V létě se stal novým sportovním manažerem mládeže a nyní má na starost kompletní koordinaci sportovních i organizačních záležitostí týkajících se viktoriánské mládeže. Předtím působil například v pozicích kouče kategorie U19 a šéftrenéra mládeže FCVP. Čtyřiatřicetiletý trenér prošel mládeží Viktorie jako hráč a ve dvaceti letech se začal sám věnovat jejímu rozvoji. V obsáhlém rozhovoru pro klubový web nyní hodnotí fotbalový rok 2022 a především pak podzimní část.

Fotbalový rok 2022 je za námi, co ti v něm udělalo radost?

„Dlouhodobě B tým mužů, který se nejen v letošní sezóně, ale i v té loňské s extrémně nízkým věkovým průměrem, bije o nejvyšší příčky. Vstřelil také nejvíce branek a pět nebo šest jeho hráčů se účastnilo našeho skvělého tažení UEFA Youth League. Stále je to ale hlavně o tom, že vychováváme hráče pro A tým, do něhož se teď v závěru sezony nekteří dokonce dostali, což je skvělé."

Jaké další výsledky kromě počínání béčka tě těší?

„Mám radost z účinkování U17 v Celostátní lize dorostu – loni vyhráli českou, v přípravě vyhráli Memoriál Františka Harašty a svou výkonnost si přenesli i do zápasů první ligy. Ten tým má potenciál být na bedně. Za zmínku stojí i U14, která skončila po podzimu třetí a tým trenéra Vísnera má šanci po roce znovu bojovat o prvenství. U13 je průběžně první a U12 druhá, to jsou opravdu skvělé výsledky.“

A kde je prostor pro zlepšení?

„Prostor pro zlepšení je vždycky – i to účinkování v Youth League nám ukázalo, že se nesmíme spokojit s tím, že jsme nadprůměrní na české úrovni, ukázalo nám to rezervy třeba v obranné fázi – na naše podmínky to stačí, ale na ty evropské je to málo – to musíme obecně zlepšit a s tím souvisí ještě jedna věc. Pořád si přeji, aby Viktorka byla suverénní a sebevědomý tým, abychom tohle dostali do toho našeho DNA. Jsme Viktoria od slova vítězství, musíme být sebevědomí.“

Jak hodnotíš právě tu naší pou Youth League? Jaký to byl zážitek?

„Byl to zážitek pro nás pro všechny, pro celý klub. První dva zápasy jsme koukali s otevřenou pusou dokořán a zjišovali jsme, jaké jsou evropské parametry. Ale ve venkovním zápase s Bayernem jsme si dokázali, že při určitém způsobu hry, který bude vycházet z výše zmíněných zásad, jsme schopni i s těmito zvučnějšími a většími kluby hrát vyrovnané zápasy (Viktoriáni v Mnichově prohrávali 0:1, ale v závěru utkání senzačně otočili a zvítězili). Troufnu si říct, že v tom domácím utkání, které skončilo 3:3, to bylo z naší strany ještě lepší. Na Interu jsme taky nepropadli a pak jsme si to tu rozdali s Barcelonou (na závěr viktoriáni remizovali v Přešticích s Barcelonou 1:1). Když to shrnu, tak jsme v té soutěži prošli nějakým vývojem a mělo to stoupající tendenci.“

Jak jsi prožíval gól Honzy Palusky, který rozhodl o našem vítězství na Bayernu?

„Bylo to krásné. Byl jsem na tribuně, ale posledních 10 minut jsem sešel za střídačku. Cítil jsem, že tam neprohrajeme a ty pocity potom byly nepopsatelné. Kvůli tomu ten sport děláme. Je to úspěch celé mládeže Viktorky.“

Jak si myslíš, že se viktoriánská mládež od tvého příchodu do klubu posunula? 

„Posun je to obrovský, mládež se celkově zprofesionalizovala. Když jsem přicházel, v celé mládeži byli asi dva profesionální trenéři. Dnes je to tak, že hlavní trenéři a další důležité pozice jsou na plný úvazek, což bylo podle mě nevyhnutelné pro to, aby se ten fotbal posunul. Klub se od té doby celkově posunul nejen personálně, ale i co se týká zázemí. V Luční i na Skvrňanech ho máme prvotřídní, v tom je nesmírný rozdíl, protože ty podmínky už patří k tomu nejlepšímu, co u nás v republice máme. Každý z nás je za to neskutečně vděčný a klubu za to patří velké poděkování.“

Spousta mládežnických trenérů hrála fotbal na profesionální úrovni. Vnímᚠto jako velkou výhodu? 

„Myslím, že u nás máme takové dvě větve trenérů. Jedna se skládá z těch, kteří hráli ligu. Do té patří Josef Parlásek, Ondřej Šiml, Pavel Fořt, David Vaněček, Petr Bolek, TomᚠHájovský, Peter Grajciar nebo Libor Čihák. Tu druhou tvoří vysokoškolsky vzdělaní kluci, co současně působí jako učitelé na naší partnerské škole. Tady jde o Martina Vísnera, Josefa Šnebergera, Tomáše Hada, Filipa Linharta nebo Jakuba Krčála, ti všichni působí na 33. ZŠ. Pak je tu třeba Jarda Kovařík, který je dokonce na ZČU. Na jedné straně tu máme učitele, jež do toho vnáší pedagogické zásady, systematičnost a metodiku. Na straně druhé borce, kteří to zažili jako hráči. Myslím si, že tenhle mix osobností je ten správný. Cítím z nich, že se neustále chtějí učit, vzdělávat se. A čeho si cením je to, že prostředí je tu sdílné – navzájem si sdílejí poznatky a zkušenosti.“

Vidíš v nějakých hráčích potenciál dostat se až do áčka?

„Nerad vytahuji jednotlivce, vždy je to týmová práce, ale v každém týmu je spousta kluků, kteří jsou pravidelně v nominacích národního týmu a nejen ti mají rozhodně potenciál hrát prvoligový fotbal.“

Jaký je tvůj dlouhodobý cíl?

„Pořád pracovat a zdokonalovat naši herní koncepci. To musí nasát všichni hráči i trenéři v klubu. Také chceme posouvat jednotlivé týmy, a ještě více jednotlivé hráče. Rychle se zapomene, že U17 vyhrála Memoriál Františka Harašty. My musíme vychovávat silné osobnosti a individuality, které by nám přecházely do profesionální fotbalu a současně s tím držely školní povinnosti. Vychovávat je jako fotbalisty i jako lidi. To je ten hlavní cíl.“

Co viktoriánskou mládež čeká teď na jaře?

„V létě to bude znovu mezinárodní Memoriál Stanislava Štrunce, už na začátku roku nám vykrystalizují soupeři. Nyní pokračujeme v tréninkovém procesu, který pro nás skončí někdy kolem 10. prosince, aby kluci měli alespoň 3 týdny volno. Trénovat znovu začínáme po Novém roce. V zimě poté všechny týmy čeká soustředění, a už v Písku, kde ho máme stabilně, nebo na Bolevci. Máme rovněž nachystané mezinárodní zápasy, protože potřebujeme mezinárodní konfrontaci. Znovu tam máme Bayern, se kterým bude v únoru hrát U17, U15 i U14. Musíme se kvalitně nachystat tak, abychom na jaře byli ještě lepší, za tím si rozhodně půjdeme.“

V létě jsi se stal sportovním manažerem mládeže. Co nyní tvá práce obnáší?

„Hlavní rozdíl je asi ten, že předtím jsem byl trenérem devatenáctky a teď už žádného týmu nejsem. Má práce momentálně spočívá v tom, že dávám zpětnou vazbu ze zápasů nebo tréninků od kategorie U12 až po béčko. Dále například vedu porady, na kterých se nastavuje určitá herní koncepce, která se neustále vyvíjí a kopíruje světové trendy, tam utváříme, jak my říkáme, to naše DNA.  Samozřejmě se s mojí prací pojí také administrativní záležitosti, starám se o smlouvy hráčů či další komunikaci s trenéry.“

Kolika zápasů se takto přibližně za víkend zúčastníš? 

„Je to jak kdy. Většinou stihnu kolem pěti až šesti zápasů za víkend a pak ještě vidím zbylé zápasy ze záznamu. Dívám se i na zápasy soupeřů v rámci přípravy na jednotlivé duely. Těch zápasů není málo, ale plné zuby toho rozhodně nemám, baví mě to.“