Jednu z nejlepších sezon vůbec má za sebou nejen Viktoria Plzeň, ale i sám Michal Bílek. Jak si užil mistrovské oslavy na hřišti a následně na náměstí, zapil titul pivem, nebo vínem a chystá už plány na příští ročník, ve kterém se FCVP představí v předkolech Ligy mistrů? To a mnohem více prozradil trenér v rozhovoru pro klubový web.

Ještě jednou gratulujeme k mistrovskému titulu. Po posledním zápase jste na tiskové konferenci říkal, že jste slavící typ. Jak se to projevilo?
„Samozřejmě jsem se těšil na oslavy, protože jsem měl obrovskou radost. Ta největší oslava pro mě ale proběhla hned po zápase s Hradcem Králové, když jsme přijeli. Poseděli jsme a trošku se to protáhlo. Řekl jsem to v nadsázce, že jsem slavící typ, ale užil jsem si to.“

Když se vrátíme k zápasu s Hradcem Králové – jaké to bylo stát na hřišti a čekat ty dvě minutky na výsledek Slavie?
„Ono to trvalo ještě víc minut. Bylo to nekonečné. Když skončil náš zápas, tak jsme se ani nijak moc neradovali, protože jsme věděli, že Slavia hraje na Baníku 1:1 a čas se vlekl hrozně pomalu. Ta euforie potom byla obrovská, je to nezapomenutelný zážitek pro všechny.”

Tohle se stalo ve středu a my jsme potom ještě v neděli hráli poslední ligový zápas, po němž dále následovalo Limbovo finále nadcházející úterý. Musel jste hráče krotit v oslavách, aby ještě zvládli závěrečné dva duely sezony?
„Nějak jsem je nekrotil, ale zmiňovali jsme, že nás ještě čekají dvě utkání a je potřeba je zvládnout. Hlavně to poslední ligové, kdy jsme věděli, že bude plný dům a lidi to s námi chtějí oslavit – a slaví se lépe, když je úspěch! Zvládli jsme i poslední zápas s Baníkem a takhle to mělo být.“

Během oslav – dáte si raději plzeňské pivo, nebo skleničku vína?
„Plzeňské pivo, to je jasné!“

Působil jste totiž ve Španělsku. Vypěstoval jste si tam k vínu nějaký vztah, nebo máte pivo na prvním místě?
„U mě je pivo na prvním místě, abych řekl pravdu, tak víno piju zcela výjimečně. Plzeňské pivo je samozřejmě jednoznačná volba.“

Po zápase s Baníkem vypukly oficiální oslavy, jak jste si užil jízdu otevřeným autobusem ulicemi města?
„Nejen jízdu, ale hned po zápase, jak propukly oslavy, tak to bylo krásné. Na náměstí to pak byla ojedinělá věc, kterou jsem nikdy nezažil. Spousta lidí, všichni nadšení, byla to opravdu pecka!“

Je něco, co vás vysloveně překvapilo?
„Právě to náměstí. Nečekal jsem, že tam bude tolik lidí a že tam bude takhle skvělá atmosféra.“

Když se vrátíme o rok zpátky do května, kdy jsme poslední zápas v Opavě naháněli páté místo… Co říkáte na tato dvě srovnání s letošním úspěchem?
„Nejen to poslední utkání v Opavě, které jsme tedy vyhráli, ale po mém příchodu jsme prohráli na Spartě, s Pardubicemi 0:3… Začátek nevypadal moc růžově. Do této sezony jsme šli s pokorou, věděli jsme, že musíme něco změnit. Řekli jsme si, jakým způsobem chceme hrát a myslím si, že už ke konci minulé sezony to bylo slušné. Sehráli jsem finále poháru proti Slavii, které jsme sice prohráli, ale hráli jsme dobře. S Baníkem jsme vyhráli 4:0 – ten konec se nám povedl a teď jsme na to navázali. Super rok!“

Nicméně před sezonou jsme o titulu vůbec nemluvili, po dlouhých letech se na předsezonní tiskové konferenci nezmínilo slovo titul. Jak jste to vnímal? Byl jste tak nastaven i vy, že o titulu není vhodné mluvit?
„Byla to logická věc, že jsme o titulu nemluvili, protože minulý ročník se nám nepovedl podle představ. Skončili jsme na 5. místě a měli jsme jiné starosti – jak posílit mužstvo, jak ho oživit, a to se nám povedlo. Přišel Jhon Mosquera, Jan Sýkora nebo Libor Holík a Eduardo Santos v průběhu ročníku. Všichni bezvadně zapadli a měli velmi důležitou roli v týmu. Nejenom tihle čtyři, ale celé mužstvo šlapalo od začátku výborně. I když ten úvod nebyl jednoduchý, protože jsme vypadli z evropských pohárů, tak v lize jsme zvládali i zápasy, kdy se nám ne úplně dařilo. Jak čas plynul, tak jsme drželi dobré výsledky a kvalita naší hry šla hodně nahoru. Nejlepší výkony jsme podávali úplně ke konci, kdy soupeři trošku odpadli.“

Minulé léto jsme během července, srpna a září prožili náročné měsíce, kdy jsme zvládali ligové zápasy, prošli jsme přes dvě předkola, ale o postup do Evropské konferenční ligy jsme přišli až v Sofii. Byla to jediná kaňka na sezoně?
„Začátek soutěže pro nás nebyl dobrý z toho důvodu, že jsme měli spoustu zraněných – a byli to důležití hráči. Lukáš Kalvach byl mimo asi dva měsíce, Milan Havel byl po operaci kolene, Jean-David Beauguel se téměř nezapojil do těch dvou zápasů s CSKA Sofia. Nebyla to pro nás vůbec jednoduchá situace. Vypadli jsme, což bylo obrovské zklamání, protože jsme si přáli hrát evropské poháry. Ale ligu jsme nastartovali a udrželi jsme to až do konce.“

Když se podíváme na sestavu ze Sofie – Matěj Hybš, Šimon Falta, do předkol zasáhl i Michal Hlavatý, uprostřed musel hrát Modou Ndiaye nebo Dominik Janošek – to byl obrovský zásah do kostry týmu, která se potom vykrystalizovala, že?
„Je to tak. Jindřich Staněk také nechytal, protože byl zraněný… Kostra týmu nehrála od začátku. Ale musím říct, že kluci, kteří nastupovali v předkolech, tak to také zvládali velmi dobře. Těžko jim něco vyčítat. Ale je pravda, že pokud nehraje Lukáš Kalvach nebo Jean-David Beauguel, tak je to prostě ztráta.“

Měl jste v průběhu ročníku nějaké těžké období, kdy jsme musel ke klukům promlouvat, aby to zlomili a vrátili se zpátky na vítěznou vlnu?
„Musím říct, že jsme během sezony neměli nějaký výraznější problém, kdy by nám třeba tři čtyři zápasy za sebou nevyšly. Akorát po prohře na Slavii jsme remizovali doma s Olomoucí, tak to byla taková malinká výsledková krize, ale pak jsme to zase nastartovali a jeli jsme až do konce soutěže.“

Když se přeneseme do ledna – měli jsme odletět na soustředění, ale kvůli covidu se nakonec klub rozhodl zůstat doma. Jak jste to tenkrát vnímal? Bylo to správné rozhodnutí?
„Věděli jsme, jaká je situace. Nebyla vůbec jednoduchá a nechtěli jsme riskovat, proto jsme se rozhodli zůstat doma a vůbec jsme to nijak neřešili. Víme, že tady máme výborné podmínky a počasí tu taky nebylo úplně hrozné. Těch čtrnáct dní, které bychom strávili na soustředění, jsme i tady odpracovali bez nějakých větších problémů. Trošku problém byli možná soupeři, kteří neměli takovou kvalitu, jako ti které bychom měli na soustředění, ale vůbec se to na nás nepodepsalo. Výsledky přicházely hned od začátku jarní části sezony.“

Navíc tým byl dobře posílen během zimy. Udělali vám hráči, kteří přišli, radost?
„Vždycky je dobré, když v přestupovém termínu přijdou jeden dva hráči, kteří mužstvo oživí. Jsem rád, že během roku, ať přišel, kdo přišel, během chvíle zapadl do týmu a odvedl dobrou práci.“

První jarní kolo a Slavia doma prohrála s Karvinou. Řekl jste si v tu chvíli, třeba jen pro sebe, že letos to může vyjít?
„Když Slavia tenhle zápas prohrála, tak to se mnou vůbec nic neudělalo. Soustředil jsem se pouze na to, abychom se my dobře připravili na nejbližší utkání a titul jsem opravdu začal řešit až ke konci soutěže. Samozřejmě nám ale ztráta soupeřů na špičce vždycky udělala trošku radost.”

Kromě Hradce Králové, je nějaký zápas z jarní části, na který rád vzpomínáte?
„Těch zápasů je strašná spousta, ale hrozně důležitý pro nás byl ten na Slavii, který jsme neprohráli. Dali jsme vyrovnávající gól v 95. minutě, a to byl hrozně důležitý krok k tomu, abychom ten titul získali.“

Co se odehrává v hlavě trenéra, když v 90. minutě drží remízu, kterou tým potřebuje a soupeř v nastavení dává vedoucí gól z penalty?
„Bylo to samozřejmě hrozně nepříjemné, protože jsme celý zápas hráli velmi slušně. Hráli jsme dobře zezadu, což je pro nás základ, ale byli jsme nebezpeční i dopředu. Vytvářeli jsme si tam nějaké situace, které zaváněly gólem. Neproměnili jsme je a věděli jsme, že si Slavia nějaký tlak vytvoří. Bohužel jsme dostali gól z penalty, zaplaťpánbůh pro nás jsme z protiútoku měli penaltu taky.“

Strašně rychle jste zareagoval střídáním. Na hřiště šel třeba Matej Trusa, co jste mu v tu chvíli říkal?
„Dostali jsme gól a Slavia se tam radovala. Měli jsme ještě možnost střídat, tak tam šel Matej a Aleš Čermák. Měl pokyn to ještě zkusit. Věděli jsme, že jestli ještě chceme utkání zvrátit, tak musíme udělat jednoduchý nákop a bojovat o míč. Matej je hrotový útočník – nacpal se tam mezi stopery, byl faulován a měli jsme penaltu. I když tam byl chviličku, tak splnil přesně to, co jsme od něj očekávali.“

Ani v tuto chvíli jsme o titulu úplně otevřeně nemluvili, protože ještě zbývalo dost bodů. Vy už jste si po Slavii vnitřně řekl, že se to letos může povést a zvedneme nad hlavu pohár?
„Ani po Slavii jsem si to neříkal. Kdy jsem intenzivně začal přemýšlet o titulu, tak to bylo před utkáním v Hradci Králové, kdy jsem věděl, že to máme ve svých rukách, jsme v pohodě a mužstvo šlape. Tam jsem začal věřit, že je šance obrovská.“

Nerad mluvíte o individualitách, většinou chválíte tým jako celek. Přesto, když vyzdvihneme tři jména – Jindřich Staněk, Lukáš Hejda a Jean-David Beauguel…
„Tihle hráči hráli výborně, ale stejně tak Lukáš Kalvach, Milan Havel, Radim Řezník, Luděk Pernica… Mohl bych takhle jmenovat dál. Je to týmový úspěch a klukům se sluší poděkovat, protože celý ročník zvládli skvěle.“

Lukáš Hejda se právě pod vámi stal kapitánem týmu. Byla to správná volba?
„Jednoznačně. Hráči si ho vybrali a já jsem to respektoval. Hejdis je skvělý fotbalista a skvělý kluk. Jsem rád, že kabinu řídí zrovna on.“

Cítíte, že zrovna on je v životní formě? Protože jeho výkonnost třeba na jaře byla opravdu fantastická…
„Hrál výborně, to je pravda. Jestli je v životní formě, tak to musí posoudit spíš on, aby to bylo spravedlivější. Ale odváděl skvělou práci.“

Teď si ještě užíváme oslavy, ale už máte v hlavě to, že nás čeká letní příprava a nová sezona, kde se budeme bít třeba o Ligu mistrů?
„Oslavy jsme si užili, získali jsme titul, je to obrovská vzpruha a povzbuzení do další práce. Teď je dovolená, ale už pracujeme na složení kádru na příští sezonu. Už je potřeba myslet na budoucnost.“

Již v červenci nás čeká boj o Ligu mistrů, kde nastoupíme ve 2. předkole. Vy jste kvalifikaci o Champions League zažil na vlastní kůži například proti Arsenalu. Jak těžká práce nás čeká?
„Nesmírně těžká. Musíme vyvinout maximální úsilí, abychom hráli evropské soutěže. Jdeme do předkol Ligy mistrů a pokud by se nám podařilo hrát hlavní soutěž, tak by to bylo nádherné. Připravíme se tak, jak nejlépe budeme umět a pokusíme se tam dostat.

Je to náš velký sen, stejně jako byl titul. Co byste na závěr vzkázal našim partnerům a fanouškům, bez kterých bychom tady dnes nemohli být?
„Všem bych chtěl hrozně moc poděkovat za podporu, kterou nám dávají. Tento rok nebyl vůbec jednoduchý, protože pořád řádil covid, a hlavně v tom začátku nemohli lidé chodit na stadion. Pak se to rozběhlo, byla skvělá atmosféra a dostávali jsme obrovskou podporu od všech. Odměnou pro nás pro všechny, jak pro hráče, vedení nebo fanoušky, byl konec sezony, kdy jsme vyhráli titul a pak ty následné oslavy. Ještě jednou děkujeme moc za podporu a držte nám palce i nadále.“