérák, Václav Svoboda, Frantiek Hrneček, Václav Fiala, Rudolf Sloup, Jindřich vajner, Karel Süss starí, Vladimír Perk, Zdeněk Sloup, Bohumil Zoubek, Karel Sloup, Ladislav amberger, Dalibor Mike, Jaroslav Böhm, Josef Honomichl, Frantiek Beránek, Jaroslav Hrabák.
Za čtyři sezony nastřílel Emil Svoboda za Plzeň dohromady 47 gólů. Kdy v roce 1952 kodovka z první ligy sestoupila, on přestoupil do Slavie Bratislava, kde se mu vak příli nedařilo, do černého se trefil jen jednou a nedařilo se ani mustvu, které po jednoroční epizodě z první ligy sestoupilo. "Bratislavská Slavia bylo vlastně mustvo studentů, byl to talový experiment, který se příli nevydařil," vysvětluje. Celý rok 1954 u proil kanonýr, hledající střeleckou muku ztracenou na Slovensku, v praské Spartě, tehdy Spartaku Sokolovo. Přestoe v rudém dresu v první sezoně vstřelil jen dva góly, získal s mustvem v tomto roce titul mistra republiky. Kadou dalí sezonu přidával stále více branek, například v sezoně 1957 - 1958 jich bylo třináct. Měnili se okolo něj spoluhráči a kdy v roce 1961 v rudém dresu skončil, byla u v sestavě Sokolova taková jména jako Andrej Kvaňák, Josef Vojta, Tadeá Kraus, či Václav Maek. Dohromady nastřílel Emil Svoboda ve 225 ligových utkáních 92 gólů (47 v Plzni, 1 v Bratislavě a 44 ve Spartě).
Díky svým výkonům si vybojoval i reprezentační dres. V letech 1955 - 1957 reprezentoval Československo za A mustvo pětkrát a vytvořil shranou dvojici s klubovým kolegou Arnotem Pazderou na pravém křídle. Kolem sebe měl v reprezentaci skvělé spoluhráče: André Houku, Viliama Schrojfa, Svatopluka Pluskala, Jiřího Peka, Ladislava Nováka, Ladislava Přádu, Jiřího Hledíka, obojivelníka Vlastimila Bubníka a dalí. Celkem odehrál za reprezentační áčko 450 minut. To bylo kdy působil ve Spartě. Jako hráč kody Plzeň reprezentoval Československo ve dvou utkáních za B mustvo.
Emil Svoboda byl nejen výborným fotbalistou, ale i odpovědným člověkem, který dbal na svůj mimosportovní růst. Vystudoval strojní inenýrství na ČVUT a své profesi se náleitě věnoval. "Studovat jsem začal u v Plzni a potom vysokou kolu dokončil v Praze. Povaoval jsem za důleité zvýit si vlastní vzdělání," říká. Po skončení aktivní činnosti získal i trenérskou kvalifikaci a v sedmdesátých letech vedl v kyperské Nikósii mustva Apoelu a Olympiakosu. Určité období pracoval i jako funkcionář Sparty. "Asi čtyři roky jsem byl ve výboru a měl jsem na starosti sjednávání přestupů," líčí svoji práci pro letenský klub. Takový je profil Ing. Emila Svobody Csc., hráče rozdávajícího radost v Plzni i na praské Spartě. Den před vzájemným soubojem Viktorie a Sparty oslaví 85 let.
Popis fotky: koda Plzeň v roce 1949. Stojící zleva: Frantiek Berka, Jindřich vajner, Václav Svoboda, Jaroslav Böhm, Emil Svoboda, Ladislav Fikrle, Emil Folta. Sedící zleva: Josef najdr - Pérák, Vladimír Perk, Antonín Honomichl, Zdeněk Sloup, Rudolf Sloup. Foto archiv autora
sdílet
Tweet
Kopírovat odkaz
Tisk stránky
