Ji v dubnu roku 2020 bylo oznámeno, e se Matěj Hyb stane viktoriánem. Přesto si vinou zdravotních problémů musel na svůj ligový debut v červenomodrém dresu počkat jetě rok. Jak těké pro něj bylo toto období? Jak vůbec začínal s fotbalem a jak se rozhodl vytvořit si svůj monogram? To a mnoho dalího nám prozradil v rozhovoru pro poslední vydání magazínu Viktorián.
Jak se cítí, jak se má?
Skvěle. Ve středu v Teplicích jsem odehrál celý zápas bez problému, vyhráli jsme, take se mám fajn.
Jak se ti líbí v Plzni?
Naprostá pecka. Od vekerého servisu po tréninkové centrum, zázemí v kabině a celkově na stadionu. Kabina je skvělá, ve funguje na velmi profesionální úrovni a doufám, e ty výsledky budou jen lepí a lepí. A co se týče města, tak do něj se v této době člověk moc nedostane. Restaurace a kavárny jsou zavřené. Spíe se enou chodíme na procházky se psem. Bydlíme ve Zruči, take do přírody, třeba na Bolevák. Samozřejmě jsem byl v centru a různě po městě, ale zatím jsem toho prostě moc neměl monost navtívit.
Měl jsi dlouhé problémy se zraněním. Jak těké to bylo, jak probíhala rekonvalescence?
Kdy se upekl přestup do Plzně, tak mě to straně nastartovalo, vlilo to do mě obrovskou motivaci. Bylo to takové zadostiučinění za tu práci. Pak přilo zranění a úplně jsem nevěděl, co to je, take jsem se v tom nějakou dobu plácal. Někdy v říjnu přila domluva, e půjdu na operaci. Tam u se to zlomilo, v hlavě jsem si říkal Oukej, udělají mi operaci, potom prostě budu nějakou stanovenou dobu mimo a pak budu v pohodě. Spíe pro mě byl těí ten začátek, kdy jsem nevěděl, co s tím mám a pořád se mi to vracelo. Soustředění v létě jsem odtrénoval takřka celé, ale v zápase se mi to zase vrátilo. To bylo na hlavu docela těký. Nicméně lidi v klubu, rodina, kamarádi a dalí mi hodně pomohli. Jsem straně astný, e takové lidi mám okolo sebe. I to zázemí tady je super. A teď u jen doufám, e vechno bude lepí a v pohodě.
U má za sebou i nějakou zápasovou praxi, v Teplicích jsi odehrál první 90minutové utkání za Viktorku. Je to hned příjemnějí?
U jsem víceméně od začátku února v plné zátěi. Noha to zvládá, i kdy je někdy unavená, co je tedy hlavně neustálými změnami počasí. Věřím, e v létě to bude výrazně lepí a začne si to více sedat. U to tolik nevnímám, soustředím se spíe na trénink, na práci na hřiti. Teď jenom doufám, e budou přibývat zápasy a budu sbírat dalí minuty. Jsem rád, e jsem v Teplicích hrál celý zápas. Z jedné vlatovky se jaro nedělá, ale myslím si, e jsem to zvládnul dobře. Byl to těký a soubojový zápas. Toho vítězství si váíme, jsou to důleité body i pro sebevědomí. Navíc Teplice máme ve středu v poháru, tentokráte ale hrajeme doma a věřím, e na naem trávníku se nám bude hrát daleko lépe.
Pojďme se přesunout k tvým fotbalovým začátkům. Jak jsi začal?
Bylo to v Niboru, co je malá vesnice u Berouna. Mám starího bráchu, který hrál fotbal. Můj táta byl také profesionální fotbalista, take mě moje rodina k tomu přivedla. Mamka mě v tom také celý ivot podporuje. Do nějakých 10 let jsem hrál právě v Niboru, pak jsem el přes nábor do Hořovic, kde jsem strávil 5 let. Pak u jsem el do Sparty.
Říká, e brácha a táta hráli fotbal. Na jaké úrovni?
Brácha musel bohuel v nějakých 19 letech ukončit kariéru kvůli těkému zranění kotníku. Tehdy asi nebyla k dispozici taková péče, aby se vrátil zpátky. Taka hrál třeba za Slavii nebo za Bohemku.
Byla pro tebe odmalička fotbal priorita, nebo jsi zkouel i jiný sport?
Odmala jsme s rodinou hráli golf. Pak se to někdy začalo lámat a přila chvíle, kdy jsem si musel vybrat. Měl jsem jasno, e fotbal je odmalička moje náplň ivota. kola, fotbal, nic jiného pro mě víceméně neexistovalo. Sledoval jsem zápasy v televizi, vdycky jsem hrozně chtěl fotbal hrát.
Zahraje si golf jetě někdy v dnení době?
Příleitostně ano. Ale jen v případě, kdy se cítím 100% zdravý, take jsem ji dlouho nehrál. Chodíme s bráchou, takou či s kamarády. Vím, e i zde kluci v kabině hrají golf, tak se těím, a je vytáhnu a budeme si moci spolu zahrát. Je to pro mě obrovský relax. Potřebuju na to mít i dobré počasí. Je to skvělé i z toho pohledu, e u toho úplně vypnu.
Zpět k fotbalu. Hrál jsi vdycky levého beka?
Celý ivot jsem tak nějak střídal záloníka a beka. Samozřejmě v přípravce chce člověk i chytat, to nějak neberu. Ale od áků do chlapů jsem to tak nějak střídal. Od starího dorostu jsem u ale ve větině zápasů hrál beka.
Jaké má fotbalové ambice?
Vdycky jsem byl takový, e jsem si stanovoval cíle, které nebyly úplně chamtivé. Člověk má za cíl hrát v reprezentaci, co pokud začnu ve Viktorce pravidelně a dobře hrát, tak je moné, ale dávám si spíe postupné cíle. V tuhle chvíli po zranění chci hlavně být zdravý a poznat daleko více tento klub. Obrovskou motivací pro mě je i Limba, protoe je neskutečné, co má za čísla, jak velký patron Viktorky to je. Co zvládá v jeho věku… Vechna čest před ním! Chtěl bych klidně zaít v Plzni to, co on. Abych tu byl několik let, pravidelně hrál, získával trofeje, zahrál si evropské poháry. Ale hlavně byl zdravý.
Aktuálně největí motivací vedle zdraví budou asi ty evropské poháry, souhlasí?
Samozřejmě. Přicházel jsem sem s nějakou ambicí zahrát si je tady. Pohárový zápas je vdy o něco víc, jde o jiné soupeře, jinou motivaci. Je to svátek pro kadého fotbalistu. Tuto sezonu musíme dotáhnout tak, abychom si je mohli zahrát. Vichni věříme, e to dokáeme.
Má profil na Instagramu (@matej_hybs). Baví tě být aktivní na sociálních sítích?
No, ena mě troku peskuje, e tam nejsem úplně aktivní (směje se). Já nemám úplně rád, kdy lidi ukazují a moc ze svého soukromí. Občas tam něco samozřejmě dám, protoe jsem si vědom, e mě tam sledují kamarádi i fanouci. Pro ně tam občas něco zveřejním, ale e bych denně něco přidával, to úplně ne.
My teď troku do tvého soukromí zabrousíme. Co dělá ve volném čase?
Se enou čekáme miminko, take je to ve fázi, e hlavně chodíme na procházky. Máme i pejska, take chodíme hodně s ním. Momentálně třeba zařizujeme dětský pokojíček a zjiujeme si k tomu různé věci, které jsou potřeba. Dále chodím rád na golf nebo navtěvujeme kamarády či rodiče, a to jak moje, tak mé eny. Rodiny máme oba skvělé, take se navtěvujeme moc rádi.
Těí se na syna?
Straně moc, oba se těíme. Bylo mi úplně jedno, jestli to bude kluk nebo holka. Můj brácha má dvě děti, holku i kluka, a oba jsem si úplně zamiloval. Take se na naeho syna hrozně těím. Asi u jsme vybrali i jméno, furt o tom tak nějak spekulujeme, ale asi u ho máme vybrané. Ale jetě ho nechci zveřejňovat.
Má na sobě i různá tetování. Vdy tě to lákalo?
Ano, vdycky se mi to líbilo. Nebudu lhát, lákalo mě hezké tetování. Nechtěl jsem nějakou čmáranici. Chtěl jsem zvěčnit věci, co pro mě něco znamenají. Musí to pro mě mít smysl. Říká se, e kdy si člověk udělá rukáv, který já u skoro mám, tak plácá páté přes deváté. Pro mě to ale neplatí, kadé mé tetování něco znamená. Mám super tatéra, co je můj kamarád ze základky. Je velice ikovný.
Zároveň má svůj vlastní monogram. Jak tě napadlo si ho udělat, jak to vzniklo?
Nakreslil jsem si ho sám. Inspiroval jsem se jinými fotbalisty, kteří mají svou značku. Nikdy jsem z toho ale neplánoval udělat třeba kolekci oblečení. Vdycky se mi líbilo symetrické tetování na hrudi a jednou jsem viděl někoho, kdo měl vytetované písmeno M. Tak jsem si říkal, e to vypadá docela hezky. Hrál jsem si tedy s tou mylenkou a začal si kreslit monogramy, e bych si tedy zase nechal vytetovat něco, co pro mě něco znamená. Monogram mám vytetovaný na hrudi a vyitý na dvou čepicích. Chtěl jsem si nechat udělat třeba i tričko na golf, na cvičení, ale tady v Plzni jsem jetě nenael firmu, která by mi to udělala. Do budoucna si určitě něco udělám, ale ádný prodej merchandisingu zatím neplánuji. Je to čistě pro mě.
Říká, e sis monogram nakreslil. Baví tě obecně kreslit, jde ti to?
Kdy jsem byl úplně malý, tak jsem kreslil hrozně rád, chodil jsem i na výtvarku. Jak začal koronavirus, tak člověk zkouel různé věci. Začal jsem si kreslit pár obrázků a baví mě to. Kdy kreslím podle předlohy, tak mi to celkem jde. Ten monogram byl ale jen takový nápad, který jsem si zkusil zrealizovat na papír. Nic těkého.
sdílet
Tweet
Kopírovat odkaz
Tisk stránky
