Na recepci klubu působí ji mnoho let, pamatuje zlatou éru i těké časy, kdy si jen málo lidí dokázalo představit, e by se do Plzně někdy dostavily trofeje. Klub se jí mění před očima. Lidé se prostřídali, stadion se změnil k nepoznání. Proměnou proel i její vztah k fotbalu a Viktorce. Přitom kdy tu začínala, nikdy by jí nenapadlo, e tu bude tak dlouho. Seznamte se s paní Ludmilou Červenou.
Před lety jsem přila o práci a tehdejí obchodní ředitel pan Dischinger mi nabídl tuhle pozici. Myslela jsem si, e je to jen dočasné a ejhle, jsem tu u 16 let, ohlíí se paní Červená, kterou její práce proměnila ve fanynku červenomodrých barev. Dřív jsem mému manelovi vdycky vyčítala, e musíme jezdit dřív z chalupy, abychom stihli fotbal a teď ho mám pomalu raději ne on, říká s úsměvem.
A co vechno vůbec obnáí její práce recepční? Je to hlavně výdej klíčů a balíků, ráno vdycky zhasínám stadion, musím otevřít vechna vrata, pak beru telefony, vyřizuji dotazy, říkám lidem, kde co je… Na nedostatek práce si stěovat nemůu. Ale ta práce se v průběhu let změnila. Kdy jsem tu začínala, tak jsem dělala i řadu jiných věcí, některé činnosti mi naopak přibyly, vyjmenovává.
Změny jsou ostatně integrální součástí její práce. Tady se to změnilo od základu, počínaje stadionem, který se úplně proměnil, a konče lidmi. Je to úplně jiné místo. Ale vechny změny byly samozřejmě k lepímu, ohlíí se zpátky v čase.
Nejvíce změn logicky přilo se zlatou érou, která začala s příchodem Pavla Vrby. Tehdy tu byli úasní kluci, skvělá parta. Vzpomínám, jak do klubu přiel Horvi, Limba, pak následovali Marián Čiovský, Matú Kozáčik, Marek Bako, Luká Hejda, který tu je dodnes… S nimi přily ty velké úspěchy, z nich asi nejraději vzpomínám na vůbec první titul v roce 2011. Tehdy to nikdo nečekal. Vlastně stejně jako teď naposledy, vzpomíná.
S některými hráči, kteří v klubu ji nepůsobí se paní Červená ráda potkává dodnes. Dle jejích slov ji taková setkání nabíjí. Třeba Milana Petrelku mám moc ráda. Pokadé, kdy sem přijede se Slováckem, přijde se na mě podívat, co mě vdy hrozně potěí. Ale není jediný, zajde za mnou prakticky kadý hráč.
Zajímavý aspekt její práce je ten, e je z pozice za recepcí vdy jen několik metrů od zápasu, ale zároveň vlastně hrozně daleko. To proívám hrozně! Zápas sleduju a fandím, co to jde… Hostesky, které stojí vedle, se mi vdycky smějí, popisuje pobaveně.
Přitom kdy jsem byla mladí, fotbal jsem prakticky nesledovala. A díky této práci jsem k němu a hlavně k Viktorce získala vztah. Teď bych její zápasy sledovala i kdyby hrála druhou ligu, má jasno. Do toho má ovem plzeňský klub hodně daleko. Ty současné úspěchy klukům moc přeji. Jsou pracovití, hodně se stmelili, co je velká zásluha trenérů. Je to jako dřív, kdy byl Horvi jako kapitán klíčovým článkem kabiny.
U bych neměnila, říká na závěr. Líbí se mi práce, prostředí, lidi… Mám to tu ráda se vím vudy.