Pøestože s fotbalem zaèínal v Praze na Libuši a deset let strávil v èervenobílých barvách Slávie, do ligy nakoukl až ve Viktorii Plzeò. Slibnì nastartovanou kariéru...

Pøestože s fotbalem zaèínal v Praze na Libuši a deset let strávil v èervenobílých barvách Slávie, do ligy nakoukl až ve Viktorii Plzeò. Slibnì nastartovanou kariéru dvaadvacetiletého útoèníka Ondøeje Vrzala ale hodnì pøibrzdila zranìní. Už v sedmnácti letech, poté, co nastøílel za B dorost Slávie 17 branek, musel na operaci s køížovými vazy v koleni. Zdravotní lapálie se bohužel vrátily i na západì Èech. Témìø celou loòskou sezonu musel kvùli tøem operacím kolena a kotníku a následné rekonvalescenci vypustit. Teï ale opìt chytá druhý dech. „Cítím, že se zase všechno v dobré obrací. Z plzeòského béèka, kde jsem se rozehrával, si mì trenér Vrba vytáhl do áèka a já udìlám všechno proto, abych opìt naskoèil na ligový trávník,“ øíká útoèník s deseti ligovými starty na kontì.

Zápasy proti Realu nebo Juventusu

Ondøej Vrzal zaèínal s fotbalem v pìti letech, kdy zaèal chodit stejnì jako o tøi roky starší bratr Jirka na tréninky v pražské Libuši. „Zaèínal jsem v pøípravce, mìli jsme to kousek od domova,“ vzpomíná a dodává, že v deseti letech pøestoupil do Slávie. „Tam jsem prošel všemi kategoriemi od žákù pøes dorostence až do béèka. Nakonec jsem pod panem Jarolímem absolvoval i pøípravu s áèkem. To dodnes považuju za jeden ze svých úspìchù,“ konstatuje Vrzal, který si ale slávistického áèka pøíliš neužil. V té dobì se totiž ozvala Plzeò a on kývl na pøestup do západoèeské metropole.

Na co z deseti slávistických let nejradìji vzpomíná? „V mládežnických kategoriách jsme hráli rùzné turnaje, které byly skvìle obsazené. Na jednom jsme nastoupili i proti Realu Madrid, Bayernu nebo Juventusu.“

Proè tedy vyhrála Plzeò?

„Cítil jsem tu vìtší šanci. Ve Slávii byl kádr hodnì nabitý a za áèko bych nehrál. Tady jsem dostal šanci a okusil první ligu,“ vysvìtluje fotbalista, který do Plznì pøišel za trenéra Levého a svùj ligový debut si odbyl na podzim 2007 v domácím zápase s Olomoucí. Ještì pøedtím ale zazáøil v plzeòské juniorce. „Pøíchod se mi povedl. Poprvé jsem v Plzni nastoupil za béèko a hned jsem dal hattrick Karlovým Varùm.“ 

Truhláø umí i dìtské pískovištì

Ondøej je sice rodilý Pražák, v souèasnosti ale bydlí na plzeòském Lochotínì, kam se pøed nedávnem pøestìhoval. Byt má sice zaøízený, leccos by si ale umìl vyrobit sám. Uèil se totiž truhláøem a i když kvùli fotbalu školu pøerušil ve druhém roèníku, øemeslo ho bavilo a šlo mu od ruky. „Vyrábìli jsme skøínì, polièky nebo tøeba pískovištì pro školku. Myslím, že bych dodnes spoustu vìcí zvládl a je možné, že do budoucna se truhlaøinì budu vìnovat,“ nechává si otevøená zadní vrátka.

Momentálnì ale všechny síly dává do fotbalu. „Zase jsem ve fázi, kdy jdu nahoru. Zranìní mi hodnì komplikovala život, vždycky, když jsem si øíkal, že se mi daøí a prodám to na trávníku, pøišla rána. Udìlal jsem tøeba pøípravu pod panem Šilhavým a musel jsem na operaci køížových vazù a pak i meniskù. Teï jsem zpátky, makám a døu a doufám, že se to projeví.“

V áèku budu klidnì nosit míèe

Prvním signálem obratu k lepšími bylo pøeøazení zpátky do plzeòského áèka. „Byl to hezký pocit, když jsem si nesl vìci do kabiny ligového týmu. Kabina áèka je vìtší a hezèí, ale o tom to není. Jsem rád, že jsem zpátky a budu klukùm rád i nosit míèe,“ øíká upøímnì.

Ondøej fotbalem žije od rána do veèera a na nefotbalové koníèky mu pøíliš èasu nezbývá.

„Po tréninku zajdeme s klukama na obìd a pak jedu domù. Sednu k televizi, kde si zapnu tøeba nìjakou komedii nebo sportovní poøad a odpoèívám. Možná si to spousta lidí nedovede pøedstavit, ale pravda je, že i když trénujete dvì hodiny, únava je znát.“

Kuchaø - amatér

Protože se Ondøej pøed èasem rozešel s pøítelkyní, je na nìm nejen úklid a podobné povinnosti v bytì, ale i vaøení. „Brácha Jirka je kuchaø a také mne vaøení celkem baví. Kupuju si èasto kuøecí maso nebo celé kuøe a zkouším rùzné varianty úprav. Rozhodnì si nejsem líný uvaøit. Navíc se snažím jíst i zdravì, nebylo by dobré si poøád objednávat pizzu.“

Když jsme u bráchy Jirky – s ním si Ondøej dokonce zahrál v jednom týmu. „Bylo to ještì na Libuši. I když jsem mladší, hrál jsem za starší kluky a sešli jsme se s bráchou v jednom mužstvu. Rád na to vzpomínám,“ líèí Vrzal junior. A dodává, že bratr sice nìjakou dobu oblékal i dres klokanù, dnes už ale nehraje a vìnuje se naplno kuchaøskému øemeslu.

Tenis a volejbal s kamarády

Kamarády si Ondøej Vrzal v Plzni našel, s tìmi z béèka v létì zašel na tenis nebo volejbal. „Rozumíme si tøeba s Vláïou Daridou, Tondou Preslem nebo Honzou Chvojanem.“

Velkého kamaráda má i v Praze. „Jednou týdnì jezdím domù a s kamarádem Lukášem se vídáme. A když jedu domù, znamená to i nìjakou specialitu od maminky. Už když vyjíždím z Plznì, volám jí, a ona už pøipravuje jídlo. Ví, že mám rád tìstoviny s nìjakou omáèkou a kuøecím masem, takže nìjakou variantu pøipraví.“

Tajný anglický sen

Vrzal tvrdí, že je mu jedno, jestli nastupuje v útoku nebo v záloze. A jeho poznávacím znamením je na trávníku i mimo nìj atypický úèes, odbarvený „kohout“. „Zkoušet nìjaké vìci na hlavì jsme zaèali už ve slávistickém dorostu. Mì to zùstalo a èešu se stejnì už asi ètyøi roky. Naproti tomu tøeba tetování mi zatím nic neøíká. To nepotøebuju.“

Teï se mu sice opìt blýská v kariéøe na lepší èasy,  cíle si ale dává postupné. „Teï bych se rád zase dostal na ligový trávník ve viktoriánském dresu. Pro to, abych hrál ligu, odmalièka døu, každý start je pro mì splnìný sen,“ vysvìtluje.

Nejvzdálenìjší pøání má ale ještì jinde. „Byla by paráda se dostat do anglické Premier League. Døív jsem obdivoval Arsenal s Thierrym Henrym a poøád mám v sobì, že by to bylo to nejlepší, co by mì mohlo potkat,“ svìøuje se talentovaný viktorián.