Seriál Mládež v dobrých rukách pokračuje druhým dílem. Poté, co jsme si představili žákovského trenéra Josefa Šnebergera, pokračujeme představením Štěpána Havránka. 32letý rodák ze Starého Plzence aktuálně vede dorost U17, přičemž do té doby trénoval 12 let žáky. Proč se považuje za zloděje myšlenek? Odkdy se začal mladý trenér zajímat o trenéřinu? Přečtěte si více v rozhovoru.

Pane trenére, co vás přivedlo k fotbalu?
„Bylo to někdy v 6 letech ve Starém Plzenci. Vyrůstal jsem 100 metrů od hřiště, takže rozhodování bylo víceméně jasné. Trávil jsem tam každý volný čas od rána do večera.“

Jak se nadále vyvíjela vaše hráčská kariéra?
„V žákovském věku jsem přešel do 1. FC Plzeň, dnešního SK Smíchov. Tam jsem byl všechny čtyři žákovské roky, posléze jsem přešel do Viktorky. V ní jsem hrál i půl roku za béčko, posléze už jsem hrál ale fotbal jen na nižších úrovních typu divize, krajský přebor.“


Štěpán Havránek (v bílém vlevo) za Viktorku v dorosteneckém věku i hrál

Kdy vás poprvé napadlo, že budete trenérem?
„Už asi od 13 let jsem o tom snil! Psal jsem si různé trenérské deníky. Chtěl jsem v tom věku být nejen fotbalista, ale i trenér. Po odchodu z Viktorky v nějakých 19 letech jsem začal pomáhat v 1. FC Plzeň s trénováním mladších žáků. Ono už předtím jsem se chodil dívat i na žákovské trenéry a zhruba v 18 letech se mě Pepa Šneberger zeptal (s ním jsme přinesli první díl seriálu Mládež v dobrých rukách, čtěte ZDE), jestli bych nechtěl někdy v budoucnu trénovat. Hned jsem říkal, že ano, bylo to pro mě splnění snu. Ve Viktorce jsem tak začal trénovat ve 20 letech hráče ročníku 1998, společně s Filipem Linhartem, který byl hlavní trenér. V žákovských kategoriích jsem působil 12 let, od května jsem u dorostu U17.“

Co vás na trenéřině tak začalo bavit?
„Čím déle trénuji, tím více zjišuji, kolik toho ještě nevím. Člověk by to očekával opačně, ale je toho stále více a více. Právě ten fakt, že postupně zjišuji další a další věci, mě na tom baví. Přemýšlím nad tím, jak mluvit na kluky, jak je posouvat v jejich rozvoji. Baví mě být v kolektivu týmu, v kabině s hráči, řešit každodenní věci. Zastávám filozofii, že trenér je součást týmu.“

Mluvíte o tom, že zjišujete, jak mluvit na kluky. Vzhledem k tomu, že jste trénoval žáky a nyní vedete dorostence, liší se to nějak?
„Ve finále člověk řeší jedny a ty samé věci, ale je rozdíl, jakým způsobem a jak rychle se je učí. Třeba u dorostenců je taktický rozvoj rychlejší, u žáků to trvá déle. Ale zase u nich je ze dne na den vidět vývoj technických dovedností. Každý věk má v kariéře fotbalisty nezastupitelnou roli, jakmile se to někde pokazí, tak je to nezvratné. Důležitá je tedy každá část jeho kariéry.“

Kromě filozofie, že trenér je součást týmu, na co ještě nejvíce dbáte? Jaké jsou vaše metody, principy?
„Aktivita. A už trenérů, nebo i samotných hráčů. Chci, aby měli aktivní způsob hry, to se snažím kluky naučit. Totální presink, dbání na útočnou i obrannou fázi. Na hřišti chceme vždy dominovat, a proto musí být v rámci procesu každý aktivní.“

Žáky jste trénoval hlavně v prostředí 33. základní školy, dorostence nyní v Luční ulici. Vyzkoušel jste si to i jako hráč. Jak se posunulo trenérské zázemí pro mládež za ty roky?
„Fantasticky. Za poslední čtyři roky nastal v tomto směru obrovský posun. Na 33. ZŠ se vybudovala přírodní tráva a další zázemí, v okolí dříve nebývala sportoviště typu Slovan, Smíchov... Spolupráce s kluby z okolí se posunula, nejen v Plzni, ale i v kraji. V Luční nastalo také obrovské zlepšení. Když jsem hrál za dorost, byla tam tak dvě hřiště, občas jsme trénovali na parkovišti. Teď jich je tam daleko více, strašně si vážíme zázemí, které tu máme.“

Když už mluvíte o klubech z okolí, působíte jako mládežnický trenér zároveň v roli jakéhosi skauta? Jezdíte se dívat po okolí na potenciální hráče do mládeže Viktorky?
„Ano, je to naše další role. Jako trenéři to navíc považujeme za normální a standardní věc. Jezdíme se dívat i na zápasy krajského přeboru žáků, třeba do Tachova a podobně. Občas tam jsou kluci, kteří by do Viktorky stejně přišli, pokud na to výkonnostně mají. Navíc se potkáme i s lidmi, kteří tam trénují, což je obohacující v obou směrech. Můžeme je ovlivnit a něco jim předat, nebo si od nich naopak něco vzít. Je třeba s těmi lidmi mluvit, vybírat si hráče a další. Navíc jsem byl osm let trenér žákovského krajského výběru, takže se to u toho i předpokládalo. Pak jsem čtyři až pět let lektor nižších trenérských licencí, školení běží každý rok, takže je pro mě důležité být v kontaktu s ostatními lidmi a moci je ovlivnit, případně si od nich vzít nějakou zpětnou vazbu. Dáváme si spoustu námětů a podnětů.“

Funguje takto zpětná vazba například i s A týmem Viktorky?
„Ano, třeba když to vezmu teď od příchodu trenéra Adriana Gužy, tak to cítím hodně. Nejednou se mi stalo, že jsem koukal na trénink A týmu, i s ostatními trenéry mládeže, a pan Guža za námi přišel a začal se s námi bavit jako s trenérskými partnery. Na současném trenérském týmu je vidět, že má o mládež zájem, což člověku dává pocit, že to je opravdu o jednom klubu. Důležitá je pak samozřejmě osoba Zdeňka Psotky, díky němu je spojení mezi A týmem a mládeží daleko intenzivnější, než bylo předtím.“

Máte nějaký trenérský vzor, idol?
„Úplně ne. Mám různé inspirace, když to tak řeknu, jsem takový zloděj myšlenek. Jsem v inspirativním prostředí a rád si beru různé myšlenky k srdci, každý má totiž nějaké jiné zkušenosti a pohledy. Vzájemně se obohacujeme s kolegy tady na Viktorce při různých diskuzích. Pak samozřejmě čtu různé metody trenérských elit typu Ancelotti, Ferguson, Klopp, Mourinho... Ale úplně jeden vzor zkrátka nemám.“

Jaké jsou vaše trenérské ambice do budoucna?
„Původní ambice byla, abych vůbec trénoval, to se splnilo. Nyní jsem půl roku u dorostu a rád bych zde působil déle. S žáky mam dvanáctiletou zkušenost, teď bych chtěl nabít zkušenosti v dorostu, abych si udělal názor na celou mládežnickou sekci. Poté uvidíme, co z toho bude, ale dovedu si představit, že bych to chtěl využít třeba na skloubení trenéřiny a manažerství.“

Co ještě děláte mimo trénování fotbalu?
„Zaprvé si hrozně cením toho, že se tomu mohu věnovat na plný úvazek. Dále se rád podívám na ty nejlepší zápasy, sleduji fotbalové trendy. Také mám rád vycházky do přírody. Navíc s partnerkou čekáme narození dítěte, takže to bude takový další „koníček“.“


Štěpán Havránek – z hráče v dorostu trenérem v dorostu

Hlavní foto článku: David Koranda