Rychlosti měl na rozdávání, nastřílel hodně gólů, ale také hodně šancí dokázal zahodit. Přesto byl v letech 1981 – 1990 velice platným hráčem tehdejší Škody Plzeň. Ve druhé i první lize. Původem Severomoravák oslaví o vánočních svátcích šedesátiny. Narodil se 25. prosince 1959 v Opavě, kde začínala jeho fotbalová éra. Tady poprvé oblékl dres Sokola Kobeřice. Byl fotbalově šikovný a záhy dokázal, co jiným dělalo potíže. A tak se přesunul do Opavy, kde hrál dorosteneckou ligu. Rychlost, výbušnost, góly, to všechno mu pomohlo, že už v sedmnácti letech se dostal do mužstva dospělých, které hrálo národní fotbalovou ligu.

Přišla základní vojenská povinnost splnil. Po celá dvě léta oblékal dres VTJ Tachov a přitom nemusel, mohl hrát výš. Sám o tom říkal: „Narukoval jsem k trenéru Vejvodovi do Dukly Praha, kde chtěli abych vojnu podepsal natrvalo. Já chtěl ale hrát a v týmu plném reprezentantů bych šanci neměl. Proto jsem to nepodepsal a po dvou měsících jsem Viktora, Macelu, Štambachra, Nehodu, Vízka, Gajdůška a spol. opustil. Místo na Julisce jsem tedy vojnu odkroutil v Tachově. Pod Karlem Titlem jsme hráli druhou ligu a i tady jsem měl výborné spoluhráče: Straka, Stričko, Chada, Turianik byli taky kvalitní borci.“

Před skončením vojny byl o Jana Homolu zájem z několika klubů. Nechyběli mezi nimi ani odborníci z plzeňské Škody. Ale nejúspěšnější byli lanaři ze Zbrojovky Brno, kteří výborného útočníka získali. Nehrál však stabilně a neustálé střídání a zaskakování v Brně mu nevyhovovalo. Tak se po jednom roce přece jen rozhodl jít do Plzně. Do Štruncových sadů přišel v roce 1981 jako prvoligový fotbalista, velká posila a očekávání splnil. Byl výrazným útočníkem, s velkou akcelerací i s potřebnou dynamikou a proto měl schopnost střílet góly. Ve druhé lize střílel branky téměř jako na běžícím pásu, obrany soupeřů větral rychlostí a pohyblivostí, doslova defenzívu roztáčel.

V roce 1986 Škodovka postoupila mezi elitu. Sám Jan Homola své plzeňské prvoligové vystoupení později hodnotil: „Hodně se mi v tom prvním prvoligovém ročníku dařilo. Třeba na Bohemce jsem dal první gól, na druhý jsem přihrál, ale zahodil jsem penaltu. Ale i potom, když jsme hráli v lize podruhé, měl jsem některé zápasy velice dobré. Pražskou Slavii jsme doma přejeli 4:2 a mně se podařilo vstřelit dva góly.“ V době, kdy byl v laufu, ho lákaly Sparta i Slavia. Slavné kluby však nepochodily. Celkem dal v tomto prvoligovém ročníku pět gólů, ale Škoda po roce sestoupila.

Další sezona ČNL 1987 - 1988 však byla opět postupová a Homola se o návrat mezi elitu zasloužil velkou měrou, do sítí soupeřů nasázel 11 gólů. Navlas stejnou porci zásahů dosáhl i v následující sezoně v I. lize. Leč, plzeňský celek opět první ligu nezvládl a po roce znovu nejvyšší soutěž opustil. Následující sezona ČFL 1989 - 1990 byla pro Jana Homolu ve Škodě Plzeň poslední. Vstřelil v ní osm gólů a v létě roku 1990 odešel do Německa. Za Škodu vstřelil za devět sezon celkem 94 mistrovských gólů, z toho 16 v první lize.

V Německu hrál za Cham a u západních sousedů pobyl osm let. Hned po roce postoupil Cham do Landesligy, kde potom hrál i další roky. „Tenkrát nás do Německa odešlo z Plzně několik. Mně to pomohlo, poznal jsem trochu jiný život. Za fotbal jsem sice moc peněz neměl, ale byl jsem tam i zaměstnán a to bylo dobré.“ V lednu 1999 se Jan Homola fotbalově vrátil do Čech a objevil se v Křimicích. Fotbal hrál potom i ve Zruči u Plzně, která byla jeho dalším působištěm a kde i trénoval.

Připravil: PAVEL HOCHMAN