Puma banner vlevoNabídni své místo
FCVP Jablonec sky
Zemřel Josef Šnajdr - Perák, nejstarší hráč Viktorie
09.03.2016
PAVEL HOCHMAN
Novinky

Zemřel Josef Šnajdr - Perák, nejstarší hráč Viktorie

Ta smutná zpráva přišla opožděně, o to víc zarmoutila. Dne 19. února zemřel bývalý výborný hráč Viktorie a Škody Plzeň Josef Šnajdr - Perák. Zanedlouho, 26. března, by se byl býval dožil úctyhodných 95 let.

S fotbalem začínal v Dobřanech a v roce 1930, když mu bylo devět let, hrálo jeho mužstvo proti Viktorii, a vytáhlý mladík se zalíbil tak, že se hned záhy objevil v plzeňském dresu. Přes žáky se brzo dostal do dorostu, kde rovněž vynikal důrazem, dominancí v hlavičkových soubojích, ale i solidní technikou a dobrou střelou. O jeho obětavosti a lásce k fotbalu svědčí fakt, že k tréninkům musel jezdit třikrát týdně z Dobřan do plzeňské Luční ulice a zpět na kole. Vůbec mu to nedělalo žádné potíže, naopak to bral jako další trénink.

Z Viktorie se dostal do Zlína, kde si zahrál nejdříve divizi a pak i několikrát ligu za Baťu Zlín. V roce 1943 se vrátil do Viktorie. Ta však v té době měla tolik hráčů, že ho pustila na hostování do divizních Rokycan a do plzeňské Olympie. Potom však už trvale působil ve Viktorii. Nejdřív jako útočník a střelec, později jako výtečný centrhalv a tvůrce hry. V říjnu roku 1948 hrála reprezentace Československa s Rakouskem a pro trvale spolehlivé výkony v dresu Viktorie byl k mezistátnímu utkání nominován i Josef Šnajdr, populární "Perák." Čekalo se, že nastoupí, ale nakonec se místo něj na hřišti objevil Pokorný z ŠK Bratislava. ČSR zvítězila 3:1, ale časopis Ruch podrobil kritice trenéra Daučíka. "Nad vítězstvím leží stín. Na post středního záložníka byl nominován plzeňský Šnajdr a měl nastoupit. Trenér Daučík si však vynutil start Pokorného, který byl týden před tím vyloučen v Ostravě za napadení hráče bez míče a za reprezentaci hrát neměl. Morálka zaplakala a takto zhýčkané hvězdy neukázníme." Tak přišel Perák o zápis do reprezentační kroniky.

Ale ve Viktorii patřil k nejspolehlivějším hráčům. Při hře i mimo hru byl hodně odolný a o vlastní nátuře vyprávěl historku. "Jednou brzo na jaře jsme hráli v Českých Budějovicích na nově otevřeném hřišti. Kabiny sice byly, ale sprchy chyběly. Nezbývalo nám nic jiného, než se jít umýt do Vltavy ještě zpola pokryté ledem. Druhý den mě převezli do nemocnice s akutním revmatismem. Doktor říkal, abych rok na fotbal nemyslel, ale já byl za pár měsíců u balonu." Za Viktorii sehrál desítky výborných utkání. "V roce 1948 jsme v jednokolové první lize skončili na druhém místě za Slavií Praha. A nebýt porážky s ATK Praha 2:3 v posledním utkání doma, tak jsme byli první. Přitom jsme byli poloprofesionálové. Za výhru jsme dostávali dvě stovky, a když jsme porazili Spartu nebo Slavii, dostali jsme tisícovku," líčil tehdejší podmínky Josef Šnajdr.

Na dnešní fotbal měl ještě nedávno svůj pohled. "Za nás běhal míč, a účelně, dneska často lítají hráči po hřišti naprosto neúčelně. Fyzičku jsme trénovali sami od sebe. Chodili jsme do Sokola a hráli fotbal i mimo tréninky. Jednou jsme prohráli ligu v Ostravě a druhý den trenér Jéňa Kuželík chtěl, abychom šplhali po laně v rámci odznaku zdatnosti, což bylo tenkrát nařízené. Vyšplhal jsem to i v kabátě." Na dnešní agresivitu a vandalství na stadionech měl svůj názor. "V Plzni se fandové dělili na červené a zelené huby. Červená byla Viktoria, zelená barva patřila SK. Před Besedou bylo korzo, kde jsme se, my hráči i fandové vzájemně hecovali. Ale všechno bylo naprosto fér, bez násilností." Když Perák skončil s aktivní činností, začal trénovat. Mimo jiné v Dobřanech, kde s fotbalem začínal, také vedl další kluby, plzeňské i mimoplzeňské. V řadě z nich vychoval desítky dobrých fotbalistů. Byl i jedním ze zakladatelů "Staré gardy" plzeňských fotbalistů a pokud mohl chodit na fotbal, ligová utkání i zápasy nižších soutěží sledoval pravidelně a dovedl ihned odborně, ale i peprně komentovat právě probíhající dění na hřišti.

Všichni spoluhráči i fandové ho znali pod přezdívkou "Perák." Na jednom setkání "Staré gardy" vyprávěl, jak k ní přišel. "Tak mi začali říkat v Rokycanech, kde jsem v roce 1943 za války hostoval. Tehdy tam nějaký odbojář dělal sabotáže proti Němcům, dokonce vyhazoval vlaky do povětří, uměl výborně skákat a měl přezdívku Perák. No a já výborně na hřišti skákal na hlavy, tak na mě při hře někdo vykřikl Perák a už mi to zůstalo."

S úspěchů milované Viktorky posledních let měl velkou radost, přestože se vzhledem k svému zdravotnímu stavu už na stadion nedostal, ale pokud to šlo, vše sledoval z televize. Bohužel se nedožil o více než měsíc oslav svých 95. narozenin.
 
© FC VIKTORIA Plzeň & eSports.cz, s.r.o. & Beneš & Michl
facebook |  twitter |  Google+ |  YouTube |  RSS kanál