Čistokrevný viktorián – to je talentovaný záložník juniorky Plzně Vladimír Darida. S fotbalem začal v pěti letech ve viktoriánské základně pod trenérem Böhmem, dnes...

Čistokrevný viktorián – to je talentovaný záložník juniorky Plzně Vladimír Darida. S fotbalem začal v pěti letech ve viktoriánské základně pod trenérem Böhmem, dnes kope za B tým vedený Milanem Matejkou v ČFL. A jako jeho spoluhráči sní o tom, že se prosadí do ligového áčka.

S fotbalem zažil čerstvě devatenáctiletý hráč dobré i ty horší časy. Mezi ty nejlepší počítá vítězství na mezinárodním turnaji v Dánsku v žácích pod vedením kouče Linharta a pak triumf v lize staršího dorostu za trenérů Krejčího a Kohouta. „Obojí byly krásné momenty. V žácích jsme v Dánsku vyhráli turnaj, kterého se účastnil třeba Liverpool nebo Reykjavík. Se starším dorostem to také byla nezapomenutelná sezona. Byli jsme výborná parta, prostě paráda,“ vzpomíná.

A ty horší časy? „Kolem patnácti let jsem střídal, nedostával jsem se do základní sestavy. Byl jsem malého vzrůstu, možná o dvacet centimetrů menší než ostatní. To byl handicap, který jsem se snažil dohánět technikou. Přidával jsem si i po trénincích a snad to nějak zlomil,“ říká Darida, který dnes měří 170 centimetrů a mezi čahouny asi nikdy patřit nebude.

K fotbalu viktoriána přivedli rodiče. „Táta kopal za SK ZČE, to ale nepamatuju. Pamatuju, až když hrál krajního záložníka v Předenicích, kde máme chatu. Tam jsem se chodil dívat. Jeho rady beru dodnes, vím, že zkušenosti má.“ Zatímco otec tedy hrál na kraji zálohy, synovi svědčí nejlépe místo v jejím středu. „Vyzkoušel jsem si i kraj, ale střed mi sedí víc. Jsem víc ve hře,“ srovnává. Kromě už zmiňovaných trenérů Linharta a Kohouta řadí vysoko ještě kouče Mrázka. „Dal mi první šanci v dorostu,“ vysvětluje.

Vladimír Darida studuje Sportovní gymnázium v Plzni. „Jednou bych chtěl zůstat u fotbalu. Ať už jako trenér, nebo spíš jako manažer.“ Když má volný čas, tráví ho také většinou u sportu. Ať už pasivně, nebo aktivně. „Mám rád bowling, tenis, zajdu i na minigolf. Fotbal si občas zahraju i na počítači, ale moc úspěšný nejsem. To jsem lepší na hřišti,“ směje se. Největšími kamarády z kabiny jsou pro Daridu Michal Štrajt, Petr Šlajs a Ondřej Vrzal. „Je to lepší, když se se spoluhráči kamarádíte. Pak si víc rozumíte i na hřišti,“ přemýšlí. „A fotbal máme v hlavách pořád. Třeba i na bowlingu se vracíme k zápasům.“

Když se nepovede zápas, zkouší mladý viktorián uvědomit si chyby. „Pak se ale snažím na prohru zapomenout. Nemá cenu to mít v hlavě pořád. Jediná cesta stejně je napravit to na hřišti příště.“

Na zápasech tvořivého záložníka často podporují rodiče. „Když mají čas, přijdou mi fandit.“ Přítelkyně zatím u hřiště chybí. „Mám spíš kamarádky, moc času na přítelkyni bych stejně neměl,“ culí se.  

Vysněným klubem Vladimíra Daridy je Manchester United, hráčským vzorem Pavel Nedvěd, David Beckham a Cristiano Ronaldo. 

Když se mladého viktoriána zeptáte na nesportovní koníčky, dlouze přemýšlí. „Ty asi ani nemám. Kdybych měl strávit den bez sportu a měl bych zakázáno se dívat i na sport v televizi, byl by to trest. I v televizi fotbal sleduju, i když českou ligu nepravidelně. Spíš mě zajímají pohárové zápasy.“

Ideální den by Vladimír Darida prožil samozřejmě s fotbalem: „Ráno bych šel na trénink, pak s klukama na oběd, po něm bych zkouknul nějaký film, pak bych zašel na tenis a po večeři bych si dal bowling,“ vypočítává. Když jsme u jídla. Darida nemůže všechno, protože musí držet bezlepkovou dietu. „Takže bych si dal třeba přírodní plátek s bramborem. Na dietu si ale nestěžuju. Myslím, že díky speciální stravě jsem naopak vyrostl a zesílil.“

Protože stále bydlí s rodiči, nebrání se fotbalista doma pomáhat. „Snažím se uklízet, aby mamina měla míň práce. A občas uvařím. Mám rád vajíčka, tak třeba jednou za čas udělám volská oka.“

Přestože je Daridovi teprve devatenáct let, už ví, co je vážné zranění. Není to totiž tak dávno, co si v dorostu zlomil dva obratle na páteři. „Nebylo to při fotbale, ale při volnu na Šumavě, kde jsem uklouzl na ledu. Musel jsem dva měsíce ležet, bylo to hodně nepříjemné, cítil jsem opravdovou bezmoc. Kluci za mnou ale chodili domů a nějak jsem to vydržel.“ Zranění přineslo viktoriánovi i jiný náhled na život. „Mnohem víc si vážím zdraví, vím, že to není samozřejmost. Také jsem opatrnější, už bych podobnou věc nechtěl zažít.“ I tato nepříjemná anabáze ale skončila happyendem. V prvním zápase po návratu na trávník Vladimír Darida skóroval.

Dávat góly chce dál. I ty ho totiž můžou posunout ke splnění největších snů – tedy dostat se do ligového áčka Plzně, pravidelně hrát ligu a odejít do zahraničí. „Úplně  nejvíc by pro mě bylo dostat se do anglického Manchesteru. A dát gól Arsenalu,“ prozrazuje tajná přání.