Je to záležitost stará už přes dvaačtyřicet let. Z historického alba se na mě dívají věkem zežloutlé novinové články, program tehdy zcela mimořádně tištěný na křídovém papíru, vstupenka k stání v hodnotě 15 Kčs a černobílé fotografie, na kterých poznávám všechny hvězdy Bayernu Mnichov sedmdesátých let. Pro Plzeň, celý kraj a nakonec i republiku to byla událost. Jedno z nejlepších světových mužstev přijelo 15. září 1971 k utkání prvního kola Poháru vítězů pohárů do Štruncových sadů.

Je to záležitost stará už přes dvaačtyřicet let. Z historického alba se na mě dívají věkem zežloutlé novinové články, program tehdy zcela mimořádně tištěný na křídovém papíru, vstupenka k stání v hodnotě 15 Kčs a černobílé fotografie, na kterých poznávám všechny hvězdy Bayernu Mnichov sedmdesátých let. Pro Plzeň, celý kraj a nakonec i republiku to byla událost. Jedno z nejlepších světových mužstev přijelo 15. září 1971 k utkání prvního kola Poháru vítězů pohárů do Štruncových sadů.

Co všechno ale této nečekané události předcházelo. Především jsme před tím v červnu opět spadli z první ligy. Byla to smůla. Škodovka totiž nehrála mezi elitou zdaleka nejhorší fotbal, ale umírala na slabou produktivitu, měla spousty šancí, nikdo však nedával góly. Smutnili jsme, byli jsme přepadlí z toho, že budeme chodit zase jenom na druhou ligu. Alespoň trochu radosti jsme my fandové měli z tažení Českým pohárem. Tam se naši kluci nečekaně dostali až do finále a dvakrát si to rozdali s druholigovým béčkem pražské Sparty. To tehdy byla dost velká senzace, když kolo před tím rezerva rudých vyřadila vlastní áčko. První finále v Plzni se hrálo 1:1, byla to bída, fotbal nic moc a před odvetou malá naděje. To utkání jsem viděl na téměř liduprázdné Letné na vlastní oči. Ještě pár minut před koncem Sparta vedla 3:1, zdálo se být vše jasné, ale v závěru dal Jirka Hoffmann dva góly a srovnal na 3:3. Dnes by se možná prodlužovalo, ale tenkrát se kopaly penalty a všech pět musel zahrávat stejný hráč. Sparan Zeman dal všechny, stejně jako nᚠHofmann a rozhodoval los. Z klubka rozhodčích vyběhl radostně s rukama nad hlavou kapitán František Plass a vše bylo jasné: Škodovka vyhrála Český pohár.

Ještě ovšem následovalo finále Československého poháru a tady nám udělila mistrovská Trnava opravdovou lekci. Už ve Štruncových sadech kralovali Martinkovič, Adamec, Kuna, Kabát a spol. Předvedli ukázkový fotbal, vyhráli sice jenom 2:1, ale dokonale si to vynahradili v odvetě, kdy nás roznesli 5:1. Mistr však hrát Pohár vítězů pohárů nemohl, reprezentoval republiku v Poháru mistrů evropských zemí a tak jsme se na PVP mohli těšit v Plzni.

Když potom los vybral Bayern Mnichov, osobně jsem z toho měl dva pocity. Silnější nepříjemný signalizoval, že by mohl přijít velký výbuch a byl znásoben i úvodními prohrami Škodovky ve druhé lize. Prostě mužstvu se nedařilo, ztrácelo mistrovské body doma i venku. Příjemnější pocit zařídil fakt, že na vlastní oči uvidím Maiera, Beckenbauera, Breitnera, Schwarzenbecka, Gerda Müllera, Uli Hoenesse a další hvězdy, které jsem dosud viděl jen na obrazovce. A to ještě hodně sporadicky. Lístek jsem sehnal včas v předprodeji v Alfě, ale brzo bylo beznadějně vyprodáno.

Pár dní před soubojem v Plzni smetla Škodovka ve druhé lize doma 4:0 pražskou Bohemku a zdálo se, že se dostává do formy. Samotné utkání s Bayernem bylo fascinující. Atmosféra při umělém osvětelní připomínala velké jasně ozářené divadlo. Vysoce favorizovaní Němci nastoupili v nejsilnější sestavě, se všemi esy, podle předpokladů měli se Škodovkou zamést, ale stal se pravý opak. S úžasem jsme sledovali vynikající fotbal v podání našich. Kapitán František Plass, dirigoval mužstvo, přesně přihrával, byl nejlepším hráčem na hřišti. Za bezbrankového stavu nastřelil dokonce krásnou střelou břevno. To už jsme téměř křičeli gól. Na zeleném trávníku zastínil všechny hvězdy, včetně Franze Beckenbauera. Jeho výkonu se přiblížili další plzeňští borci. Bohužel jsme také viděli nešastný gól na druhé straně. Po nedorozumění v obraně se pár minut před koncem míč odrazil od Sühnholze a sotva se dokutálel za brankovou čáru. Padli jsme 0:1, ale se vztyčenou hlavou. Jako fanoušci jsme byli úrovní zápasu nadšeni, byl to hodně silný zážitek.

Samozřejmě, že do mnichovské odvety jsme našim klukům příliš šancí nedávali, však také prohráli 1:6, ani jedno utkání televize nevysílala, proto jsme odvetu neviděli. Především na domácí mač mám osobně trvalé a nádherné vzpomínky. Kvality soupeře jsme ještě více docenili o rok později, kdy se NSR stala v Belgii mistrem Evropy a v kádru byla většina hráčů Bayernu. Začalo se dařit i Škodovce, rozjela se potom ke kvalitním výkonům i ve druhé lize a na jaře 1972 jsme se mohli radovat z návratu do první ligy. Tentokrát na osm dlouhých let.

Škoda Plzeň - Bayern Mnichov 0:1 (0:0)

Úvodní zápas 1. kola PVP, 15. září 1971 v Plzni (Štruncovy sady)

30 000 diváků, rozhodčí Xanhoulis (Řecko)

Branka: 78. Sühnholz

Škoda: J. Čaloun - Špinka, Plass, Michálek, Pleško - Süss, Kamír, Bachner (72. Hoffmann) - Sudík, Bican, Ziegler. Trenér Jiří Rubáš.

Bayern: Maier - Hansen, Schwarzenbeck, Beckenbauer, Breitner - Zobel, Roth, Schneider - Hoeness, G. Müller, Sühnholz. Trenér Udo Lattek.

 

Bayern Mnichov - Škoda Plzeň 6:1 (2:1)

Odvetný zápas 1. kola PVP, 29. září 1971 v Mnichově (Grünwald Strasse)

7 000 diváků, rozhodčí Michas (Řecko)

Branky: 1. a 75. (PK) G. Müller, 15. Krauthausen, 50. a 80. Hofman, 88. Roth - 5. Bican.

Bayern: Maier - Hoeness (37. Koppenhoffer), Hansen, Schwarzenbeck, Breitner - Roth, Zobel, Krauthausen - Schneider (46. Hoffman), G. Müller, Sühnholz. trenér Udo Latek.

Škoda: J. čaloun - Špinka, Plass, Kořínek (78. Kamír), Pleško - Süss, Bachner, Bican - Sudík, Michálek, Ziegler. Trenér Jiří Rubáš.

 

Pavel Hochman