Na pár dní odjel s rodinou na hory. Vánoce strávil v klidu doma, ale teď už má hlavu zase plnou fotbalu. Trenér Viktorie Plzeň Martin Hyský ve velkém svátečním rozhovoru hodnotí uplynulý podzim, vrací se vzpomínkami do Říma a poodhaluje plány pro nadcházející období. Přejeme příjemné čtení!

Martine, jaký pro vás osobně byl rok 2025?

Úspěšný. Když to vezmu po pracovní stránce, asi to nemohlo být o moc lepší. V Karviné jsem, alespoň si myslím, nechal za sebou kus práce, a pak už přišla nabídka z Viktorky, která mě hrozně potěšila. Trochu se to táhlo, ale všechno dobře dopadlo a já jsem tady. Jsem rád a vnímám to jako výzvu a zodpovědnost. Pro mě tedy po sportovní stránce úžasný rok a tento můj přestup je toho dokladem.

Byl příchod do Viktorky tím zásadním zlomem a momentem vaší trenérské kariéry?

Stoprocentně. Je, určitě! Upřímně říkám, že jsem to ani nijak neplánoval. To jsou věci, které ani nijak naplánovat nejdou. Já jsem byl rád za předchozí štaci, která pro mě jako hlavního trenéra byla první prvoligovou zkušeností. Mám štěstí i na lidi kolem sebe, kteří mi pomáhají. Jsem rád, že i mí kolegové přišli se mnou do Plzně. Funguje to, je to pro mou práci důležité a vedení Viktorky mi toto splnilo, čehož si vážím. Od prvního dne, kdy jsem byl s panem Šádkem v kontaktu, jsem věděl, že chci do Plzně přijít. Nic jiného už pro mě neexistovalo. A teď jedeme dál!

Jaké jste v Plzni našel podmínky pro práci?

Absolutně v topu. Musím smeknout klobouk nad tím, jaké podmínky pro fotbal v Plzni jsou. Samozřejmě jsem to cítil už když jsem sem jezdil jako soupeř nebo jako člověk, který se pohybuje ve fotbale. Za posledních deset let se tady odvedlo strašné množství práce na infrastruktuře. Právem patří Viktorka mezi nejlepší kluby u nás a já jsem nadšený z toho, v jakých podmínkách pracujeme. Tréninkové plochy, stadion a vše kolem funguje. A kapitolou samou pro sebe jsou evropské poháry. Je vidět, že je klub hraje pravidelně a je v nich zaběhlý. Pro mě to byl také velký krok, když si vezmu, že jsme hned druhý zápas cestovali do Říma…

Na to jsem se chtěl zeptat. Když jste se po svém příchodu podíval na los…

Bohemka venku, AS Řím venku, doma Baník. Pamatuji si to velmi dobře. (směje se)

Co vám blesklo hlavou?

Že je to fotbal. Jsou věci, které prostě ovlivnit nedokážete. Vzbuzovalo to respekt, ale říkal jsem si, že právě pro takové zápasy to děláme. Spadli jsme do toho rovnýma nohama. Výhodou bylo, že hráči v kádru jsou zkušení, odehráli hodně velkých zápasů a já jsem to z týmu cítil. Prostě jsme brali AS Řím jako další zápas, který je potřeba zvládnout.

Když jste po něm stál před fanoušky a všichni jste byli do půl těla, jaké to bylo?

Čistý průchod emocí. Člověk si to v tu chvíli ani pořádně neuvědomí, pak to dobíhá pár dní poté. Ale myslím, že tohle si budeme pamatovat hodně dlouho, možná do konce našich životů. Pro tyto chvíle přece fotbal děláme.

Co pro vás bylo jiné v přípravě týmu na zápasy s AS Řím, Fenerbahće či Freiburgem?

Snažím se držet pořád stejné principy. Aby mužstvo mělo svůj herní styl. Samozřejmě vždycky čtete i hru soupeře, ale chtěl bych, abychom se více drželi toho svého. Koukali se sami na sebe a náš způsob byl tím dominantním. Prostě jdeme vyhrát vlastními silami. Nemám moc rád takové to trochu české – uvidíme, počkáme, něco z toho vzejde. Sám jsem to ve své hráčské kariéře zažil. Dobře bránit, něco ukopeme, něco nám tam spadne. Možná ze standardky, z nějakého brejku. Tohle ale není moje trenérská filozofie, takhle to nechci. Musíte respektovat sílu a kvalitu velkých soupeřů, ale já jsem přesvědčený, že také pracuji se špičkovými hráči. O to víc se chci soustředit právě na náš výkon. Myslím, že se nám to dařilo, byly to skvělé zápasy. Až na Panathinaikos, ten byl komplikovaný.

V Aténách jste se postavil tváří v tvář Rafovi Benítezovi. Jaké to bylo?

Moc o tom takhle nepřemýšlím. Je to samozřejmě obrovská čest, zkušenost, obdiv k těmto lidem. A nebavíme se jen o Benítezovi, trenér AS vyhrál třeba Evropskou ligu s Atalantou. Před zápasem se na to podívám, ale nechci to extra řešit. Spíš se zaměřuji na to, jak chceme hrát my. V tom brutálně nahuštěném programu je to náročné, na to jsem samozřejmě zvyklý nebyl. Na přípravu a následné zhodnocení je prostě minimum času. A hodně náročné jsou následně po Evropě ty domácí zápasy, tam musíme být koncentrovaní na sto deset procent a potřebujete i šířku kádru, abyste to zvládali. Myslím tím dvacet lidí, kteří se budou prát, bude mezi nimi konkurence. Objektivně asi není úplně možné odehrát tři zápasy v týdnu v intenzitě, kterou požadujeme. Proto potřebujete zdravé, motivované hráče. Pak můžete sestavu rotovat a mít vždy ty nejvyšší nároky.

S tím souvisí i šíře realizačního týmu.

Stoprocentně. Dneska je to nezbytnost. Jsem rád, že jsme získali například Michaela Kotrče, určitě je to posila a velký profík. Přidal se k nám a makáme.

Kdybyste měl vybrat, po jakém zápase jste byl maximálně spokojený a po kterém maximálně naštvaný?

To je dobrá otázka. (přemýšlí) Jsem dost náročný na to, abych řekl, že jsem byl někdy maximálně spokojený. Vždycky tam najdu něco, co jsme mohli vyřešit ještě lépe. Ale asi zmíním ten Řím. Buďme pokorní a nohama na zemi, tam to asi o moc lepší být nemohlo. Důležité zjištění ale bylo, že to takhle jde. Pak se můžeme bavit o tom, že jsme mohli být ještě trochu lepší ve hře dopředu, lepší v organizaci a podobně.

A naopak?

Štve mě každá porážka. Nejvíce naštvaný jsem byl po Slovácku. Ani bych neřekl, že to byl odfláknutý zápas, ale nebyla tam potřebná energie a kvalita. Asi jsme si mysleli, že to půjde samo a nešlo. To byla velká kaňka.

Pojďme na chvíli mimo fotbal. Jak jste strávil Vánoce?

Pravidelně jezdíme na hory před Vánoci, to jsme dodrželi. Lyžuju rád, máme to s manželkou rádi a dcery taky. Vánoce jsme pak trávili už v klidu doma. A teď už mám plnou hlavu zase jen fotbalu. (směje se)

Za pár dní odstartuje příprava, dva týdny ve Španělsku a jde se na FC Porto.

Není nic hezčího. Začínat rok takovým zápasem je pro samotné hráče obrovská motivace. Důležité v tomto čase je si odpočinout, to je jasné, protože sezona byla náročná. Přes třicet zápasů, reprezentanti ještě více. Dali jsme klukům volno a zároveň individuální plán. Musí už přijít připraveni. Sejdeme se 3. ledna a rovnou začneme hned trénovat fotbal. Nemám to tak, že bychom najížděli nějakým kondičním blokem, prostě trénujeme fotbal a skrze fotbal všechno ostatní. Samozřejmě si všechno dobře otestujeme a zjistíme, jak na tom kdo je, a pak individuálně přistupujeme k hráčům. Chceme prostě hned do hráčů na hřišti dostávat všechny naše principy. Samozřejmě tam je také dost běhání, ale vše řízeně na hřišti. Už se na to zase těším!

Na úplný závěr našeho povídání můžete popřát všem viktoriánům do nového roku 2026. Co to bude?

Popřál bych všem hodně štěstí, pevné zdraví a aby měli radost z toho, jak hrajeme, jaké máme výsledky a jak se prezentujeme. To je asi to, co bych si přál. Chceme lidi, kteří za námi stojí, udělali šťastnými. A ještě bych poděkoval i vedení klubu, jaké pro nás vytváří podmínky a jak celý klub funguje. Je to na vysoce profesionální úrovni a věřím, že to bude šlapat.