Pøed pár lety øešil Jiøí Žilák dilema. Má dát fotbalu úplnì všechno, nebo se vìnovat studiu? Nakonec vyhrálo studium na pražské FTVS a sen o kariéøe ligového gólmana se hráèi...

Pøed pár lety øešil Jiøí Žilák dilema. Má dát fotbalu úplnì všechno, nebo se vìnovat studiu? Nakonec vyhrálo studium na pražské FTVS a sen o kariéøe ligového gólmana se hráèi juniorky Viktorie rozplynul Dnes pìtadvacetiletý Žilák ale rozhodnì nelituje. Dostudoval a fotbalem se živí. V plzeòské Viktorce je hlavním trenérem dorostu U17.

Èech si zlomil nohu, nastoupil Žilák

Fotbal je pro Jiøího Žiláka vším. „Ve Viktorce jsem zaèal hrát asi v sedmi letech jako èlen pøípravky a prošel jsem tu všemi mládežnickými kategoriemi až do nejstaršího dorostu. K nìmu se také váže nejvìtší úspìch, pod kouèem Michálkem jsme byli vicemistry republiky,“ vzpomíná Žilák. Ten sice zaèínal v pøípravce jako hráè v poli, brzy se ale posunul do brány. „Petr Èech, který je o dva roky starší než já, si tenkrát zlomil nohu a já šel chytat. Už mi to zùstalo,“ vzpomíná na svého slavnìjšího kolegu, díky nìmuž se postavil mezi tøi tyèe.

Silný roèník 83

S fotbalem na vrcholové úrovni se Žilák rozlouèil krátce po zahájení studia v Praze. „Ještì asi pùl roku jsem zkoušel dojíždìt dennì do Plznì na tréninky juniorky. Nakonec jsem to ale musel vzdát, bylo to nároèné po všech stránkách vèetnì té finanèní,“ pøiznává gólman, který kromì už zmiòovaného Petra Èecha ve Viktorce zažil i další výborné hráèe. „Náš roèník 83 byl silný. Patøí do nìj napøíklad Petr Šíma, David Limberský, Václav Procházka nebo David Vanìèek. Hodnì klukù se fotbalem živí.“

Poté, co dal Žilák definitivnì pøednost studiu, ale nepovìsil kopaèky na høebík. „I pøi studiu jsem hrál. Dva roky na pražských Uhelných skladech divizi, poslední rok krajský pøebor za pražskou Duklu. Tam jsem zaèal s trénováním.“

A na které trenéry nejvíc Jiøí Žilák vzpomíná? „V žácích na pány Kopeckého a Hettlera, v A dorostu nás pak k druhému místu dovedl Zdenìk Michálek a vzpomínám i na béèko a trenéry Koèího a Purkarta.“

Vzdìlání je základ

Vysokou školu kouè dorostu zvládl bez problémù. „Ještì jsem zkoušel pokraèovat v doktorandském studiu, ale nestíhal jsem. Teï mám tedy školu pøerušenou. O tom, že je vzdìlání dùležité, jsem byl ale vždycky pøesvìdèený. Rodièe mì k tomu odmala vedli.“

A kdy zaèal Jiøí Žilák s trénováním ve Viktorii? „Úplné zaèátky jsem si odbyl na Dukle, kde jsem vedl brankáøe a žáky. Pak pøišla nabídka Plznì a bylo to ještì v dobì, kdy jsem dìlal poslední rok vysoké školy. Zaèínal jsem tu jako asistent u pánù Karla Šilhavého a Boltíka. Bylo to nároèné, protože jsem musel dennì dojíždìt, ale povedlo se mi to skloubit. Pokraèoval jsem jako asistent pana Krejèího u nejstaršího dorostu a od léta jsem hlavní trenér sedmnáctky.“

Trenéøina mì naplòuje

Trenéøina je pro mladého kouèe prací i zábavou. „Je krásné, že èlovìk pracuje s mladými lidmi, živým materiálem a mùže je ovlivòovat, a to i lidsky. Svým zpùsobem jim utváøím hodnoty a dávám jim to nejlepší z toho, co sám znám. Je na tom také nádherné, že kluci mají o fotbal zájem. To mì naplòuje. Že dávám co nejvíc tìm, kteøí o to stojí.“

Podle mladého kouèe není autorita otázkou vìku. „Respekt vìkem není daný. Pøichází sám s osobností èlovìka, nejde si ho vytváøet umìle,“ naznaèuje Žilák, že s autoritou problém nemá. „Na práci ve Viktorce je také dobré to, že je tu hodnì mladých trenérù. Je to trend všude v ligových klubech, že u mládeže jsou mladí trenéøi. Asi je to tím, že vyznáváme moderní styl, sebevzdìláváme se, pracujeme s DVD. To je dùležité, kluci mají možnost vidìt, co dìlají špatnì, rychleji se nauèí odstraòovat chyby. Ale v žádném pøípadì nelze øíct, že mladý rovná se dobrý trenér a starší èlovìk nemùže být perfektní,“ zdùrazòuje. 

Nadìjný houslista

Jiøí Žilák žije sportem. „Sport je mùj nejvìtší koníèek, takže i když mám volného èasu hodnì málo, snažím se ho trávit aktivnì. S dalším kouèem Jirkou Kohoutem jezdíme hrát do Staré Paky, bìhám, jezdím na lyžích, hraju tenis. Z nesportovních zálib mám rád vážnou muziku, navštìvuji koncerty Plzeòské filharmonie. A samozøejmì se vìnuju pøítelkyni Daniele,“ vypoèítává.

Kdyby nebyl Jiøí Žilák fotbalistou a teï trenérem, mohl být profesionálním hudebníkem. „Moji rodièe hrají v Plzeòské filharmonii. Já jsem také hrál šest let na housle, ale pak jsem dal pøednost fotbalu,“ usmívá se kouè, který by prý i dnes dokázal nìjakou skladbu zahrát. „Táta je špièkový houslista a podle nìj jsem mìl hudební talent. Vyhrál ale fotbal.“

Aerobik s Danielou

Ze svého soukromí Žilák ještì prozrazuje pøítelkyni Danielu. „Je také sportovkynì, pøedcvièuje aerobik a podobné moderní pohybové formy. Ví, co sport obnáší a proto je tolerantní a nevyèítá mi, kolik èasu trávím v práci. Když mám èas, jdu si k ní zacvièit, tøeba i s dalšími mládežnickými trenéry Viktorky. Je u toho i legrace.“

Gólmanským idolem Jiøího Žiláka byl vždycky Oliver Kahn. „Hltal jsem všechny knížky o jeho životì i kariéøe.“ A vidí mladý kouè dnes mezi svými svìøenci podobné talenty? „Urèitì v mém týmu jsou hodnì talentovaní kluci, o budoucnost strach nemám. A øeknu dvì jména, i když to nejsou gólmani. Dotáhnout daleko by to mohli Štípek a Mandula,“ uzavírá Jiøí Žilák.