Předminulý víkend nastoupil k jubilejnímu 300. ligovému zápasu a vstoupil tak oficiálně do Klubu Legend. Záložník Viktorie Jan Kopic v rozhovoru pro magazín Viktorián vzpomínal na své začátky, mluvil o rekordmanovi Milanu Petrželovi či prozradil, jaký zápas má pořád před očima. My vám tento rozhovor nyní přinášíme na našem webu.

Honzo, vzpomeneš si na svůj první ligový zápas?
„Ten si asi pamatuje každý hráč, dostat se do ligy je snem každého fotbalisty. Své první minuty jsem odehrál v dresu Jablonce v zápase s Mladou Boleslaví. Skončilo to remízou a já šel o poločase dolů.“

Trenér nebyl spokojený?
„To už nevím. Ale asi jsem úplně dobře nehrál, když mě takhle o půli vyndal (směje se).“

Teď jsi na kótě 300. ligový zápas. Co pro tebe toto číslo znamená?
„Byla to k němu opravdu dlouhá cesta. Jestli počítám správně, tak nějakých dvanáct let. Možná jsem mohl tuto metu překonat dříve, ale měl jsem i nějaká zranění, to asi potká každého hráče během kariéry.“

Hlídᚠsi tyto statistiky?
„Ne, to zase ne. Samozřejmě jsem zaregistroval, když se blížil třeba 100. zápas, 200. zápas a teď jsem o tom taky věděl. V kabině máme vždycky před zápasem klubový magazín, kde jsou statistiky, tak se na to s klukama občas koukneme a pobavíme se o tom, kdo má kolik a podobně.“

Blížící se hranici 300 jsi ale poprvé zaregistroval už na podzim, je to tak?
„Ano, viděl jsem to, ale pak jsem se zranil. Od té doby jsem se k tomu nijak neupínal a neplánoval, kdy by to mohlo přijít. Snažil jsem se být zdravý, nachystaný do zápasu a pak to přišlo samo. Soustředil jsem se jen na věci, které mohu ovlivnit. A teď se to sfouklo.“

Jubilejní zápas s Libercem se ti navíc hodně povedl. Dal jsi gól, byl jsi zvolen hráčem utkání.
„To byla taková třešnička. Hlavně, že se vyhrálo. Ale pocit jsem měl po zápase dobrý.“

Vzpomeneš si třeba na první ligový gól?
„Proti Bohemce. V brance stál Radek Sňozík a já se trefil hlavou po centru Honzy Kovaříka.“

A první zápas ve viktoriánském dresu?
„Poprvé jsem nastoupil do Superpoháru s Libercem, nahrával jsem Koldovi na gól a vyhráli jsme 2:1. Potom se hrála liga se Slavií, to byla premiéra v lize.“

Víš, v jaké společnosti v rámci Klubu legend ses ocitl?
„Upřímně ne, nedíval jsem se na to, nemám tedy úplně přehled, kdo v něm aktuálně je. Ale vím, že všemu kraluje rekordman Milan Petržela.“

Jak to dělá, že i v tomto věku pořád přidává další a další zápasy?
„Úplně nevím, ale asi toho víc vydrží, jak je lehkej a malej. Netahá tolik kil (směje se). Ne, teď trošku vážně. Samozřejmě Milan je výborný fotbalista, což neustále dokazuje a není náhoda, že dosáhl toho, čeho dosáhl. Co si pamatuju, tak Milánek neměl během kariéry prakticky žádné dlouhodobé zranění, nastupoval pravidelně.“

Musí se i Jan Kopic o sebe nyní více starat než před dvanácti lety, kdy naskočil do ligy?
„Samozřejmě jsem se za tu dobu změnil.“

Co konkrétně?
„Třeba jsem zhubnul. Měl jsem jednu dobu asi třikrát za půl roku problém se svalem. Zabýval jsem se tím a věděl, že musím něco změnit. Nikdy jsem nebyl úplně silný, spíš takový průměr, ale teď mám výsledky testů jako jeden z nejlepších. Je to znát, pomohlo mi to.“

Co jsi změnil?
„Stravu. Prostě jím méně, zařadil jsem na jídelníček více zeleniny a úplně doma vynechal třeba sladké nápoje. Člověk se trochu hlídá, není to žádná velká věda. A brzy poznáte, co vám vyhovuje.“

A v přípravě na zápasy?
„Jsem daleko častěji u fyzioterapeutů na stole, abych uvolňoval svaly a regeneroval. Když mě dřív něco začalo trochu bolet, moc jsem tomu pozornost nevěnoval a často se to snažil přejít. Teď se na to raději hned zaměřím a společně s fyzioterapeuty se to snažíme ihned řešit a odstranit.“

Před startem jara jsi navíc absolvoval spolu s dalšími spoluhráči prosincový tréninkový blok pro hráče, kteří byli na podzim zranění.
„Pauza bez fotbalu byla hodně dlouhá, nebylo by ideální po zranění rovnou skočit do tvrdé přípravy. Určitě jsem tento náběhový trénink potřeboval a pomohl mi.“

Na který z těch 300 zápasů nejraději vzpomínáš?
„Úplně nejvíc na poslední zápas v Boleslavi s Hradcem. Ten mě napadne ihned, je to přeci jen ještě živé, bylo to nedávno. Jak jsme po zápase čekali na výsledek Slavie a potom v euforii začali slavit mistrovský titul. A víš, co je paradox?“

Povídej.
„Že se mi ještě v dresu Jablonce vždycky dařilo v zápasech právě s Plzní. Jednou jsem dával doma hned dva góly. Možná proto mě pak Viktorka koupila.“

A naopak zápas, který bys z paměti nejraději vymazal?
„Prohra na Slavii po titulu 0:5. Sice už o nic nešlo, ale byla to ostuda. Na to nevzpomínám rád. Stejně tak například na domácí zápas s Karvinou, ve kterém jsem se zranil. Vlastně všechny zápasy, ze kterých jsem si odnesl nějaké zranění, bych nejraději škrtnul.“

Uvědomuješ si, že jsi nyní v kabině Viktorky jedním ze služebně nejstarších hráčů?
„Samozřejmě, že to vím! Déle jsou tady už jen Hejdis (LukᚠHejda) a Řízek (Radim Řezník), po nich už jsem já, tak to prostě je. Byla doba, kdy jsem tu byl nejmladší, teď jsem v opačné roli.“

Změnilo tě to nějak, vezmeš si třeba nyní slovo v kabině, když cítíš, že je to zapotřebí?
„Dřív tady byli třeba Limba (David Limberský), Hubňa (Roman Hubník) a tihle starší hráči, to byla jejich práce. Teď samozřejmě už něco řeknu i já.“

Jakou metu před sebou nyní vidíš?
„Teď máme tři sta, takže další je čtyři sta. Uvidíme, jak to půjde. Hlavně si ale přeju, abychom byli úspěšní jako tým.“