Když před pěti lety poprvé oblékl plzeňský dres, nehnal se za žádným velkým snem. Bylo mu třiatřicet a chtěl hrát hlavně pro radost, možná chtěl jen fotbalově dožít. Jenže místo klidného ”vejminku” se dnes večer může Pavel Horváth podruhé dotknout Ligy mistrů.

Když před pěti lety poprvé oblékl plzeňský dres, nehnal se za žádným velkým snem. Bylo mu třiatřicet a chtěl hrát hlavně pro radost, možná chtěl jen fotbalově dožít. Jenže místo klidného "vejminku" se dnes večer může Pavel Horváth podruhé dotknout Ligy mistrů.

"Hlavně nic nezakřiknout. Jsme jen v půlce," zopakuje plzeňský vůdce několikrát během rozhovoru.

Přece jen, když jste v osmatřiceti letech tak blízko Ligy mistrů, nepřepadá vás nostalgie?
Možná až se to povede. Víte, já jsem citlivka a s něčím takovým jsem fakt nepočítal. Poprvé to bylo okouzlující a kdyby se to povedlo podruhé, bylo by to... Bylo by to srdceryvné. Prostě by to bylo krásné pro všechny lidi, kteří to prožívají s námi.

Vážně jste před dvěma lety nevěřil, že se před vámi Liga mistrů může objevit znovu?
Kdybych tehdy věděl, že budu pořád zdravý, asi bych se té myšlenky nebál. Ale přece jen, v předkolech je spousta zápasů a ve všech je riziko, že se něco nepovede. Je moře věcí, které můžou váš úspěch ovlivnit. Nevyzpytatelný los, kvalita soupeře, podmínky v zemi soupeře. Na cestě do základní skupiny je strašná spousta překážek.

Plzeň už jednu základní skupinu má jistou, tu v Evropské lize.
Což je mimořádný úspěch. To byl náš cíl.

Ale?
Ale Liga mistrů by byla absolutní pecka.

V Mariboru vám stačí remíza, dokonce porážka o gól...
Náš náskok je nezpochybnitelný, máme lepší výchozí pozici, ale pořád nás čeká velmi dobrý soupeř a prostředí, které neznáme. Stát se může cokoli. Uděláme všechno, abychom postoupili. A když to nevyjde, bohužel, to je fotbal. Ale já myslím, že budeme-li pokorní, postoupíme.

Kdy vás vlastně napadlo, že se to může podařit?
Pozor, ještě tam nejsme! Hlavně nic nezakřiknout! Když jsme získali titul, nějaká pravděpodobnost existovala. Ale byla malá, malinká. Moje skromnější ambice končily v Evropské lize, což se povedlo. Pokud by se podařil ten lepší pohár, pak se moje osobní kariéra posune zase o krok dál.

Ke stropu?
Stropem byla Barcelona v předloňské Lize mistrů. V tu dobu měla nejlepší mužstvo v Evropě, to už nejspíš žádný soupeř nemůže překonat. Ale tohle by mělo jinou dimenzi. Pro Plzeň, pro všechny Plzeňáky. I pro mě, vždyť jsem do Plzně přišel vlastně jen dožít.

Mimochodem, jak jste se za ty dva roky od Barcelony změnil?
Nijak extra, jen jsem ještě starší. Každé ráno to cítím, každý den s tím bojuju.

Stejně jako bojujete s vahou?
To je trošku jiný boj. V létě jsem shodil, omezil jsem pivo, nejím večer a teď, když je velká zátěž, se držím.

A na hřiště chodíte s tím, že možná hrajete poslední sezonu kariéry?
Když jdu na hřiště, tak se cítím dobře a věřím, že ten jeden konkrétní zápas poslední nebude. Zatím to necítím tak, že by se měl blížit úplný konec. Ještě ne...