Třetí díl seriálu Mláde v dobrých rukách je tu. Po rozhovorech s Josefem nebergerem a těpánem Havránkem vám představujeme Josefa Parláska, aktuálního trenéra dorostu U19. Proč se mu říká Pida a co mu v kariéře trenéra dělá velkou radost? To a mnoho dalího nám prozradil 37letý trenér, který je nejen plzeňský patriot, ale i velký viktorián, jeliko v klubu proel jako hráč vemi kategoriemi.
Co vás přivedlo k fotbalu?
Odmalička jsem chodil za barák hrát fotbal i hokej. Přivedli mě k tomu rodiče, můj táta hrál fotbal na nií úrovni. A v 6 letech, v roce 1989, jsem začal hrát v Plzni, tehdy to nebyla Viktorka, ale koda.
Ve Viktorce jste proel vechny kategorie od nejmladí přípravky a po A tým...
A poslední roky jetě hraji za Starou gardu Viktorky. Moc takových hráčů není a jsem na to velmi pyný. Působil jsem zde jako hráč do nějakých 22/23 let, poté jsem el hrát čtvrtou německou ligu za Bad Kötzting, tam jsem byl tři roky. Posléze jsem se vrátil hrát domů nií soutěe na úrovni kraje a divize za Koloveč, Senco Doubravka a Starý Plzenec. V tu dobu u ale u mě převaovalo zaměstnání a trenéřina, začala to pro mě být priorita.
Josef Parlásek (vzadu) jetě jako hráč Viktorky při semifinále poháru proti Baníku Ostrava
Kdy vůbec přila ta první mylenka na trénování?
V tom momentě, kdy mi v Plzni skončila smlouva a začal jsem řeit, co dál. V Německu jsem si nael zaměstnání a více a více ve mně zrála mylenka na to stát se trenérem. Začal jsem trénovat krajskou soutě dorostu v Dolní Bělé, poté ve Vejprnicích mladí dorostence a následně jsem čtyři roky vedl hráče ročníku 1996 a 1997 v Senku Doubravka. Pak jsem se u vrátil do Viktorky, kde jsem sedmým rokem.
Co vás na trenéřině tak chytlo, co vás na ní baví?
Fotbal beru jako svůj ivotný styl. Odmalička je to pro mě priorita, samozřejmě hned po zdraví a rodině. Ono u kdy jsem byl malý, tak mě hrozně bavilo hrát manaerské hry, jako třeba Czech Soccer Manager. To jsem hrál opravdu pořád, člověk třeba začal hrát ve druhé lize za Prachatice a měl za úkol se dostat a do Anglie, řeil hráče, přestupy, smlouvy a dalí... Kdy o tom teď mluvím a vzpomínám na to, tak si to budu muset znova pustit a zahrát! Hlavně mě na tom prostě baví, e zaměstnání je zároveň můj koníček, hrozně si toho cením.
Jaké jsou vae trenérské principy, metody, cíle?
Náročnost, snaha působit na hráče tak, aby i v tréninkovém procesu a utkání pracovali naplno. Ve hře chci vidět aktivitu, přímočarý způsob v ofenzivě, aktivní presink v defenzivě, hodně zakončení, organizovanou obranu. U trenéřiny je cíl připravit hráče do velkého fotbalu. Byl bych rád, kdyby kluci, které tu vedeme, jednou hráli za A tým, nebo i kdekoli jinde v lize. Bylo by fajn si sednout doma do gauče a sledovat je hrát ligová utkání, to je takový cíl a sen. U třeba kdy teď vidím Lukáe Pfeifera v Pardubicích, kterého jsem trénoval dva roky v mladím dorostu, nebo Václava Svobodu a Jonáe Vaise v Příbrami, tak je super je sledovat v ligových zápasech.
těpán Havránek nám v rozhovoru (ZDE) říkal, e kadý věk je v roli fotbalisty nezastupitelný a důleitý. Co je důleité v dorosteneckém věku?
Více se dbá na taktiku, ale zároveň je potřeba stále dodrovat individuální rozvoj hráčů. Řeí se defenziva, soubojové chování, nastavení, charakter hráče... Pořád se pracuje na komplexnosti, ale u více se zaměřuje na organizaci a taktiku. Kdy se kluci dostanou do ligového týmu, tak musí nějakým způsobem být nastavení a fungovat, nesmí nic vypoutět. Je třeba je rozvíjet po vech stránkách.
Od koho čerpáte trenérskou inspiraci?
Máme tu skvělý trenérský tým. U dorostů působíme já, těpán Havránek a Ondra iml. Obohacujeme jeden druhého navzájem. U kdy jsem studoval licence, tak nejlepí bylo, e jsme se potkávali různí trenéři z různých klubů a s různými názory, předávali jsme si tedy cenné informace a záitky. Mám ale samozřejmě rád i světové trenéry, i kdy úplný vzor nemám, tak sleduji dokumenty, čtu kníky. Mají zajímavé mylenky a rád jim naslouchám. V zahraničí je hvězdou Jürgen Klopp a hra Liverpoolu, předtím Dortmundu, která má rychlý přechod a je přímočará. Ale úspěchy za sebou mají i trenéři jako Guardiola, Ferguson, Mourinho... Obecně sleduji trendy, jak se to pohybuje ve světě.
Jaké jsou vae trenérské ambice do budoucna?
Do budoucna mě rozhodně láká zůstat u velkého fotbalu na velkém hřiti, a u to bude v dorostu, nebo třeba někdy u muů. Nemám nějaké ambice, e bych teď někam potřeboval, chtěl se někam tlačit... To ne, chci se někam dostat jen na základě dobré práce. Důleité pro mě je, e mě to baví. Momentálně mě mrzí situace, jaká je, e jsou zastavené soutěe, v létě jsme nemohli hrát Memoriál Stanislava trunce a dalí.
Čemu se jetě věnujete mimo fotbal?
Nejvíce rodině. Mám 6letou dceru, která začala jezdit na koních. Na ty chodíme třeba třikrát do týdne, jsem moc rád, e jí něco chytlo. Baví mě hrát i hokej, pokud je monost, tak si ho jdu s nějakou partou zahrát. Občas chodíme třeba i s ostatními trenéry, zároveň hraji hobby ligu. Obecně mě baví pohyb, potřebuji ho mít. I proto hraji stále za Starou gardu, nejen ve Viktorce, ale i za Rapid a za Starý Plzenec.
Proč se vám vůbec říká Pida?
Vzniklo to na základce. Měli jsme na výtvarné výchově vytvořit vizitku a zpracovat na to nějaké téma. Moji dědové byli oba Pepové a jeden z nich mi říkal Pido, v tu dobu jsem to nějak nevnímal a nechápal. Ale pak jsem si na té výtvarce vymyslel, e bych měl naftařskou společnost PIDA oil. Učitelka mi navíc jetě řekla, e jsem takový tmavý a byl bych naftový magnát Pedros Imanuel dos Alvarez (PIDA), tak se to nějak chytlo. I trenéři v dorostu, kdy třeba četli sestavu, tak mi nikdy neřekli Josef či Pepa, ale vdycky jen Pida.
Z hráče Viktorky trenérem podobně jako těpán Havránek i Josef Parlásek poznal tuto cestu. Proel vemi kategoriemi!