Již několik sezon hraje s přetrženým vazem v koleni a aktivně s fotbalem začala až ve 23 letech, přesto je stoperka Petra Markelová oporou ženského týmu Viktorie. Se svými spoluhráčkami minulý víkend zakončila ročník, který hodnotí jako neúspěšný. I ve svých 37 letech ale pokračuje dál, mladý kolektiv ji totiž nabíjí energií.

Jak dlouho jsi v týmu Viktorky?

Od svých 23 let, takže 14 let. Předtím jsem závodně běhala na běžkách a fotbal byl jen můj koníček, k němuž mě přivedl ve třech letech tatínek, pocházím ze Železné Rudy, kde trénoval. Ale k závodnímu fotbalu jsem se dostala opravdu až takhle pozdě. První sezonu jsem odehrála v béčku a pak už jsem hrála jen v A týmu.

Co je největší úspěch, jehož jsi kdy v Plzni dosáhla?

Tím je určitě třetí místo.

Ty jsi v týmu ve svých 37 letech nejstarší, druhá je až 25letá Simona Pacandová, jaké to je? A promítá se to nějak do tvé role?

Je to samozřejmě znát v tom, že my starší máme hlavní slovo, ale jinak se rozdíly vůbec nedělají. Myslím si, že máme skvělou partu, samozřejmě občas dojde k nějakým rozbrojům, ale to si vždycky vyříkáme a je klid. Mě to nabíjí, zároveň učím ve škole, takže od těch mladých přebírám energii a elán.

Ty už nějakou dobu hraješ s ortézou na pravém koleni. Jsi po operaci?

Právě, že operace nebyla, už pár let hraju s přetrženým zkříženým vazem. Zranila jsem se v zimní přípravě na umělce při změně směru. Koleno bylo víceméně na odpis, přetrhalo se mi v něm všechno včetně menisku. Pak jsem to ale rozhýbala, a protože jsem mohla běhat, doktor mi řekl, že pokud neplánuju hrát fotbal dalších deset let, což tak ve finále víceméně bude (smích), tak že by to nechal být a operace by se provedla až skončím. Takže jsem si řekla, že to doklepu takhle a ono to funguje (smích).

Jak dlouho bys v ideálním případě chtěla na téhle úrovni hrát?

Samozřejmě co nejdéle, ale vidím to nejspíš tak na rok. Ještě příští sezonu a pak už to asi přenechám mladším. Ale taky to celý rok být nemusí, uvidíme, co zdraví a taky se může stát, že už mladým nebudu stíhat.

Které spoluhráčky mají podle tebe potenciál převzít vůdčí roli, ať už herně, nebo v kabině?

Máme kvalitní hráčky, ať je to Mirka Mrázová, Barča Polcarová, která tedy odchází do Sparty, z mladých je to třeba Žabka (Jaroslava Pavlíčková, pozn. red.), je to mladá šikovná holka, která pravidelně nastupuje za reprezentaci do devatenácti let. Vůdčí typy jsou kapitánka Simča Pacandová a Míša Nesvedová, ale myslím si, že to nebude stát na jednom člověku a rozloží se to na více hráček, a to jak na hřišti, tak v kabině.

Kouč Prokop říkal, že chtěl do první čtyřky, měla jsi to stejně?

Měly jsme to stejně úplně všechny, celý tým. Chtěly jsme hrát skupinu o titul a vlastní hloupostí jsme se o to připravily.

Jak celkově hodnotíš uplynulou sezonu?

Mně se to nehodnotí moc dobře, protože jsme chtěly daleko víc. Měly jsme super momenty ale i ty příšerné, a právě ty nás připravily o horní čtyřku. Bylo to zklamání.

Ze základní části jste tedy nakonec šly do skupiny o záchranu. Kdy jste se to dozvěděly a jaké to bylo?

Byly jsme někde na zápase a měly jsme špatné informace, takže jsme si myslely, že jsme nahoře. Pak nám ale někdo vysvětlil, jak to je ve skutečnosti a euforie rázem přešla. Nakonec jsme tedy hrály o záchranu, ačkoli jsme věděly, že se nám nemůže nic stát. A myslím si, že právě to nám ublížilo. Nedokázaly jsme vyhrát na Dukle, dvakrát podlehly Liberci… Měly jsme to v hlavách nastavené tak, že už o nic nejde. Celkově se to podepsalo na našem přístupu, a to jak v zápasech, kdy měly některé hráčky problém se nahecovat, tak v tréninku. Bylo to celkově takové nijaké. Ale v posledním utkání jsme si chuť spravily (Viktoriánky v něm porazily Pardubice 8:0).

Jaký je Daniel Prokop trenér? Je to spíš diktátor, nebo taťka?

Dana znám strašně dlouho, je to fajn chlap, na něhož se mohu ve všem spolehnout. Co se týká fotbalu, dokáže vystřelit během vteřiny z nuly na sto, ale nikdy to nemyslí zle, takže je po zápase vždycky zase všechno v pohodě. Ale dokáže zařvat, jak na tréninku, tak na zápase.

Ještě jednou se vrátím k trenéru Prokopovi. Ten mi v našem rozhovoru řekl, že největší slabinou vašeho týmu je, že jste moc hodné. Souhlasíš s ním?

Ano, my nemáme hráčky jako Slavia Terezu Kožárovou nebo Sparta Lucku Martínkovou, které by se zdravě naštvaly a daly to soupeři na hřišti pocítit. Potom je to znát v soubojích, raději si v nich počkáme, ať protihráčce neublížíme nebo neuděláme faul. A to je špatně.

A napadla by tě ještě nějaká slabina?

Nám nejvíce škodí to, že ty hráčky, které by nás mohly posunout výš, nám většinou přetáhne Sparta nebo Slavia. To je ta největší slabina, protože kdyby tady zůstaly všechny holky, co odešly do Prahy, tak bychom měly šanci na zisk titulu.

A přednost vidíš kde?

Pro mě je to určitě týmovost. Ta parta lidí je pro mě druhá rodina.

S čím půjdete do příští sezony jako tým?

Jasný cíl je hrát horní čtyřku a potrápit pražská S.

A ty osobně?

Asi přežít ve zdraví (smích).

ROZHOVOR S TRENÉREM DANIELEM PROKOPEM